Vykrádání církevních objektů v Česku

Vykradení, odcizení předmětu z posvátného místa, kostela, kaple, hřbitova. Podle starověkého egyptského, řeckého a římského názoru platilo odcizení předmětů ze svatyně za jeden z největších zločinů. Na vrahy a svatokrádežníky se nevztahovala amnestie a nesměli být pohřbeni v domácí půdě. Stejně tak křesťané chápou krádež na posvátném místě, vykradení kostela, jako svatokrádež (sacrilegium). V dřívějších dobách byly za svatokrádeže nejtěžší tresty církevní, jimž odpovídaly i státní zákony. Např. trestní zákon císaře Svaté říše římské Karla V. (+1558) stanovil za násilí na řeholnici nebo krádež monstrance se sv. Hostií smrt upálením. Současné světské trestní zákony však dnes termín svatokrádež neznají a tak je krádež z míst zasvěcených Bohu vyčíslena v penězích a hodnocena jako krádež památky nebo čehokoliv jiného.

Vykrádání kostelů v dějinách

K vykrádání kostelů docházelo v dějinách vždy, ale v různé míře. V době rozšíření zbožnosti bylo případů méně (středověk, doba barokní), naopak vysoký nárůst nastává v dobách krize, za válečných zmatků, v dobách útoků proti církvi a relativizaci křesťanských principů (osvícenství, 20. století). V současné době je významným faktorem též kapitalistické chápání jakéhokoliv umění jako zboží. To umožňuje rozsáhlý trh s uměleckými i kultovními předměty (obrazy, sochami, relikviáři, bohoslužebnými nádobami, ale i s kostelním nábytkem atd.) a velkou poptávku po těchto předmětech, které je movitému klientovi dodáváno přes řetězec překupníků, pašeráků a vlastních zlodějů. K velkému boomu vykrádání kostelů v České republice došlo po roce 1989 v souvislosti s otevřením hranic.

Statistiky a vyhlídky

Podle statistik a hrubých odhadů odborníků se z České republiky každoročně vyveze 15 – 20 tisíc uměleckých předmětů. Stejné množství předmětů je také každým rokem ukradeno. Nejvíce jich pochází z církevních objektů (80%), z nichž drtivou většinu tvoří katolické kostely. Česká republika patří k nejvíce k napadeným zemím v Evropě. Počet věřících v České republice je v rámci Evropy percentuálně jeden z nejnižších a v zemi jsou od vzniku republiky v roce 1918 tradičně pěstovány protikatolické nálady. Velké množství far je bez duchovního správce nebo se v nouzi fary ruší a prodávají. Velmi zajímavé je srovnání z r. 1992, kdy Češi a Slováci žili ještě ve společném, státě. Tehdy v oblasti vykrádání církevních objektů náleželo Čechám plných 85 % případů, pouhých 15 % Slovensku. Stejně tak v porovnání s Rakouskem, Německem a Polskem je situace v České republice vůbec nejhorší.^[zdroj?] Podle statistik Policejního prezidia ČR vzrostl v porovnání roku 1989 a 1991 počet vloupání do objektů se starožitnými a uměleckými předměty cca o 1.852% (oproti 51 případům v roce 1989 bylo 996 případů v roce 1991).

Podle zprávy Policie ČR v dohledné době nelze počítat s tím, že v rámci České republiky podstatně klesne počet krádeží starožitných a uměleckých předmětů. Značná část těchto předmětů bude určena pro zahraniční trhy. Jejich návratnost zpět na území České republiky bude minimální.

Literatura

• ČERNÝ Jiří: Vykrádání kostelů v českých zemích po r. 1989, Mezinárodní katolický Report, č. 3, březen 2001, s. 18 - 21.
• FOTT Martin: Zreformujme trestní zákon!, Mladá fronta dnes 2.5.2001, s. 8.
• SVOZÍLEK Martin: Z českých kostelů zmizely statisíce předmětů. IHned 28. 12. 2009.
• ZAHÁLKA Jaroslav: Současná situace na úseku krádeží kulturního dědictví ČR..., Zprávy památkové péče č. 5, 2000, s. 125 - 131.

Odkazy

• http://www.denikreferendum.cz/clanek/752-ceske-kostely-pleni-zlodeji
• http://domaci.ihned.cz/c1-39631470-z-ceskych-kostelu-zmizely-statisice-predmetu-leckde-uz-neni-co-ukrast