Nová Říše

Nová Říše (německy Neureisch) je moravská vesnice ležící nedaleko od Telče na Českomoravské vrchovině. V roce 1850 obec v okrese Telč, v roce 1869-1950 obec v okrese Dačice, v roce 1961-1991 obec v okrese Jihlava se 776 obyvateli a o katastrální výměře 785 ha. Vesnice obklopená lesy a obtékaná říčkou zvanou Vápovka, v níž se kdysi rýžovalo zlato. Minulost zde připomíná jen kostel a klášter. Přesto, že je Nová Říše typickou zemědělskou vesnicí na Vysočině, je zmiňovaná v dějinách hudby, literatury i výtvarného umění.

Historie obce

Dějiny vesnice souvisejí velmi úzce s dějinami kláštera premonstrátů, nelze však stanovit s určitostí, je-li obec starší než klášter nebo vznikla-li teprve po jeho založení. Necelé 3 km od Nové Říše je vesnice Červený Hrádek, v 13.–15. století sídlo významného šlechtického rodu, z něhož pocházel Markvart, spolu s chotí Vojslavou zakladatel kláštera v roce 1211. Jim patřila ještě také tvrz s názvem „Hrad“ v Nové Říši, v níž po roce 1220 sídlili nástupci Markvartovi; jeho bratr Olbram a syn Olbramův Vilém. V polovině 13. století se dovídáme o druhém Markvartu a jeho manželce Ludmile z Říše, jejichž syn Markvart se opět píše z Hrádku. Jim patřila původně Nová Říše se vším zbožím, pokud jím neobdařili klášter. Lze mít za to, že teprve po zániku rodu a opuštění obou tvrzí v Červeném Hrádku a Nové Říši byli obyvatelé novoříšští uvedeni v poddanství kláštera, podobně jako obyvatelé blízkých vsí od jeho založení. Podrobné dějiny těchto poddanských dob ve spojitosti pánů z Hrádku s klášterem novoříšským a panstvím telčským podává citovaná Vlastivěda moravská ve zpracování Tirayově.

Přičiněním konventu byla ves již v roce 1363 povýšena na městečko a propůjčeno jí markrabětem Janem právo tržní. Také mýto bylo v Nové Říši již v těchto dobách. Druhý jarmark přidal městečku v roce 1457 král Ladislav. Oba tyto jarmarky potvrdil v roce 1557 král Ferdinand I., jelikož prý „… původní listiny se v minulých vojnách ztratily …“ Za krále Rudolfa II. přibyl v roce 1591 trh třetí a obci bylo propůjčeno právo na vybírání soudních poplatků a pokut. Toto vše potvrdil poznovu v roce 1650 Ferdinand III. Majestátem Marie Terezie z roku 1747 uděleno městečku právo na čtvrtý trh, ježto „… ohněm, vojenskými pochody a velkými poplatky velmi utrpělo …“

Ves zažila v minulých dobách mnoho zlého válkami, požáry i domácími spory. Hned v roce 1278 zpustošily Novou Říši a její okolí pluky vítěze na Moravském Poli, Rudolfa Habsburského, za svého tažení přes Znojmo k Jihlavě, podobně poškodily městečko dva vpády husitské (v roce 1423 a 1424), nejhůře pak třetí tažení Husitů roku 1430, kdy byl i klášter pobořen Prokopem Holým. Veliké škody v celém širokém okolí napáchala nedlouho nato vojska za války Matyáše Korvína s Jiřím Poděbradským v roce 1468; tehdy byla Nová Říše zcela vypleněna. Také v neklidných dobách pobělohorských utrpělo městečko nemálo, zvláště když tam byl ubytován pověstný Baltasar Marradas se svými dragouny, brzy za válek švédských, později za válečných sporů Marie Terezie i v taženích napoleonských. Kromě svízelů válečných a několika velkých požárů trpěla ves nemálo vleklými, s menšími přestávkami po 180 let trvajícími spory a žalobami s klášterem o desátky, roboty, práva na různé pozemky, vaření piva, šenk pivní a vinný apod.

Klášter Panny Marie

Klášter byl původně založen jako ženský, pro sestry premonstrátky. Komunita sester ale po čase vymřela, a do kláštera přišli premonstráti, nucení odejít ze svého kláštera v Zábrdovicích (dnes část města Brna), který zrušil císař Josef II. Klášterní budovy nesou stropy poslední přestavby z r. 1821, kdy po strašlivém požáru městečka v r. 1813 byl celý klášterní areál obnoven na starém půdoryse. Kolem dvou obdélných dvorů se rozkládají jednopatrové budovy, jejichž místnosti byly v přízemí vyzdobeny štukaturou, v patrech pak iluzivní malbou i figurálními freskami.

Likvidace kláštera za nacismu

Za 2. světové války, v podvečer dne 29. května 1942 byl klášter přepaden gestapem. Komunita (opat Pavel Souček, převor Vavřinec Novotný, provizor Augustin Machálka, P. Dr. Norbert Hrachovský, P. Gilbert Bednář, P. Zikmund Záběhlický, P. Heřman Josef Tyl, P. Štěpán Rajda, a tři novicové) byla odvezena k výslechům do Kounicových kolejí v Brně. Novicové byli po nějaké době propuštěni, ostatní řeholníci byli odesláni do koncentračního tábora v Osvětimi, kam dorazili 16. ledna 1943, a setkali se zde se svým spolubratrem P. Siardem Nevrklou, který byl před zatčením kaplanem v Zábrdovicích. Již 18. ledna byl zabit injekcí s jedem P. Dr. Hrachovský, 20. ledna zemřel P. Zikmund Záběhlický. Opat Pavel Souček zemřel na úplavici 28. ledna, den před ním zemřel převor Novotný. Dne 21. února byl P. Siard Nevrkla ubit v pobočním koncentračním táboře v Rajsku. Zbytek komunity se dostal v srpnu 1943 do Buchenwaldu, kde se dožili konce války.

Klášter po válce

Po r. 1945 se přeživší premonstráti vrátili do Nové Říše. Opatem, místo v koncentráku zemřevšího Pavla Součka, byl zvolen dosavadní provizor P. Machálka. V klášteře začal fungovat společný noviciát pro premonstráty českých klášterů. P. Heřman Josef Tyl se stal převorem kláštera v Teplé. V r. 1950 byly v klášteře údajně nalezeny ukryté zbraně, opat Machálka byl zatčen a odsouzen na 25 let. Klášter byl uzavřen, a řeholníci se sem mohli vrátit až po r. 1989.

Klášter v současnosti

Po r. 1989 se premonstráti opět ujali kláštera, a opatem byl zvolen P. Marian Rudolf Kosík.

Kostel sv. Petra a Pavla

Klášter je spojovací chodbou svázán s kostelem sv. Petra a Pavla, postaveným na místě starého kostela z r. 1504. Kostel je 45 m dlouhý, 12 m široký v lodi a 9 m v presbytáři. Vnitřní stěny kostela jsou vyzdobeny freskami Jana Lukáše Krackera z let 1766–1767. Bohatá a vkusná malířská výzdoba je vhodně doplňována umělecky hodnotným mobiliářem.

Skutečným klenotem jsou chórové lavice, dílo neznámého truhlářského mistra z r. 1696, a zejména o něco mladší kazatelna, dílo řezbáře Arbeita z r. 1700. Kazatelna je zdobena reliéfy čtyř evangelistů a množstvím ornamentů.

Cenné zařízení kostela doplňují varhany, dílo novoříšského varhanáře Bedřicha Semráda z let 1764–1765, a boční kaple Panny Marie Bolestné s ostatky sv. Kandidy. Kaple bývala místem meditací básníka a zdejšího učitele Otokara Březiny. Konečně nelze opomenout křížovou cestu Františka Bílka a Viktora Förstra.

Významní rodáci

• Pavel a Antonín Vraničtí – hudební skladatelé 18. a 19. století
• Jan Novák – hudební skladatel, žák Bohuslava Martinů
• P. Jaroslav Moštěk - katolický kněz, spisovatel, pseudonym Jaroslav Olšava
• Jan Moštěk – malíř
• Josef Marcel Sedlák – spisovatel, přítel Otokara Březiny

Fotogalerie

• 
  Průčelí opatského kostela sv. Petra a Pavla
• 
  Interiér kostela sv. Petra a Pavla
• 
  Nádvoří kláštera
• 
  Klášterní knihovna
• 
  Základní škola
• 
  Kulturní dům
• 
  Náměstí obce
• 
  Pohled na náměstí obce z věže kostela
• 
  Budova obecního úřadu

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nová Říše na Wikimedia Commons

• Oficiální web obce
• Podrobné statistické údaje z roku 2003 na stránce ČSÚ
• Web kláštera

Informace o přepadení kláštera v r. 1942 gestapem