Svatokrádež: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m +linky |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
== Literatura == |
== Literatura == |
||
* Lexikon für Theologie und Kirche, Freiburg im Breisgau 1932, s. 614 |
* [[Lexikon für Theologie und Kirche]], Freiburg im Breisgau 1932, s. 614 |
||
* Merell J.: Malý bohovědný slovník, Praha 1963 |
* Merell J.: Malý bohovědný slovník, Praha 1963 |
||
Verze z 9. 7. 2010, 07:41
Svatokrádež (lat. sacrilegium, něm. Kirchenraub, Gottesraub) z pohledu katolické církve je zneuctění posvátné věci, osoby či místa. Posvátnost (svatost) je v různých věcech podle jejich povahy formálně, příčinně nebo vztahově.
Rozlišují se dři druhy svatokrádeže:
- Osobní, týkající se osob, zasvěcených Božímu kultu svěcením (kněží) nebo veřejným slibem čistoty (řeholní osoby).
- Místní, týkající se míst, konsekrovaných nebo posvěcených k Božímu kultu (kostely, kaple, církevní hřbitovy).
- Věcná, týkající se prostředků k výkonu Božího kultu: svátosti (sv. Hostie), ostatky (relikvie) svatých, slova Písma svatého; dále svěcené předměty určení (kalichy, monstrance, ornáty, svátostky aj.).
Svatokrádeží je též nehodné svaté přijímání, kdy přijímající není v milosti posvěcující (tzn. bez těžkých hříchů); fyzické napadení zasvěcených osob (kněze, řeholnice), dále krádeže v kostelech a kaplích (vykrádání kostelů), svatokupectví (simonie). Svatokrádež je těžký hřích.
Literatura
- Lexikon für Theologie und Kirche, Freiburg im Breisgau 1932, s. 614
- Merell J.: Malý bohovědný slovník, Praha 1963