France Bevk: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 26. 5. 2010, 00:03

France Bevk (* 17. září 1890, Zakojca u Cerkenem - † 17. září 1970, Lublaň) slovinský realistický prozaik a básník, překladatel. Psal také pod pseudonymem Pavle Sedmak.

Životopis

France Bevk se narodil v horské vesnici Zakojca. Navštěvoval školu v Kranji, Koperu a Gorici. Když mu bylo 16 let, vyšel mu v časopise Domači prijatelj povídka Vstajenje. Po skončení základní školy šel jako obchodní učeň (v 17 letech), po doporučení cerkljamského děkana France Knause, který všiml jeho příspěvků v časopise Slovenec, na pedagogickou školu. Se spolužáky se rozhodl vydávat je studentský list Alfa, který vycházel, do té doby než se o tom dověděli profesoři. Také Bevkova tvořivost se nezastavila. Nadále ještě posílal svoje básně studentskému listu Zora a redaktorce Domačega prijatelja Zofce Kveder. Po maturitě, roku 1913, šel učit do vesnice Orehek, později byl přeložen do Novak nad Cerknem. Čtyři roky po maturitě, za 1. Světové války byl vojákem na východní frontě a na krátkou dobu i na vojenské škole v Maďarsku. Během války byl stíhán za protirakouské myšlenky.

Když se vrátil, opustil učitelský post a stal se redaktorem lublaňského Večenaga Lista. Když je přestali vydávat, rozhodl se pro řízení kulturní rubriky Slovenec. Současně svůj čas věnoval divadlu – vedl ochotníky a režíroval je. Na konci roku 1920 se navzdory fašistickému útisku vrátil do Gorice a zachovával slovinský jazyk svými romány. Na jaře 1935 byl společně s Francetem Steletem in Josipem Vidmarem ve Španělsku. Tam spřátelil se Zoranem Mušičem (malířem). Fašismus stále více utiskoval Slovince v Přímoří, také Bevk okusil fašistické vězení. Roku 1943 uprchl s vězení a stal se jedním z nejdůležitějších vůdců národněosvobozeneckého hnutí na Slovinském přímoří.

Po druhé světové válce nadále žil v Terstu, poté v Lublani, kde roku 1970 umírá. V roce 1953 se stal členem SAZU (Slovinská akademie věd), získal dvakrát Prešerenovu cenu a to v letech 1949 a 1954. Obyvatelé Nové Gorice mu s hrdostí postavili pomník, po něm se jmenuje také hlavní náměstí, pak také knihovna.

Literární činnost

Bevkovo literární dílo je velmi obsáhlé, jelikož zahrnuje básně, historické i soudobé romány, novely, povídky, dramata, pohádky a básničky pro děti a mládež, filmové scénáře, cestopisy a překlady. Když se podíváme na seznam jeho děl, zjistíme, že čítá přes 100. Už před první světovou válkou a během ní Bevk psal básně, pro které je příznačná chvějící se rytmika, odvážná symbolika a upřímný prožitek. Na jeho básně měl zprvu velký vliv Oton Župančič, později pak jako básník tíhnul k expresionismu. Psaní se učil od domácích spisovatelů se je učil. Tady je především cítit vliv Ivana Cankara. Později pak Bevk přešel k realistickému popisu soudobé látky, což se naučil od ruských in francouzských realistů. Svoje díla uveřejnil skoro ve všech dostupných novinách a časopisech. Bevkovi příběhy se odehrávají ve slovinském Přímoří, zajímá ho život měšťanů, odloučených horských venkovanů na Cerkljansku a Tolminsku. V jeho díle se seřazuje množství reálných osob, u kterých Bevk odhaloval především boj za živobytí, pravdu, lásku a krásu. Jeho lidé, kterým je láska hlavní zpruhou, bojují za živobytí, půdu, domo, majetek. Mnozí mezi nimi jsou chamtivý, lakomý, hamižní, nanasytní, někteří se vydávají na cestu zločinu nebo podivínství. Když chtěl obsáhnout celého člověka a pocítit do lidských utrpení, vypátral ve svých lidech a jejich okolí plno hrůz, násilí, krve, černa a zla. Ve fašistickém období se vzepřel násilí, zotročování a vyhlazování slovinského obyvatelstva. kvůli cenzuře nemohl vše napsat přímo, proto leckde jen naznačil nebo pak své příběhy přenášel do minulosti, při čemž mu byla historie jen kulisou.

Díla

Básně

Pesmi (1921)
Pastirčki pri kresu in plesu (1920)
Smeh skozi solze (1959)
Pomediška (1980)

Díla pro dospělé

Smrt pred hišo (1925; roku 1934 předělána a vyšla pod názvem Ljudje pod Osojnikom)
Kaplan Martin Čedermac (1938)
Tuja kri (1954)
Človek proti človeku (1930)
Črna srajca (1956)
Umirajoči bog Triglav (1930, 1960)
Med dvema vojnama (1946)
Kresna noč (1927)
Vihar (1928)
Znamenja na nebu (triologie: Krvavi jezdeci, 1927; Škorpijoni zemlje, 1929; Črni bratje in sestre, 1929)
Burkež gospoda Viterga (1931)
Stražni ognji (1931)
Pravica do življenja (1939)
Iskra pod pepelom (1956)
Viharnik (1957)
Hiša v strugi (1927)
Jakec in njegova ljubezen (1927, později Bridka ljubezen)
Krivda (1929)
Kamnarjev Jurij (1930)
Vedomec (1930)
Železna kača (1932)
Žerjavi (1932)
Veliki Tomaž (1932)
Dedič (1933)
Huda ura (1934)
Ubogi zlodej (1934-1935)
Srebrniki (1936)
Domačija (1939; jako kniha vyšla roku 1960)
Slepa ulica (1961)
Muka gospe Vere (1925)
Julijan Sever (1926)
V zablodah (1929; předěláno s titulem Zablode, 1963)
Mati (1929)
Gospodična Irma (1930)
Mrtvi se vračajo (1930)
In sonce je obstalo (1931, v knjigi izide 1963)
Človek brez krinke (1934; otištěno pod názvem Brez krinke roku 1960)
V mestu gorijo luči (1936, později Morje luči)
Faraon (1922)
Rablji (1923)
Gmajna (1933)
Samote (1935)
Dan se je nagibal (1939)
Mlada njiva (1940)
Novele (1947)
Obračun (1950)
Krivi računi (1956)
Kajn (1925)
Še bo kdaj pomlad (1950)
Pot v svobodo (1953)
Mrak za rešetkami (1958)
Suženj demona (1925)
Beg pred senco (1926)
Začudene oči (autobiografský spis; 1936)

Díla pro mládež

Iz iskre požar (1963)
Tatič (1916-1917)
Jagoda (1930)
Lukec in njegov škorec (1931)
Lukec išče očeta (1932; tato kniha a Lukec in njegov škorec byli roku 1954 spojeni)
Tovariša (1934)
Pastirci (1935)
Pestrna (Vycházela v časopise pro mláděž - Mladinski list mezi roky 1937-1938. V knižní podobě je od roku 1939)
Tonček (1948)
Mali upornik (1951)
Črni bratje (1952)
Razbojnik Saladin (1959)
Učiteljica Breda
Kozorog (1970)

Spisy

Izbrani spisi (pro dospělé; od 1951)
Mladost med gorami (pro mládež; 1960)
Otroci samote (pro mládež; 1963)

Méně známá díla

Kajn – drama,
Partija šaha – komedie,
Veliki Tomaž – venkovský roman,
Kresna noč – historická povídka,
Še bo kdaj pomlad – filmový scénář,

Překlady děl do češtiny

Bouře, přeložil: Jan Severin (1966)

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-'''France Bevk''' (* [[17. září]] [[1890]], Zakojca u Cerkenem  - † [[17. září]] [[1970]], [[Lublaň]]) slovinský realistický prozaik a básník, překladatel. Psal také pod pseudonymem Pavel Sedmak.
+'''France Bevk''' (* [[17. září]] [[1890]], Zakojca u Cerkenem  - † [[17. září]] [[1970]], [[Lublaň]]) slovinský realistický prozaik a básník, překladatel. Psal také pod pseudonymem Pavle Sedmak.
 ==Životopis==
-France Bevk se narodil v horské vesnici Zakojca. Navštěvoval školu v [[Kranj]]i, [[Koper]]u a Gorici. Když mu bylo 16 let, vyšel mu v časopise ''Domači prijatelj'' povídka ''Vstajenje''. Po skončení základní školy šel jako obchodní učeň (v 17 letech), po doporučení děkana France Knause, který všiml jeho příspěvků v časopise ''Slovenec'', na pedagogickou školu. Se spolužáky se rozhodl vydávat je studentský list ''Alfa'', který vycházel, do té doby než se o tom dověděli profesoři. Také Bevkova tvořivost se nezastavila. Nadále ještě posílal svoje básně studentskému listu ''Zora'' a redaktorce ''Domačega prijatelja'' Zofce Kvedrov. Po maturitě, roku 1913, šel učit do vesnice Orehek, později byl přeložen do Novak nad Cerknem. Čtyři roky po maturitě, za 1. Světové války byl vojákem na východní frontě a na krátkou dobu i na vojenské škole v [[Maďarsko|Maďarsku]]. Během války byl stíhán za protirakouské myšlenky.
+France Bevk se narodil v horské vesnici Zakojca. Navštěvoval školu v [[Kranj]]i, [[Koper]]u a Gorici. Když mu bylo 16 let, vyšel mu v časopise ''Domači prijatelj'' povídka ''Vstajenje''. Po skončení základní školy šel jako obchodní učeň (v 17 letech), po doporučení cerkljamského děkana France Knause, který všiml jeho příspěvků v časopise ''Slovenec'', na pedagogickou školu. Se spolužáky se rozhodl vydávat je studentský list ''Alfa'', který vycházel, do té doby než se o tom dověděli profesoři. Také Bevkova tvořivost se nezastavila. Nadále ještě posílal svoje básně studentskému listu ''Zora'' a redaktorce ''Domačega prijatelja'' [[Zofka Kveder|Zofce Kveder]]. Po maturitě, roku 1913, šel učit do vesnice Orehek, později byl přeložen do Novak nad Cerknem. Čtyři roky po maturitě, za 1. Světové války byl vojákem na východní frontě a na krátkou dobu i na vojenské škole v [[Maďarsko|Maďarsku]]. Během války byl stíhán za protirakouské myšlenky.
 Když se vrátil, opustil učitelský post a stal se redaktorem lublaňského ''Večenaga Lista''. Když je přestali vydávat, rozhodl se pro řízení kulturní rubriky ''Slovenec''. Současně svůj čas věnoval divadlu – vedl ochotníky a režíroval je. Na konci roku 1920 se navzdory fašistickému útisku vrátil do Gorice a zachovával slovinský jazyk svými romány. Na jaře 1935 byl společně s Francetem Steletem in [[Josip Vidmar|Josipem Vidmarem]] ve [[Španělsko|Španělsku]]. Tam spřátelil se Zoranem Mušičem (malířem). [[Fašismus]] stále více utiskoval Slovince v [[Přímoří-Gorski Kotar|Přímoří]], také Bevk okusil fašistické vězení. Roku 1943 uprchl s vězení a stal se jedním z nejdůležitějších vůdců národněosvobozeneckého hnutí na Slovinském přímoří.
 Po druhé světové válce nadále žil v [[Terst]]u, poté v Lublani, kde roku 1970 umírá. V roce 1953 se stal členem SAZU (Slovinská akademie věd), získal dvakrát Prešerenovu cenu a to v letech 1949 a 1954. Obyvatelé [[Nova Gorica|Nové Gorice]] mu s hrdostí postavili pomník, po něm se jmenuje také hlavní náměstí, pak také knihovna.
+==Literární činnost==
+Bevkovo literární dílo je velmi obsáhlé, jelikož zahrnuje básně, historické i soudobé romány, novely, povídky, dramata, pohádky a básničky pro děti a mládež, filmové scénáře, cestopisy a překlady. Když se podíváme na seznam jeho děl, zjistíme, že čítá přes 100. Už před první světovou válkou a během ní Bevk psal básně, pro které je příznačná chvějící se rytmika, odvážná symbolika a upřímný prožitek. Na jeho básně měl zprvu velký vliv [[Oton Župančič]], později pak jako básník tíhnul k expresionismu. Psaní se učil od domácích spisovatelů se je učil. Tady je především cítit vliv [[Ivan Cankar|Ivana Cankara]]. Později pak Bevk přešel k realistickému popisu soudobé látky, což se naučil od ruských in francouzských realistů. Svoje díla uveřejnil skoro ve všech dostupných novinách a časopisech. Bevkovi příběhy se odehrávají ve slovinském Přímoří, zajímá ho život měšťanů, odloučených horských venkovanů na Cerkljansku a Tolminsku. V jeho díle se seřazuje množství reálných osob, u kterých Bevk odhaloval především boj za živobytí, pravdu, lásku a krásu. Jeho lidé, kterým je láska hlavní zpruhou, bojují za živobytí, půdu, domo, majetek. Mnozí mezi nimi jsou chamtivý, lakomý, hamižní, nanasytní, někteří se vydávají na cestu zločinu nebo podivínství. Když chtěl obsáhnout celého člověka a pocítit do lidských utrpení, vypátral ve svých lidech a jejich okolí plno hrůz, násilí, krve, černa a zla. Ve fašistickém období se vzepřel násilí, zotročování a  vyhlazování slovinského obyvatelstva. kvůli cenzuře nemohl vše napsat přímo, proto leckde jen naznačil nebo pak své příběhy přenášel do minulosti, při čemž mu byla historie jen kulisou.
+==Díla==
+'''Básně'''
+* ''Pesmi'' ([[1921]])
+* ''Pastirčki pri kresu in plesu'' ([[1920]])
+* ''Smeh skozi solze'' ([[1959]])
+* ''Pomediška'' ([[1980]])
+'''Díla pro dospělé'''
+*''Smrt pred hišo'' ([[1925]]; roku [[1934]] předělána a vyšla pod názvem ''Ljudje pod Osojnikom'')
+*''Kaplan Martin Čedermac'' ([[1938]])
+*''Tuja kri'' ([[1954]])
+*''Človek proti človeku'' ([[1930]])
+*''Črna srajca'' ([[1956]])
+*''Umirajoči bog Triglav'' ([[1930]], [[1960]])
+*''Med dvema vojnama'' ([[1946]])
+*''Kresna noč'' ([[1927]])
+*''Vihar'' ([[1928]])
+*''Znamenja na nebu'' (triologie: ''Krvavi jezdeci'', [[1927]]; ''Škorpijoni zemlje'', [[1929]]; ''Črni bratje in sestre'', [[1929]])
+*''Burkež gospoda Viterga'' ([[1931]])
+*''Stražni ognji'' ([[1931]])
+*''Pravica do življenja'' ([[1939]])
+*''Iskra pod pepelom'' ([[1956]])
+*''Viharnik'' ([[1957]])
+*''Hiša v strugi'' ([[1927]])
+*''Jakec in njegova ljubezen'' ([[1927]], později ''Bridka ljubezen'')
+*''Krivda'' ([[1929]])
+*''Kamnarjev Jurij'' ([[1930]])
+*''Vedomec'' ([[1930]])
+*''Železna kača'' ([[1932]])
+*''Žerjavi'' ([[1932]])
+*''Veliki Tomaž'' ([[1932]])
+*''Dedič'' ([[1933]])
+*''Huda ura'' ([[1934]])
+*''Ubogi zlodej'' ([[1934]]-[[1935]])
+*''Srebrniki'' ([[1936]])
+*''Domačija'' ([[1939]]; jako kniha vyšla roku [[1960]])
+*''Slepa ulica'' ([[1961]])
+*''Muka gospe Vere'' ([[1925]])
+*''Julijan Sever'' ([[1926]])
+*''V zablodah'' ([[1929]]; předěláno s titulem ''Zablode'', [[1963]])
+*''Mati'' ([[1929]])
+*''Gospodična Irma'' ([[1930]])
+*''Mrtvi se vračajo'' ([[1930]])
+*''In sonce je obstalo'' ([[1931]], v knjigi izide [[1963]])
+*''Človek brez krinke'' ([[1934]]; otištěno pod názvem ''Brez krinke'' roku [[1960]])
+*''V mestu gorijo luči'' ([[1936]], později ''Morje luči'')
+*''Faraon'' ([[1922]])
+*''Rablji'' ([[1923]])
+*''Gmajna'' ([[1933]])
+*''Samote'' ([[1935]])
+*''Dan se je nagibal'' ([[1939]])
+*''Mlada njiva'' ([[1940]])
+*''Novele'' ([[1947]])
+*''Obračun'' ([[1950]])
+*''Krivi računi'' ([[1956]])
+*''Kajn'' ([[1925]])
+*''Še bo kdaj pomlad'' ([[1950]])
+*''Pot v svobodo'' ([[1953]])
+*''Mrak za rešetkami'' ([[1958]])
+*''Suženj demona'' ([[1925]])
+*''Beg pred senco'' ([[1926]])
+*''Začudene oči'' (autobiografský spis; [[1936]])
+'''Díla pro mládež'''
+* ''Iz iskre požar'' ([[1963]])
+* ''Tatič'' ([[1916]]-[[1917]])
+* ''Jagoda'' ([[1930]])
+* ''Lukec in njegov škorec'' ([[1931]])
+* ''Lukec išče očeta'' ([[1932]]; tato kniha a ''Lukec in njegov škorec'' byli roku [[1954]] spojeni)
+* ''Tovariša'' ([[1934]])
+* ''Pastirci'' ([[1935]])
+* ''Pestrna'' (Vycházela v časopise pro mláděž - Mladinski list mezi roky [[1937]]-[[1938]]. V knižní podobě je od roku [[1939]])
+* ''Tonček'' ([[1948]])
+* ''Mali upornik'' ([[1951]])
+* ''Črni bratje'' ([[1952]])
+* ''Razbojnik Saladin'' ([[1959]])
+* ''Učiteljica Breda''
+* ''Kozorog'' ([[1970]])
+'''Spisy'''
+*''Izbrani spisi'' (pro dospělé; od [[1951]])
+*''Mladost med gorami'' (pro mládež; [[1960]])
+*''Otroci samote'' (pro mládež; [[1963]])
+'''Méně známá díla'''
+*''Kajn'' – drama,
+*''Partija šaha'' – komedie,
+*''Veliki Tomaž'' – venkovský roman,
+*''Kresna noč'' – historická povídka,
+*''Še bo kdaj pomlad'' – filmový scénář,
+==Překlady děl do češtiny==
+Bouře, přeložil: Jan Severin ([[1966]])
 {{DEFAULTSORT:Bevk, France}}