Ikonografie

Ikonografie je jedno z odvětví dějin umění, které se zabývá popisem, klasifikací a interpretací různých zobrazení. Důležitá je mimo jiné při interpretaci různých mytologických výjevů, kdy může objasnit skutečnosti, které se nezachovaly prostřednictvím textových památek. Často interpretované výjevy jsou z oblasti náboženství - může se jednat např. o křesťanskou či buddhistickou ikonografii. Jde o umělecko-historickou srovnávací metodu zabývající se popisem a klasifikací námětů výtvarného umění - rozebírá jejich typologii, atributy aj. Tato metoda také napomáhá při datování, určování původu a ověřování pravosti uměleckých děl.

Ikonografie a ikonologie jako disciplína spadá do oblasti teorie umění. Snaží se zachytit různé aspekty díla, ať už se jedná o aluze na jiná výtvarná díla, nebo o zachycení různých společenských, kulturních, náboženských faktů či v kombinaci obojího. Samotný pojem ikonografie je odvozen ze dvou řeckých slov, a to eikon a graphen, v doslovném překladu tedy znamená popis obrazu, což je nejvýstižnější pro samotnou definici této disciplíny.

Historie

Nejstarší pokusy o ikonografický rozbor nalezneme již v pozdní antické literatuře druhého století. Šlo o popisy uměleckých děl s morálním ponaučením, které se nazývaly ekfraseis a sloužily k pobavení čtenáře. V období středověku nenajdeme mnoho zmínek o podobných pokusech o popis obrazu, avšak v období renesance se stal ikonografický popis základní výbavou nejen výtvarníků, ale i básníků a rétorů. Jako samostatná odborná disciplína se ikonografie v teorii umění začíná prosazovat a rozvíjet na přelomu 19. a 20. století díky zájmu o výtvarná díla ze předchozích období, zejména díky zájmu o středověk v období romantismu. V meziválečném období se již prosadila do oboru dějiny umění natrvalo a především díky nové metodické škole dějin umění se prosadila po druhé světové válce jako jeden z hlavních metodických postupů. Na kritickou ikonologii, jak ji pojmenoval její zakladatel Aby M. Warburg, měla vliv kulturní historie a sociální psychologie. Erwin Panofsky, žák toho německého historika umění, ji metodologicky ukotvil a kodifikoval. Vycházel přitom především z teorie umění Vídeňské školy.

Metody

Interpretovat ikonografickým způsobem můžeme jakékoliv výtvarné dílo, protože nejde o kvalitativní hodnocení. Hlavním úkolem ikonografie je určit co je na výtvarném díle zobrazeno a poté se snažit určit hlubší význam díla, tedy co autor dílem chtěl říci. Tento proces zahrnuje podle Panofského tři fáze:

1. Předikonografický popis zahrnuje naše senzibilní vnímání. Jde o pseudo-formální analýzu, která pracuje se stylem a snaží se zachytit přirozený význam. Přistupujeme k obrazu zcela subjektivně a popisujeme pouze to, co na obraze vidíme.

2. Při ikonografické analýze již musíme mít nějaké kulturní povědomí a popis je inteligibilní. Jde totiž o analýzu literárních pramenů, pojmů a interpretaci. Zjišťujeme konvenční význam.

3. Ikonologická syntéza se snaží zachytit vnitřní význam díla, tedy o popsání symboliky obrazu. V této fázi musíme mít povědomí o dějinách umění, abychom mohli symboly nelézt. Ovšem samotný smysl symbolu je tvůrci díla skryt, tvoří jej nevědomě.

Příklady použití symboliky v ikonografickém popisu

Literatura

• Panofsky, E. Význam ve výtvarném umění. Praha: Odeon, 1981.
• Rywiková, D. Úvod do křesťanské ikonografie. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2006. ISBN 80-7368-251-6.

Internetové odkazy

http://leccos.com/index.php/clanky/ikonografie

Dostupná literatura zabývající se danou problematikou:

Ikonologie a ikonografie, odborná terminologie, slovníky a přehledy:

Gombrich Ernst Hans: Umění a iluze, Odeon Praha 1985
Panofsky Erwin: Význam ve výtvarném umění, Odeon Praha 1981
Benoist Luc: Znaky, symboly a mýty, Victoria Publishing Praha 1995
Biedermann Hans: Lexikon symbolov, Obzor Bratislava 1992
Fontana David: Tajemný jazyk symbolů, Paseka Praha 1994
Hall James: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Mladá fronta Praha 1991
Attwater Donald: Slovník svatých, Papyrus a Jeva Vimperk - Praha 1993
Blažíček Oldřich J.: Slovník památkové péče, STN Praha 1962 (nové vyd. s dr. Kropáčkem)
Herout Jaroslav: Staletí kolem nás (přehled stavebních slohů), Orbis Praha 1963 (a nová vyd.)
Herout Jaroslav: Slabikář návštěvníků památek, SSPPOP Praha 1980
kol. aut.: Malířské umění od A do Z (velký reprezentativní slovník), Rebo Productions Praha 1995
Mráz Bohumír - Mrázová Marcela: Encyklopedie světového malířství, Academia Praha 1988
Poche Emanuel a kol.: Encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha 1975
Šabouk Sáva a kol.: Encyklopedie světového malířství, Academia Praha 1975
Šidlovský Evermod G.: Svět liturgie, Slovník základní církevní terminologie, Klášter premonstrátů na Strahově 1991
Trojan Raul - Mráz Bohumír: Malý slovník výtvarného umění, SPN Praha 1990
Ziehr Wilhelm: Kříž (symbol, zobrazování, význam). Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997

Galerie ikonografie na Wikimedia Commons