Zond 2: Porovnání verzí
m robot přidal: ja:ゾンド2号 |
|||
| Řádek 18: | Řádek 18: | ||
==Průběh letu== |
==Průběh letu== |
||
Odstartovala [[30. listopad]]u [[1964]] z kosmodromu [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]] s pomocí rakety Molnija 8K78. |
Odstartovala [[30. listopad]]u [[1964]] z kosmodromu [[Kosmodrom Bajkonur|Bajkonur]] s pomocí rakety Molnija 8K78. |
||
V oficiální startovní zprávě bylo uvedeno, že sluneční panely dodávaly pouze 50 % potřebné energie. Během letu se podařilo vyzkoušet poprvé [[Iontový motor| |
V oficiální startovní zprávě bylo uvedeno, že sluneční panely dodávaly pouze 50 % potřebné energie. Během letu se podařilo vyzkoušet poprvé [[Iontový motor|iontové stabilizační motory]]. |
||
Půl roku po startu bylo se sondou přerušeno radiové spojení. V té době(duben 1965) byla sonda přes 30 mil. km od [[Země]]. Pravděpodobně prolétla blízko kolem Marsu 6. srpna 1965 a pak pokračovala v obězích Slunce jako umělé těleso. |
Půl roku po startu bylo se sondou přerušeno radiové spojení. V té době(duben 1965) byla sonda přes 30 mil. km od [[Země]]. Pravděpodobně prolétla blízko kolem Marsu 6. srpna 1965 a pak pokračovala v obězích Slunce jako umělé těleso. |
||
Verze z 28. 4. 2010, 23:25
Šablona:Kosmické těleso Zond 2, též pod názvem 3MV-4 2, byla zkušební kosmická sonda SSSR k planetě Mars z roku 1964, druhá oficiální z programu Zond. Sonda, katalogizovaná v COSPAR jako 1964-078C, kolem Marsu proletěla v době, kdy s ní bylo ztraceno spojení.
Průběh letu
Odstartovala 30. listopadu 1964 z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Molnija 8K78. V oficiální startovní zprávě bylo uvedeno, že sluneční panely dodávaly pouze 50 % potřebné energie. Během letu se podařilo vyzkoušet poprvé iontové stabilizační motory.
Půl roku po startu bylo se sondou přerušeno radiové spojení. V té době(duben 1965) byla sonda přes 30 mil. km od Země. Pravděpodobně prolétla blízko kolem Marsu 6. srpna 1965 a pak pokračovala v obězích Slunce jako umělé těleso.
Konstrukce
Sondu vyprojektovalo středisko Koroljova. Hmotnost byla asi 960 kg. Jednalo se o tříose stabilizovanou sondu, složenou ze základního univerzálního modulu, k němuž byl přidán další planetární. Tvar měla válce dlouhého přes 3 metry, v průměru 1 metr. Sonda byla vybavena systémy tepelné regulace, napájení energií z slunečních baterií, anténami, hlavním motorem s přívody a nádržemi pohonných hmot, šesti plazmovými motorky, televizním vysílačem. Nesla i řadu vědeckých a měřicích přístrojů, např. magnetometr, spektograf, detektory kosmického záření, slunečního větru i mikrometeoritů.
Zdroje
Literatura
- LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982.