Německá gramatika: Porovnání verzí
Řádek 386: | Řádek 386: | ||
* wir sind - ''jsme'' |
* wir sind - ''jsme'' |
||
* ihr seid - ''jste'' |
* ihr seid - ''jste'' |
||
* |
* Sie sünd - ''jsou'' |
||
* Sie sind - ''jste'' |
|||
Slovesa Haben a Werden jsou částečně pravidelná, ale jsou řazena mezi slovesa nepravidelná |
|||
Slovesa haben (''mít'') a werden (''stát se'') májí v přítomném čase nepravidelnou 2. a 3. osobu čísla jednotného. Ostatní osoby jsou pravidelné. |
|||
* haben - ich habe, du |
* haben - ich habe, du hast, er hat, wir haben, ihr habt, sie habend |
||
* werden - ich werde, du |
* werden - ich werde, du wirst, er wird, wir werten, ihr werdet, sie werdend |
||
=== Préteritum (čas souminulý) === |
=== Préteritum (čas souminulý) === |
Verze z 28. 4. 2010, 20:31
Tento článek popisuje některá základní pravidla gramatiky německého jazyka.
Podstatná jména
Píšeme vždy velké počáteční písmeno. V textu používáme členy, ne však vždy. Množné číslo se tvoří pomocí členu die, někdy pomocí přehlásky, či koncovky. Skloňování probíhá hlavně pomocí členu. Němčina zná 4 pády: 1. pád Nominativ, 2. pád Genitiv, 3. pád Dativ, 4. pád Akuzativ. Místo českého 5. pádu se používá 1. pádu, místo českého 6. a 7. pádu se používá zpravidla jméno s předložkou s 2., 3. nebo 4. pádem (výjimečně bezpředložkový 2., 3. nebo 4. pád).
Členy substantiv
Členy určité
Členy určité používáme pro označení konkrétní věci, které známe. Tedy pro konkrétního muže použijeme der Mann, pro neurčitého ("nějakého") muže použijeme ein Mann.
Mužský rod
- 1 pád - Der
- 2 pád - Des
- 3 pád - Dem
- 4 pád - Den
Ženský rod
- 1 pád - Die
- 2 pád - Der
- 3 pád - Der
- 4 pád - Die
Střední rod
- 1 pád - Das
- 2 pád - Des
- 3 pád - Dem
- 4 pád - Das
Množné číslo
- 1 pád - Die
- 2 pád - Der
- 3 pád - Den
- 4 pád - Die
Členy neurčité
Mužský rod
- 1 pád - Ein
- 2 pád - Eines
- 3 pád - Einem
- 4 pád - Einen
Ženský rod
- 1 pád - Eine
- 2 pád - Einer
- 3 pád - Einer
- 4 pád - Eine
Střední rod
- 1 pád - Ein
- 2 pád - Eines
- 3 pád - Einem
- 4 pád - Ein
Množné číslo
V množném čísle není neurčitý člen používán, v tomto případě se používá podstatné jméno bez členu.
Přídavná jména
Přídavná jména mohou ve větě být v přívlastku nebo v přísudku. Německá adjektiva se skloňují pouze, pokud jsou v přívlastku. Narozdíl od češtiny nejsou v německém jazyce přivlastňovací přídavná jména. Místo nich se využívá 2. pádu podstatných jmen (die Kleidung des Mannes - mužovo oblečení).
Přídavná jména v přísudku
Přídavná jména, která jsou v přísudku - po slovese sein, nemají žádnou koncovku a jsou tedy ve stejném tvaru pro všechny rody i čísla.
- Du bist fleißig - Ty jsi pilný/á/é.
- Sie ist fleißig - Ona je pilná.
Přídavná jména v přívlastku
Přídavná jména, která se pojí s podstatným jménem jsou ohýbána podle jeho rodu a čísla.
Skloňování přídavných jmen po členu určitém
Přídavná jména po určitém členu a zájmenech dieser a jeder mají pouze koncovky -e a -en. Koncovka -e se vyskytuje jen v 1. pádě všech rodů jednotného čísla a ve 4. pádě ženského a středního rodu také jednotného čísla.
jednotné číslo | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
rod | mužský | ženský | střední | |||
1. pád | -e | der junge Freund - mladý přítel | -e | die junge Mutter - mladá matka | -e | das junge Mädchen - mladá dívka |
2. pád | -en | des jungen Freund(e)s | -en | der jungen Mutter | -en | des jungen Mädchens |
3. pád | -en | dem jungen Freund | -en | der jungen Mutter | -en | dem jungen Mädchen |
4. pád | -en | den jungen Freund | -e | die junge Mutter | -e | das junge Mädchen |
množné číslo | ||||||
1. pád | -en | die jungen Freunde, Mütter, Mädchen - mladí/é přátelé, matky, dívky | ||||
2. pád | -en | der jungen Freunde, Mütter, Mädchen | ||||
3. pád | -en | den jungen Freunden, Müttern, Mädchen | ||||
4. pád | -en | die jungen Freunde, Mütter, Mädchen |
Skloňování přídavných jmen po členu neurčitém
Po neučitém členu jsou koncovky určitého členu -er, -e, -es v 1. pádě všech rodů a ve 4. pádě rodu ženského a středního. V ostatních pádech je koncovka -en.
jednotné číslo | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
rod | mužský | ženský | střední | |||
1. pád | -er | ein junger Freund - mladý přítel | -e | eine junge Mutter - mladá matka | -es | ein junges Mädchen - mladá dívka |
2. pád | -en | eines jungen Freund(e)s | -en | einer jungen Mutter | -en | eines jungen Mädchens |
3. pád | -en | einem jungen Freund | -en | einer jungen Mutter | -en | einem jungen Mädchen |
4. pád | -en | einen jungen Freund | -e | eine junge Mutter | -es | ein junges Mädchen |
Skloňování přídavných jmen v množném čísle bez členu
Přídavná jména v množném čísle s podstatným bez určitého členu (tedy bez členu) mají koncovky členu určitého -e, -er, -en, -e.
množné číslo | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. pád | -e | junge Freunde, Mütter, Mädchen - mladí/é přátelé, matky, dívky | ||||
2. pád | -er | junger Freunde, Mütter, Mädchen | ||||
3. pád | -en | jungen Freunden, Müttern, Mädchen | ||||
4. pád | -e | junge Freunde, Mütter, Mädchen |
Skloňování přídavných jmen v jednotném čísle bez členu
Přídavná jména v jednotném čísle bez členu mají koncovky podobně jako člen určitý, kromě 2. pádu mužského a středního rodu, kde je koncovka -en.
jednotné číslo | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
rod | mužský | ženský | střední | |||
1. pád | -er | guter Käse - dobrý sýr | -e | gute Milch - dobré mléko | -es | gutes Bier - dobré pivo |
2. pád | -en | guten Käses | -er | guter Milch | -en | guten Bier(e)s |
3. pád | -em | gutem Käse | -er | guter Milch | -em | gutem Bier |
4. pád | -en | guten Käse | -e | gute Milch | -es | gutes Bier |
Stupňování
- 1. st. klein (malý)
- 2. st. kleiner (menší) - tvořeno pomocí přehlásky (někdy) a koncovky er.
- 3. st. der/die/das kleinste (nejmenší) - tvořeno pomocí přehlásky (někdy) a koncovky (e)ste.
Řada přídavných jmen se skloňuje nepravidelně:
- 1. st. hoch (vysoký)
- 2. st. höher (vyšší)
- 3. st. der/die/das höchste (nejvyšší)
Zájmena
Osobní zájmena
Osobní zájmena se podobně jako v češtině liší podle osoby a čísla. Ve 3. osobě jednotného čísla se zájmena rozlišují také podle rodu. Na rozdíl od češtiny je pro 3. osobu množného čísla pouze jeden tvar sie. Dalším rozdílem je, že němčina pro vykání jedné nebo více osobám používá 3. osobu množného čísla, která se vždy zapisuje velkým počátečním písmenem (Sie). V němčině se tedy místo vykání používá onikání.
Jednotné číslo | Množné číslo | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1. os. | 2. os. | 3. os. | 1. os. | 2. os. | 3. os. | Onikání | |||
překlad | já | ty | on | ona | ono | my | vy | oni/y/a | Oni |
1. pád | ich | du | er | sie | es | wir | ihr | sie | Sie |
2. pád | meiner | deiner | seiner | ihrer | seiner | unser | euer | ihrer | Ihrer |
3. pád | mir | dir | ihm | ihr | ihm | uns | euch | ihnen | Ihnen |
4. pád | mich | dich | ihn | sie | es | uns | euch | sie | Sie |
Přivlastňovací zájmena
Tvary přivlastňovacích zájmen závisí na osobě, které přivlastňujeme, na rodě a pádě jména, ke kterému se zájmeno váže. Přivlastňovací zájmena se skloňují v jednotném čísle jako člen neurčitý (např.: rod mužský pro 1. os. - 1.p. mein, 2.p. meines, 3.p. meinem, 4.p. meinen, atd.). V množném čísle se skloňují jako člen určitý (Např.: pro 1.os. - 1.p. meine, 2.p. meiner, 3.p. meinen, 4.p. meine, atd.). Při použití přivlastňovacího zájmene se vynechává člen. Stejně jako je tomu u osobních zájmen, pro vykání se používá zájmeno 3. osoby jednotného čísla, které se zapisuje vždy velkým počátečním písmenem (Ihr).
Jednotné číslo | Množné číslo | |||
---|---|---|---|---|
1. os. | mein, meine, mein | můj, má, mé | unser, unsere, unser | náš, naše |
2. os. | dein, deine, dein | tvůj, tvá, tvé | euer, eure, euer | váš, vaše |
3. os. | sein, seine, sein | jeho | ihr, ihre, ihr | jejich |
3. os. | ihr, ihre, ihr | její | Ihr, Ihre, Ihr | onikání=prokazování úcty |
3. os. | sein, seine, sein | jeho |
Tázací zájmena
- Wer? - Kdo?
- Was? - Co?
1. pád | wer | was |
---|---|---|
2. pád | wessen | |
3. pád | wem | |
4. pád | wen | was |
Po zájmenu wessen následuje podstatné jméno bez členu.
- Wessen Buch ist das? - Čí je ta kniha?
- Wem hast du es gesagt? - Komu jsi to řekl?
Zájmeno welcher, welche, welches (který, která, které) se skloňuje v obou číslech jako člen určitý. Tímto zájmenem vybíráme z určitého počtu. U zájmena was für ein (jaký) se skloňuje pouze neurčitý člen. Před látkovými jmény a v množném čísle je tvar bez neurčitého členu was für. Zájmenem was für ein se ptáme na vlastnosti. Zájmenem wie (jaký) se ptáme na přídavné jméno v přísudku. Následuje po něm sloveso sein (být).
- Welches Buch liest du jezt? - Kterou knihu teď čteš?
- In welchem Haus wohnen Sie? - V jakém domě bydlíte?
- Was für Bier trinkst du? - Jaké pivo piješ?
- Was für ein Mann ist er? Er ist ein netter Mann. - Jaký je on muž? On je milý muž.
- Wie ist der Mann? Der Mann ist nett. - Jaký je ten muž? Ten muž je milý.
Slovesa
Slovesa se píší s malým počátečním písmenem, mají v hlavní větě první, nebo druhé místo. Neslouží-li sloveso jako přísudek, je v infinitivu umístěno na konci věty. V případě věty vedlejší je však přísudek umístěn vždy na konci věty - tzv nepravidelný slovosled.
Infinitiv
Infinitiv je u většiny sloves tvořen koncovkou -en:
- spielen (hrát)
- machen (dělat)
Vyjímkou je sloveso sein (být).
Dělení sloves
Německá slovesa lze podle způsobu časování a funkci ve větě rozdělit do několika skupin.
Slabá (pravidelná) slovesa
Tato slovesa se časují zcela pravidelně. Jsou to např. následující slovesa.
- begleiten - doprovázet
- besuchen - navštívit
- machen - dělat
- sagen - říci
Silná (nepravidelná) slovesa
Jedná se o starší skupinu sloves. U těchto sloves dochází ke změnám samohlásek v kmeni slova (u některých sloves dochází i k dalším změnám). Časování je také v některých případech odlišné od slabých sloves. Lze je rozdělit do tří skupin podle změny kmenové samohlásky v préteritu a v perfektu.
- skupina 1-2-1 - u této skupiny dochází ke změně kmenové samohlásky pouze v préteritu. Infinitiv a příčestí minulé obsahují stejnou samohlásku
- fahren (jet) - fuhr - gefahren
- laufen (běžet) - lief - gelaufen
- sehen (vidět) - sah - gesehen
- skupina 1-2-2 - v této skupině jsou slovesa, která mají kmenovou samohlásku v préteritu a perfektu stejnou
- bleiben (zůstat) - blieb - geblieben
- verstehen (rozumět) - verstand - verstanden
- skupina 1-2-3 - v infinitiv, v préteritu a v perfektu jsou různé kmenové samohlásky
- beginnen (začít) - begann - begonnen
- nehmen (vzít) - nahm - genommen
- sprechen (mluvit) - sprach - gesprochen
Modální (způsobová) slovesa
Zpravidla se pojí s infinitivem významového slovesa. Dochází u nich ke změnám hlásek v kmeni slova. Jedná se o následující slovesa:
- dürfen - smět
- können - moci, umět
- mögen - mít rád (nejčastěji se používají tvary konjuktivu préterita (podmiňovací způsob přítomný) - ich möchte, du möchtest, er möchte, wir möchten, ... - který znamená chtěl bych, rád bych)
- müssen - muset
- wollen - chtít
- sollen - mít (ve smyslu "mít povinnost", např. Wir sollen schon nach Hause gehen. - Už máme jít domů.)
- wissen - vědět (není způsobové sloveso ale řadí se mezi ně podle Německých pravopisců)
Pomocná slovesa
Slouží k tvorbě některých slovesných časů. Jedná se o následující slovesa:
- sein - být
- haben - mít
- werden - stát se (ve spojení s přídavným jménem vyjadřuje změnu stavu, např. Wir werden alt. - Stárneme.)
Časování sloves
V německém jazyce existuje 5 slovesných časů.
- přítomný (prezens)
- préteritum (souminulý)
- perfektum (minulý)
- plusquamperfektum (předminulý)
- budoucí (futurum).
Přítomný čas (prezens)
Slabá (pravidelná)
Slabá (pravidelná) slovesa v přítomném čase přebírají ke kmeni slovesa (bez infinitivní koncovky -en) koncovky -e, -st, -t, -en, -t, -en. Pokud kmen slovesa končí na -t nebo -d, vsouvá se před koncovku samohláska -e- (kromě koncovek -e a -en).
infinitiv | machen (dělat) | begleiten (doprovázet) | ||
---|---|---|---|---|
kmen | mach- | begleit- | ||
ich | mache | dělám | begleite | doprovázím |
du | machst | děláš | begleitest | doprovázíš |
er / sie / es | macht | dělá | begleitet | doprovází |
wir | machän | dělám | begleiten | doprovázíme |
ihr | machdt | děláte | begleitet | doprovázíte |
Sie | machent | dělájí | begleiten | doprovází |
Silná (nepravidelná)
Silná slovesa se mají v přítomném čase stejné koncovky jako slovesa slabá. U silných však dochází v některých osobách ke změně kmenové samohlásky.
Změna a - ä, au - äu
U sloves, která mají kmenovou samohlásku -a- nebo -au-, se mění kmenová samohláska jen v 2. a 3. osobě jednotného čísla na samohlásku -ä- nebo -äu-.
- fahren (jet) - du fährst, er fährt
- laufen (běžet) - du läufst, er läuft
Změna e - ie, e - i
U sloves s kmenovou samohláskou -e- dochází ke změně v 2. a 3. osobě jednotného čísla a také v 2. osobě jednotného čísla rozkazovacího způsobu. Kmenové -e- se mění na -ie- nebo -i-.
- sehen (vidět) - du siehst, er sieht - Sieh!
- sprechen (mluvit) - du sprichst, er spricht - Sprich!
U některých sloves dochází i k dalším změnám.
- nehmen (vzít) - du nimmst, er nimmt - Nimm!
Modální slovesa
Pro časování v přítomném čase je u modálních sloves typická změna kmenové samohlásky v jednotném čísle (ich darf, wir dürfen, ich kann, wir können). Dalším znakem je stejný tvar pro 1. a 3. osobu jednotného čísla.
dürfen (smět) | können (moci, umět) | mögen (mít rád) | müßen (muset) | sollen (mít "povinnost") | wollen (chtít) | wissen (vědět) | |
---|---|---|---|---|---|---|---|
ich | darf | kann | mag | muß | soll | will | weiß |
du | darfst | kannst | magst | mußst | sollst | willst | weißt |
er | darv | kan | magg | mus | sol | wil | weis |
wir | dyrfen | kenen | megen | myßen | solen | wolen | wisen |
ihr | dyrft | kenet | megt | mysßt | solt | wolt | wißt |
Sie | dyrfend | kennend | megend | myßend | sollend | wollend | wißend |
Pomocná slovesa
Sloveso sein (být) má zcela nepravidelné časování.
- ich bin - jsem
- du bist - jsi
- er ist - je
- wir sind - jsme
- ihr seid - jste
- Sie sünd - jsou
Slovesa Haben a Werden jsou částečně pravidelná, ale jsou řazena mezi slovesa nepravidelná
- haben - ich habe, du hast, er hat, wir haben, ihr habt, sie habend
- werden - ich werde, du wirst, er wird, wir werten, ihr werdet, sie werdend
Préteritum (čas souminulý)
Préteritum slabých sloves
Slovesný kmen je doplněn koncovkami -te, -test, -te, -ten, -tet, -ten. Pokud kmen slovesa končí na -t nebo -d, vkládá se před koncovku samohláska -e- jako v přítomném čase. V préteritu jsou tvary 1. a 3. osoby jednotného čísla stejné.
infinitiv | sagen (říci) | begleiten (doprovázet) | ||
---|---|---|---|---|
kmen | sag- | begleit- | ||
ich | sagte | řekl jsem | begleitete | doprovázel jsem |
du | sagtest | řekl jsi | begleitetest | doprovázel jsi |
er / sie / es | sagte | řekl | begleitetet | doprovázel |
wir | sagten | řekli jsme | begleiteten | doprovázeli jsme |
ihr | sagtet | řekli jste | begleitetet | doprovázeli jste |
sie | sagten | řekli | begleiteten | doprovázeli |
Sie | sagten | řekl jste | begleiteten | doprovázel jste |
Préteritum silných sloves
U silných sloves v préteritu dochází vždy ke změně kmenové samohlásky. Koncovky jsou stejné jako u přítomného času, pouze tvary 1. a 3. osobě jednotného čísla jsou bez koncovky. U některých slov dochází i dalším změnám v kmeni slova.
infinitiv | fahren (jet) | schreiben (psát) | trinken (pít) | |||
---|---|---|---|---|---|---|
kmen | fahr- | schreib- | trink- | |||
změněný kmen | fuhr- | schrieb- | trank- | |||
ich | fuhr | jel jsem | schrieb | psal jsem | trank | pil jsem |
du | fuhrst | jel jsi | schriebst | psal jsi | trankst | pil jsi |
er / sie / es | fuhr | jel | schrieb | psal | trank | pil |
wir | fuhren | jeli jsme | schrieben | psali jsme | tranken | pili jsme |
ihr | fuhrt | jeli jste | schriebt | psali jste | trankt | pili jste |
sie | fuhren | jeli | schrieben | psali | tranken | pili |
Préteritum smíšených sloves
U smíšených sloves se préteritum tvoří pomocí stejných koncovek jako u slabých sloves (-te, -test, -te, -ten, -tet, -ten). Dochází však u nich ke změně kmenové samohlásky -e- na -a-.
- rennen - ich rannte - utíkal jsem
- kennen - ich kannte - znal jsem
U některých sloves dochází i k dalším změnám.
- bringen - ich brachte - přinesl jsem
Préteritum modálních sloves
Modální slovesa tvoří préteritum stejně jako slovesa slabá (pravidelná). Slovesa, která mají přehlásku (dürfen, können, müssen), jí ztrácejí. U slovesa wissen se mění kmenová samohláska. Préteritum slovesa mögen se používá zřídka.
infinitiv | préteritum | česky |
---|---|---|
dürfen | ich durfte, du durftest, er durfte, ... | směl jsem, ... |
können | ich konnte, du konntest, er konnte, ... | mohl jsem, ... |
mögen | ich mochte, du mochtest, er mochte, ... | měl jsem rád, ... |
müssen | ich musste, du musstest, er musste, ... | musel jsem, ... |
sollen | ich sollte, du solltest, er sollte, ... | měl jsem, ... |
wollen | ich wollte, du wolltest, er wollte, ... | chtěl jsem, ... |
wissen | ich wusste, du wusstest, er wusste, ..., | věděl jsem, ... |
Préteritum pomocných sloves
Tvary pomocných sloves v préteritu jsou nepravidelné. Opět 1. a 3. osoba jednotného čísla je stejná.
sein (být) | haben (mít) | werden (stát se) | |
---|---|---|---|
ich | war - byl jsem | hatte - měl jsem | wurde - stal jsem se |
du | warst | hattest | wurdest |
er / sie / es | war | hatte | wurde |
wir | waren | hatten | wurden |
ihr | wart | hattet | wurdet |
sie | waren | hatten | wurden |
Perfektum (čas minulý)
Perfektum je tvořeno pomocí pomocného slovesa v přítomném čase a příčestí minulého. Pomocným slovesem může být sloveso haben (mít) nebo sein (být). Ve většině případů se používá sloveso haben. Pomocné sloveso sein se používá u sloves, která vyjadřují pohyb nebo změnu stavu. Významové sloveso v příčestí minulém se umisťuje na konec věty.
Perfektum slabých sloves
Příčestí minulé se tvoří pomocí předpony ge- a přípony -t nebo -et (u sloves končících na -t nebo -d).
- machen (dělat) - gemacht
Slovesa, která mají odlučitelnou předponu, vkládají ge- mezi předponu a kmen slovesa.
- aufpassen (dávat pozor) - aufgepasst
Předpona ge- se nepřidává k slovesům:
- s neodlučitelnou předponou: begleiten (doprovázet) - begleitet
- se dvěma předponami: vorbereiten (připravit) - vorbereitet
- končících na -ieren: studieren (studovat) - studiert
Perfektum silných sloves
Perfektum silných sloves se tvoří podobně jako u sloves slabých, rozdíl je pouze v jiné koncovce, která je -en. U silných sloves skupiny 1-2-2 a 1-2-3 dochází k změnám kmenových samohlásek.
- fahren (jet) - gefahren (skupina 1-2-1 - bez změny samohlásky v perfektu)
- schreiben (psát) - geschrieben
- trinken (pít) - getrunken
Příklad:
- Sie hat mir nicht geschrieben. - Ona mi nenapsala.
- Wir sind nach Hause gefahren. - Jeli jsme domů.
Perfektum smíšenýchh sloves
Tvoří se zcela stejně jako u slabých sloves. Liší se pouze tím, že dochází ke změně kmenové samohlásky -e- na -a-.
- bringen (přinést) - gebracht
- rennen (utíkat) - gerannt
- kennen (znát) - gekannt
Příklad:
- Wir haben ihn nicht gekannt. - Neznali jsme ho.
- Er ist zu Hause gerannt. - Utíkal domů.
Perfektum modálních sloves
Perfektum se tvoří podobně jako perfektum slabých (pravidelných) sloves. V perfektu modálních sloves se jako pomocné sloveso používá sloveso haben. U sloves dürfen, können, mögen, müssen a wissen dochází ke stejným změnám kmenové samohlásky jako v případě préterita (souminulý čas). Příčestí minulé se jinak tvoří stejně jako u slabých sloves. Pokud je ve větě s modálním slovesem i sloveso významové, je modální sloveso v infinitivu - tzv. vazba dvou infinitivů.
- dürfen - ich habe gedurft - směl jsem
- können - ich habe gekonnt - mohl jsem
- mögen - ich habe gemocht - měl jsem rád
- müssen - ich habe gemusst - musel jsem
- sollen - ich habe gesollt - měl jsem
- wollen - ich habe gewollt - chtěl jsem
- wissen - ich habe gewusst - věděl jsem
Příklad:
- Er hat nicht gekonnt. - On nemohl.
- Er hat nicht kommen können. - On nemohl přijít. (vazba dvou infinitivů)
Perfektum pomocných sloves
Sloveso haben tvoří perfektum pravidelně (gehabt) a pojí se s pomocným slovesem haben.
- Ich habe keine Zeit gehabt. - Neměl jsem čas.
Pomocná slovesa sein a werden mají nepravidelné příčestí minulé - gewesen, geworden. V perfektu se pojí s pomocným slovesem sein.
- Wo bist du gewesen? - Kde jsi byl?
- Sie ist Verkäuferin geworden. - Stala se prodavačkou.
Předminulý čas (plusquamperfektum)
Tvoří se podobně jako perfektum. Pomocná slovesa haben a sein jsou však časována v préteritu. Významové sloveso je v příčestí minulém. Plusquamperfektum vyjadřuje minulý děj, který předcházel jinému ději minulému. V mluvené řeči není plusquamperfkta příliš využíváno.
- haben - ich hatte gemacht, du hattest gemacht, er hatte gemacht, ...
- sein - ich war abgereist, du warst abgereist, er war abgereist, ...
Budoucí čas (futurum)
Tvoří se pomocí určitého tvaru slovesa werden v přítomném čase a infinitivu významového slovesa. Tento infinitiv je umístěn na konci věty, podobně jako po způsobových slovesech nebo příčestí minulé u perfekta. Ve vedlejší větě je sloveso werden na konci až za infinitivem významového slovesa.
- ich werde arbeiten - budu pracovat
- du wirst arbeiten - budeš pracovat
- er wird arbeiten - bude pracovat
- wir werden arbeiten - budeme pracovat
- ihr werdet arbeiten - budete pracovat
- sie werden arbeiten - budou pracovat
Příklad:
- Wir werden lange arbeiten. - Budeme dlouho pracovat.
- Sie sagt, dass sie lange arbeiten wird. - Říká, že bude pracovat dlouho
Slovesné způsoby
Kromě oznamovacího způsobu se v němčině vyskytuje konjunktiv, kondicionál (podmiňovací způsob) a imperativ (rozkazovací způsob).
Konjunktiv
V němčině se konjunktiv používá k vyjádření podmiňovacího způsobu, přání a v nepřímé řeči.
Konjunktiv préterita
Konjunktiv préterita v němčině odpovídá českému podmiňovacímu způsobu v přítomném čase. Tvary konjunktivu préterita se tvoří z tvarů préterita oznamovacího způsobu a koncovek -e, -est, -e, -en, -et, -en. U silných, modálních a pomocných sloves dochází k přehlásce kmenové samohlásky. Slabá slovesa se v konjunktivu préterita používají málo, protože svým tvarem se neliší od tvarů préterita oznamovacího způsobu.
Zřídka se také v konjunktivu préterita používají silná slovesa. Vyjímkou jsou slovesa:
- bleiben - ich bliebe - zůstal bych
- gehen - ich ginge - šel bych
- lassen - ich ließe - nechal bych
- kommen - ich käme - přišel bych
- tun - ich täte - dělal bych
Místo konjunktivu préterita se u slabých a silných sloves užívá opisný tvar s würde (kondicionál).
Modální slovesa sollen a wollen nemají přehlásku. Konjunktivních tvarů préterita slovesa wollen se užívá v podmiňovacím významu výjimečně. Místo něj se používájí tvary ich möchte, du möchtest, ... slovesa mögen.
dürfen (smět) | können (moci, umět) | mögen (mít rád) | müssen (muset) | sollen (mít "povinnost") | wollen (chtít) | wissen (vědět) | |
---|---|---|---|---|---|---|---|
ich | dürfte - směl bych | könnte - mohl bych | möchte - chtěl bych | müsste - musel bych | sollte - měl bych | wollte - chtěl bych | wüsste - věděl bych |
du | dürftest | könntest | möchtest | müsstest | solltest | wolltest | wüsstest |
er | dürfte | könnte | möchte | müsste | sollte | wollte | wüsste |
wir | dürften | könnten | möchten | müssten | sollten | wollten | wüssten |
ihr | dürftet | könntet | möchtet | müsstet | solltet | wolltet | wüsstet |
sie | dürften | könnten | möchten | müssten | sollten | wollten | wüssten |
Tvary konjunktivu préterita pomocných sloves:
sein (být) | haben (mít) | werden (stát se) | |
---|---|---|---|
ich | wäre - byl bych | hätte - měl bych | würde - stal bych se |
du | wärest | hättest | würdest |
er / sie / es | wäre | hätte | würde |
wir | wären | hätten | würden |
ihr | wäret | hättet | würdet |
sie | wären | hätten | würden |
Konjunktiv plusquamperfekta
Vyjadřuje se jím podmiňovací způsob v minulosti. Tvoří se podobně jako perfektum oznamovacího způsobu. Pomocná slovesa haben a sein se časují v konjunktivu préterita. Významové sloveso je v příčestí minulém a stojí vždy na konci věty. Vyjímkou jsou modální slovesa, která zůstávají v infinitivu, pokud je ve větě ještě další sloveso, jedná se o tzv. vazbu dvou infinitivů.
- machen - ich hätte gemacht - byl bych dělal
- schreiben - ich hätte geschrieben - byl bych napsal
- fahren - ich wäre gefahren - byl bych jel
- können - ich hätte gekonnt - byl bych mohl
- können - ich hätte gehen können - byl bych mohl jít (vazbu dvou infinitivů)
Konjunktiv přítomného času
Používá se v nepřímé řeči. Pro tvorbu konjunktivu přítomného času se vychází z infinitivu. Koncovky jsou -e, -est, -e, -en, -et, -en. 1. a 3. osoba jednotného čísla má stejný tvar. Tvary 1. osoby jednotného čísla a 1. a 3. osoby množného čísla se shodují s tvary v přítomném čase oznamovacího způsobu, pokud jsou tyto tvary pravidelné. U žádných sloves nedochází k přehlásce, pokud není přehláska již v infinitivu jako u některých modálních sloves. Sloveso sein má v 1. a 3. osobě jednotného čísla tvar bez koncovky -e.
sein (být) | haben (mít) | werden (stát se) | machen (dělat) | sehen (vidět) | müssen (muset) | wissen (vědět) | |
---|---|---|---|---|---|---|---|
ich | sei | habe | werde | mache | sehe | müsse | wisse |
du | seiest | habest | werdest | machest | sehest | müssest | wissest |
er / sie / es | sei | habe | werde | mache | sehe | müsse | wisse |
wir | seien | haben | werden | machen | sehen | müssen | wissen |
ihr | seiet | habet | werdet | machet | sehet | müsset | wisset |
sie | seien | haben | werden | machen | sehen | müssen | wissen |
Konjunktiv minulého času (perfekta)
Užívá se v nepřímé řeči. Tvoří se podobně jako perfektum oznamovacího způsobu. Pomocná slovesa haben a sein jsou však v přítomném konjunktivu.
- fahren (jet) - ich sei gefahren
- machen (dělat) - du habest gemacht
Konjunktiv budoucího času
Používá se v nepřímé řeči. Vytváří se jako budoucí čas oznamovacího způsobu. Pomocné sloveso werden je časováno v konjunktivu přítomného času.
- arbeiten (pracovat) - ich werde arbeiten
- machen (dělat) - du werdest arbeiten
Kondicionál - opisný tvar s würde
Pro vyjádření podmiňovacího způsobu u slabých a silných sloves se místo tvarů konjunktiva préterita užívá opisného tvaru s pomocným slovese werden a infinitivem významového slovesa. Sloveso werden je časováno v konjunktivu préterita.
- ich würde arbeiten - pracoval bych
- du würdest arbeiten - pracoval bys
- er würde arbeiten - pracoval by
- wir würden arbeiten - pracovali bychom
- ihr würdet arbeiten - pracovali byste
- sie würden arbeiten - pracovali by
Příklad:
- Das würden wir nicht sagen. - To bychom neřekli.
- Würden Sie auch kommen? - Přišel byste také?
Imperativ
Rozkazovací způsob má stejnou funkci jako v češtině. Také osoby, ve kterém v němčině imperativ existuje, jsou také stejné jako v češtině. Koncovky jsou stejné jako u příslušných osob v přítomném čase oznamovacího způsobu. V 2. osobě jednotného čísla se může vypustit koncovka -e. Ta je povinná pouze u sloves končících v kmeni na -t nebo -d. Tvary 2. osoby jednotného čísla a 2. osoby množného čísla nemají osobní zájmeno. U ostatních tvarů stojí zájmeno až za slovesem. Silná slovesa, u kterých dochází v 2. a 3. osobě jednotného čísla přítomného času ke změně kmenové samohlásky -e- na -ie- nebo -i-, mají v imperativu v 2. osobě jednotného čísla také změnu kmenové samohlásky -e- na -ie- nebo -i-. Sloveso sein má v imperativu nepravidelné tvary.
sein (být) | sagen (říci) | warten (čekat) | sprechen (mluvit) | |||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
2. os. jed. č. | Sei! | Buď! | Sag(e)! | Řekni! | Warte! | Čekej! | Sprich! | Mluv! |
2. os. mn. č. | Seid! | Buďte! | Sagt! | Řekněte! | Wartet! | Čekejte! | Sprecht! | Mluvte! |
1. os. mn. č. | Sein wir! | Buďme! | Sagen wir! | Řekněme! | Warten wir! | Čekejme! | Sprechen wir! | Mluvme! |
3. os. mn. č. (vykání) | Sein Sie! | Buďte! | Sagen Sie! | Řekněte! | Warten Sie! | Čekejte! | Sprechen Sie! | Mluvte! |
Příklad:
- Kommen Sie bitte herein! - Pojďte prosím dovnitř!
- Trinken wir es sofort! - Vypij to ihned!
- Mach(e) schon! - Dělej už!
- Seid gut! - Buďte hodní!
Slovesný rod
Slovesný rod je činný (aktivum) a trpný (pasivum).
Přehlásky
- Ä,ä - výslovnost odpovídá přibližně českému é
- Ö,ö - vyslovíme tak, že rty zaokrouhlíme jako při O, ale vyslovíme E
- Ü,ü - vyslovuje se přibližně jako české Y, rty zaokruhlíme jako u U, ale vyslovíme I
Použití hlásky S
- V případě použití jednoho s je toto vyslovováno jako z. - například sehen - vidět [zén]
- V případě použití dvou s je toto vyslovováno jako s, samohláska před je krátká. Například Wissen - vědět - vyslovujeme [visn].
- V případě použití znaku ß - ostrého s je toto vyslovováno jako s, samohláska před je vyslovena dlouze.
Výslovnost
- V,v - výslovnost [f]. V případě odříkávání abecedy vyslovujeme [fau]. Existují však výjimky (např. das Klavier - klavír, der November - listopad), kde se vyslovuje [v].
- Z,z - výslovnost [c]- V případě odříkávání abecedy vyslovujeme [cet]. Souhláska C,c se v německých slovech prakticky nevyskytuje, lze ji hledat ve slovech cizího původu.
Tvorba [Š] - jako š vyslovujeme v situaci, kdy je napsáno Sch, St, Sp, Sl... V případě Sch není ch vysloveno. Ostatní písmena vyslovena jsou. Napříkad Spielen - hrát - vyslovuje se [špíln]. Například Die Schneiderin - Švadlena se vyslovuje [dý Šnajderin]
Zkratky
z. B. zum Beispiel [cum bajšpíl] - na příklad u.a. - und andere - a jiné, a další usw. und so weiter [und zó vajtr] - a tak dále.
Předložky
Předložky s druhým pádem
Jedná se o velkou skupinu předložek, často velmi blízkých příslovcím. V obecné němčině se často používají i se třetím pádem ("entlang" v postpozici i se čtvrtým pádem).
- abzüglich – bez
- angesichts – vzhledem k, tváří v tvář
- anstatt – (na)místo
- aufgrund - na základě
- außerhalb – mimo, vně
- bezüglich – ohledně, vzhledem k
- diesseits – na této straně
- einschließlich - včetně
- entlang - podél
- exklusive - vyjma
- infolge – kvůli, v důsledku
- inklusive - včetně
- inmitten - uprostřed
- innerhalb – uvnitř, během, v rámci
- jenseits – na druhé straně
- kraft – z moci, podle
- längs - podél
- mittels – skrze, prostřednictvím
- oberhalb - nad
- seitens – od, ze strany
- statt – (na)místo
- trotz - navzdory
- ungeachtet – nedbaje, nehledě k
- unterhalb - pod
- unweit – poblíž, nedaleko
- während - během
- wegen – kvůli, pro
- zugunsten – ve prospěch, pro
Předložky s druhým i třetím pádem
Jak s druhým, tak třetím pádem lze (ve stejném významu) použít:
- laut – podle, dle (laut dem Gesetz - podle zákona)
- dank – díky, zásluhou
Předložky se třetím pádem
Vždy se třetím pádem se používají:
- ab - od (časově i místně) (ab dem Lautsignal, ab dem Nullpunkt)
- aus - z
- außer – kromě, vyjma
- bei - u
- entgegen – vstříc, naproti
- entsprechend – dle, podle (adekvátně čemu)
- gegenüber – naproti, oproti
- gemäß - dle, podle (ve srovnání s čím)
- mit - s
- mitsamt - včetně
- nach - po, do
- nahe - poblíž
- samt - včetně
- seit – od (časově)
- von - od
- zu - k
Předložky se čtvrtým pádem
Vždy se čtvrtým pádem se používají:
- bis – do (časově), až k
- durch - skrz (durch die Straße - ulicí; durch den Wald - zkrz les; lesem)
- für - pro (ein Geschenk für meine Oma - dárek pro moji babičku)
- gegen - proti, *kolem (gegen den Wind - proti větru)
- je – po (počtem), podle
- ohne - bez (Ich kann nicht ohne dich leben. - Nemohu bez tebe žít.)
- um - za,*v (um die Ecke - za rohem)
- wider – proti (wider den Strom - proti proudu, wider den Willen aller - proti vůli všech)
(*význam "kolem" u předložky "gegen" se používá ve smyslu přibližnosti: gegen 14 Uhr - kolem 14. hodiny; význam "v" u předložky "um" se týká pouze časových údajů: Um wieviel Uhr soll ich kommen? - V kolik hodin mám přijít?)
Předložky se třetím s čtvrtým pádem
Použití se třetím a se čtvrtým pádem se u vyjádření místa významově liší, ale řídí se následující zákonitostí: Předložku se třetím pádem používáme ve významu "wo" (kde), tutéž předložku se čtvrtým pádem používáme ve významu "wohin" (kam).
V časovém smyslu se používá zpravidla třetí pád.
V ostatních smyslech je použití daného pádu specifické pro každou jednotlivou předložkovou vazbu daného slovesa či jména.
- an - na (svislá plocha),*v (časově) (an der Wand - na stěně; an die Wand - na stěnu)
- auf - na (vodorovná plocha) (auf dem Tisch - na stole; auf den Tisch - na stůl)
- in - v, *za (časově) (im Schrank - ve skříni)
- neben - vedle (neben dem Tisch - vedle stolu)
- zwischen - mezi (zwischen dem Tisch und dem Stuhl - mezi stolem a židlí)
- vor - před (Ich gehe vor das Haus. - Jdu před dům.)
- hinter - za (hinter den Schrank - za skříň)
- über - nad (über dem Meeresspiegel - nad hladinou moře)
- unter - pod (Der Fluss fließt unter der Brücke. - Řeka teče pod mostem.)
(*význam "v" u předložky "an" a "za" u předložky "in" se týká pouze časových údajů a používá se, stejně jako časové významy dalších předložek této skupiny, pouze se třetím pádem - am Samstag, in zwei Stunden, im Januar, vor der Mitternacht)
Pozice předložky k danému jménu
Zpravidla (ve většině případů) stojí před daným jménem (před členem podstatného jména, před členem podstatného jména rozvinutého přídavným jménem, před zájmenem, před číslovkou).
Někdy se však předložka klade až za něj (tzv. "Postposition") (přičemž použití může mezi oběma pozicemi kolísat), např.:
- des Geldes wegen (+ 2.p.)
- meiner Meinung nach (+ 3.p.)
Obě pozice se přitom mohou lišit i v pádu:
- den Fluss entlang (+ 4.p.), ale
- entlang dem Fluss (+ 3.p.), entlang des Flusses (2.p.)
- einem Bericht zufolge (+ 3.p.), ale
- zufolge eines Berichts (+ 2.p.)
Zřídka se vyskytují i případy, kdy je k danému jménu připojena předložka před i za, přičemž obě tvoří jeden významový celek (tzv. "Zirkumposition"). Pád se pak řídí zpravidla předložkou za jménem:
- um Himmels willen
- von Amts wegen
- Versicherung an Eides statt
- Annahme an Kindes statt;
výjimečně předložkou před jménem:
- von diesem Zeitpunkt an.
Neodlučitelné předpony
be-, ge-, emp-, ent-, er-, ver-, zer-, miss-