Turečtina: Porovnání verzí
Řádek 79: | Řádek 79: | ||
|- |
|- |
||
|''E''||''e''||{{IPA|/e/}}||jako ''e''||''R''||''r''||{{IPA|/ɾ/}}||jako ''r'' |
|''E''||''e''||{{IPA|/e/}}||jako ''e''||''R''||''r''||{{IPA|/ɾ/}}||jako ''r'' |
||
|''∃''||''ə''||{{IPA|/ə/}} |
|''∃''||''ə''||{{IPA|/ə/}}||''F''||''f''||{{IPA|/f/}}||jako ''f'' |
||
|- |
|- |
||
|''S''||''s''||{{IPA|/s/}}||jako ''s''||''G''||''g''||{{IPA|/g/}} nebo {{IPA|/ɟ/}} |
|''S''||''s''||{{IPA|/s/}}||jako ''s''||''G''||''g''||{{IPA|/g/}} nebo {{IPA|/ɟ/}} |
Verze z 27. 4. 2010, 19:54
Turečtina je turkický jazyk používaný zejména v Turecku, Bulharsku, na Kypru, na území bývalé Osmanské říše a je také jazykem několika milionů imigrantů v zemích Evropské unie. Turečtina používala výhradně arabské písmo až do roku 1928, kdy byla na popud Kemala Atatürka zavedena latinka.
Mezi turečtinou a jinými oghuzskými jazyky, např. azerštinou, turkmenštinou či kaškajštinou, je poměrně vysoká úroveň vzájemné srozumitelnosti. Počet rodilých mluvčích v této podskupině dosahuje 100 milionů a celkový počet mluvčích 125 milionů.
Rozšíření jazyka
V Turecku a turecké části Kypru je turečtina úředním jazykem, turecky však mluví i mnoho menšin po celém světě.
Abeceda
Turečtina používá od roku 1928 pro zápis latinku. Turecká abeceda sestává z 29 písmen. Některá písmena (∃, Ç, Ğ, I, İ, Ö, Ş, Ü) byla upravena tak, aby odpovídala fonetickým potřebám jazyka. Ә
Velká písmena:
Malá písmena:
Turečtina má 8 samohlásek (A, E, I, İ, O, Ö, U, Ü) a 21 souhlásek.
Názvy písmen
Názvy písmen představujících samohlásku jsou samohlásky samy, zatímco názvy souhlásek odpovídají souhláska + e. Jediná výjimka je písmeno ğ, jeho název je „yumuşak ge“
- a, be, ce, çe, de, e, fe, ge, yumuşak ge, he, ı, i, je, ke, le, me, ne, o, ö, pe, re, se, şe, te, u, ü, ve, ye, ze.
Výslovnost
Turecký pravopis je vždy fonetický a výslovnost každého slova odpovídá jeho výslovnosti. Následující tabulka obsahuje turecká písmena, jejich ekvivalenty v mezinárodní fonetické abecedě a jejich přibližná vyslovnost podle češtiny
Písmeno | IPA | Přibližná výslovnost v češtině |
Písmeno | IPA | Přibližná výslovnost v češtině | |||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
A | a | /a/ | jako a | M | m | /m/ | jako m | |||||||
B | b | /b/ | jako b | N | n | /n/ | jako n | |||||||
C | c | /dʒ/ | jako dž | O | o | /o/ | jako o | |||||||
Ç | ç | /tʃ/ | jako č | Ö | ö | /œ/ | jako německé ö | |||||||
D | d | /d/ | jako d | P | p | /p/ | jako p | |||||||
E | e | /e/ | jako e | R | r | /ɾ/ | jako r | ∃ | ə | /ə/ | F | f | /f/ | jako f |
S | s | /s/ | jako s | G | g | /g/ nebo /ɟ/ | ||||||||
Ş | ş | /ʃ/ | jako š | Ğ | ğ | /ɣ/ | prodlužuje předchozí samohlásku | |||||||
T | t | /t/ | jako t | H | h | /h/ | jako h | |||||||
U | u | /u/ | jako u | I | ı | /ɯ/ | tzv. zadopatrové i, jako i vyslovené v krku | |||||||
Ü | ü | /y/ | jako německé ü | İ | i | /i/ | jako i | |||||||
V | v | /v/ | jako v | J | j | /ʒ/ | jako ž | |||||||
Y | y | /j/ | jako j | K | k | /k/ nebo /c/ | ||||||||
jako k | Z | z | /z/ | jako z | L | l | /ɫ/ nebo /l/ | jako l |
Přízvuk
Obecně přízvuk v turečtině leží na poslední slabice. Výjimkou jsou příslovce, citoslovce, spojky, oslovení, zeměpisné názvy a některé přípony. V některých případech přízvuk určuje význam slova (například ártık/arık).
Vzorový text
Všeobecná deklarace lidských práv
turecky |
Bütün insanlar hür, haysiyet ve haklar bakımından eşit doğarlar. Akıl ve vicdana sahiptirler ve donatılmış olan birlikte kardeşlik ruhu içinde hareket etmelidirler. |
česky |
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |
Související články
Literatura
- HRISTOVA, Radka. Stručná mluvnice tureckého jazyka. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 147 s. ISBN 80-7184-736-4.