Turečtina: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 79: Řádek 79:
|-
|-
|''E''||''e''||{{IPA|/e/}}||jako ''e''||''R''||''r''||{{IPA|/ɾ/}}||jako ''r''
|''E''||''e''||{{IPA|/e/}}||jako ''e''||''R''||''r''||{{IPA|/ɾ/}}||jako ''r''
|''∃''||''ə''||{{IPA|/ə/}}|||''F''||''f''||{{IPA|/f/}}||jako ''f''
|''∃''||''ə''||{{IPA|/ə/}}||''F''||''f''||{{IPA|/f/}}||jako ''f''
|-
|-
|''S''||''s''||{{IPA|/s/}}||jako ''s''||''G''||''g''||{{IPA|/g/}} nebo {{IPA|/ɟ/}}
|''S''||''s''||{{IPA|/s/}}||jako ''s''||''G''||''g''||{{IPA|/g/}} nebo {{IPA|/ɟ/}}

Verze z 27. 4. 2010, 19:54

Šablona:Infobox jazyk

Turečtina je turkický jazyk používaný zejména v Turecku, Bulharsku, na Kypru, na území bývalé Osmanské říše a je také jazykem několika milionů imigrantů v zemích Evropské unie. Turečtina používala výhradně arabské písmo až do roku 1928, kdy byla na popud Kemala Atatürka zavedena latinka.

Mezi turečtinou a jinými oghuzskými jazyky, např. azerštinou, turkmenštinou či kaškajštinou, je poměrně vysoká úroveň vzájemné srozumitelnosti. Počet rodilých mluvčích v této podskupině dosahuje 100 milionů a celkový počet mluvčích 125 milionů.

Rozšíření jazyka

V Turecku a turecké části Kypru je turečtina úředním jazykem, turecky však mluví i mnoho menšin po celém světě.

Abeceda

Turečtina používá od roku 1928 pro zápis latinku. Turecká abeceda sestává z 29 písmen. Některá písmena (∃, Ç, Ğ, I, İ, Ö, Ş, Ü) byla upravena tak, aby odpovídala fonetickým potřebám jazyka. Ә

Velká písmena:

A, B, C, Ç, D, E, , F, G, Ğ, H, I, İ, J, K, L, M, N, O, Ö, P, R, S, Ş, T, U, Ü, V, Y, Z

Malá písmena:

a, b, c, ç, d, ә, e, f, g, ğ, h, ı, i, j, k, l, m, n, o, ö, p, r, s, ş, t, u, ü, v, y, z.


Turečtina má 8 samohlásek (A, E, I, İ, O, Ö, U, Ü) a 21 souhlásek.


Názvy písmen

Názvy písmen představujících samohlásku jsou samohlásky samy, zatímco názvy souhlásek odpovídají souhláska + e. Jediná výjimka je písmeno ğ, jeho název je „yumuşak ge“

a, be, ce, çe, de, e, fe, ge, yumuşak ge, he, ı, i, je, ke, le, me, ne, o, ö, pe, re, se, şe, te, u, ü, ve, ye, ze.

Výslovnost

Turecký pravopis je vždy fonetický a výslovnost každého slova odpovídá jeho výslovnosti. Následující tabulka obsahuje turecká písmena, jejich ekvivalenty v mezinárodní fonetické abecedě a jejich přibližná vyslovnost podle češtiny

Písmeno IPA Přibližná výslovnost
v češtině
Písmeno IPA Přibližná výslovnost
v češtině
A a /a/ jako a M m /m/ jako m
B b /b/ jako b N n /n/ jako n
C c /dʒ/ jako O o /o/ jako o
Ç ç /tʃ/ jako č Ö ö /œ/ jako německé ö
D d /d/ jako d P p /p/ jako p
E e /e/ jako e R r /ɾ/ jako r ə /ə/ F f /f/ jako f
S s /s/ jako s G g /g/ nebo /ɟ/
Ş ş /ʃ/ jako š Ğ ğ /ɣ/ prodlužuje předchozí samohlásku
T t /t/ jako t H h /h/ jako h
U u /u/ jako u I ı /ɯ/ tzv. zadopatrové i, jako i vyslovené v krku
Ü ü /y/ jako německé ü İ i /i/ jako i
V v /v/ jako v J j /ʒ/ jako ž
Y y /j/ jako j K k /k/ nebo /c/
jako k Z z /z/ jako z L l /ɫ/ nebo /l/ jako l

Přízvuk

Obecně přízvuk v turečtině leží na poslední slabice. Výjimkou jsou příslovce, citoslovce, spojky, oslovení, zeměpisné názvy a některé přípony. V některých případech přízvuk určuje význam slova (například ártık/arık).

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv

turecky

Bütün insanlar hür, haysiyet ve haklar bakımından eşit doğarlar. Akıl ve vicdana sahiptirler ve donatılmış olan birlikte kardeşlik ruhu içinde hareket etmelidirler.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Související články

Literatura

  • HRISTOVA, Radka. Stručná mluvnice tureckého jazyka. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 147 s. ISBN 80-7184-736-4. 

Šablona:Pahýl - lingvistika

Šablona:Link FA Šablona:Link FA