Amfitryón: Porovnání verzí
m robot změnil: ko:암피트리온 |
== O věrnosti či nevěře ženy ==, reformulace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Amfitryón''' ([[starořečtina|řecky]] '''Ἀμφιτρύων''', [[latina|latinsky]] ''Amphitryon'') je v [[řecká mytologie|řecké mytologii]] synem krále [[Alkaios (mytologie)|Alkaia]] a jeho nástupcem na tírynthském trůnu. Je nevlastním otcem hrdiny [[Héraklés|Hérakla]]. |
'''Amfitryón''' ([[starořečtina|řecky]] '''Ἀμφιτρύων''', [[latina|latinsky]] ''Amphitryon'') je v [[řecká mytologie|řecké mytologii]] synem krále [[Alkaios (mytologie)|Alkaia]] a jeho nástupcem na tírynthském trůnu. Je nevlastním otcem hrdiny [[Héraklés|Hérakla]]. |
||
== O věrnosti či nevěře ženy == |
|||
Jeho příběh v mýtech není ani o jeho hrdinství, ani o jeho zbabělosti. Přivedla jej tam podivná věc, která byla námětem k přemýšlení po celý jeho život. |
|||
Amfitryón a jeho příběh se sice zařadil mezi [[Mýtus|mýty]], ale ne pro jeho hrdinství či zbabělost, nýbrž pro podivnou událost, která mu byla námětem k přemýšlení po celý život. |
|||
Oženil se s krásnou [[Alkména|Alkménou]], dcerou mykénského krále [[Élektryón]]a. Byla tak krásná, že přitáhla pozornost samotného nejvyššího boha [[Zeus|Dia]]. Ten využil nepřítomnosti Amfitryóna, když vyřizoval jakési válečné záležitosti, vzal na sebe jeho podobu a vstoupil do Alkméniny ložnice. Byla s ním bez nejmenšího podezření a také po celý život nepřipustila, že by svému manželovi byla nevěrná. Manžel se brzy vrátil a byli spolu. Když Alkména přivedla po určité době na svět Hérakla, byl to syn Diův, a den nato porodila dalšího syna [[Ífiklés|Ífikla]], který byl synem Amfitryóna. |
Oženil se s krásnou [[Alkména|Alkménou]], dcerou mykénského krále [[Élektryón]]a. Byla tak krásná, že přitáhla pozornost samotného nejvyššího boha [[Zeus|Dia]]. Ten využil nepřítomnosti Amfitryóna, když vyřizoval jakési válečné záležitosti, vzal na sebe jeho podobu a vstoupil do Alkméniny ložnice. Byla s ním bez nejmenšího podezření a také po celý život nepřipustila, že by svému manželovi byla nevěrná. Manžel se brzy vrátil a byli spolu. Když Alkména přivedla po určité době na svět Hérakla, byl to syn Diův, a den nato porodila dalšího syna [[Ífiklés|Ífikla]], který byl synem Amfitryóna. |
||
Přemýšlení o věrnosti či nevěře zaměstnávalo mnohé, zejména však Amfitryóna až do chvíle jeho smrti. Byl zabit, když doprovázel Hérakla do jeho první bitvy. |
Přemýšlení o věrnosti či nevěře zaměstnávalo mnohé, zejména však Amfitryóna až do chvíle jeho smrti. Byl zabit, když doprovázel Hérakla do jeho první bitvy. |
||
==Odraz v umění== |
==Odraz v umění== |
Verze z 6. 4. 2010, 13:07
Amfitryón (řecky Ἀμφιτρύων, latinsky Amphitryon) je v řecké mytologii synem krále Alkaia a jeho nástupcem na tírynthském trůnu. Je nevlastním otcem hrdiny Hérakla.
O věrnosti či nevěře ženy
Amfitryón a jeho příběh se sice zařadil mezi mýty, ale ne pro jeho hrdinství či zbabělost, nýbrž pro podivnou událost, která mu byla námětem k přemýšlení po celý život.
Oženil se s krásnou Alkménou, dcerou mykénského krále Élektryóna. Byla tak krásná, že přitáhla pozornost samotného nejvyššího boha Dia. Ten využil nepřítomnosti Amfitryóna, když vyřizoval jakési válečné záležitosti, vzal na sebe jeho podobu a vstoupil do Alkméniny ložnice. Byla s ním bez nejmenšího podezření a také po celý život nepřipustila, že by svému manželovi byla nevěrná. Manžel se brzy vrátil a byli spolu. Když Alkména přivedla po určité době na svět Hérakla, byl to syn Diův, a den nato porodila dalšího syna Ífikla, který byl synem Amfitryóna.
Přemýšlení o věrnosti či nevěře zaměstnávalo mnohé, zejména však Amfitryóna až do chvíle jeho smrti. Byl zabit, když doprovázel Hérakla do jeho první bitvy.
Odraz v umění
Tento námět zpracoval v tragikomedii Amphitruo antický dramatik Plautus, z moderních autorů především Moliére, Kleist a O. Fischer.
Literatura
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky