Šivaismus: Porovnání verzí
m robot přidal: te:శైవము |
m |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Statue of lord shiva.jpg|thumb|Socha [[Šiva|Šivy]] v indickém Dillí]] |
[[Soubor:Statue of lord shiva.jpg|thumb|Socha [[Šiva|Šivy]] v indickém Dillí]] |
||
'''Šivaismus''' (v [[sanskrt]]u शैव दर्शन) je forma [[hinduismus|hinduismu]], která se zaměřuje výhradně na boha [[Šiva|Šivu]]. Šivaismus je rozšířen v některých částech [[jižní Asie]] a je filosoficky dobře propracován. Obě jeho nejdůležitější odnože, jihoindická šaivasiddhánta i [[kašmír]]ská |
'''Šivaismus''' (v [[sanskrt]]u शैव दर्शन) je forma [[hinduismus|hinduismu]], která se zaměřuje výhradně na boha [[Šiva|Šivu]]. Šivaismus je rozšířen v některých částech [[jižní Asie]] a je filosoficky dobře propracován. Obě jeho nejdůležitější odnože, jihoindická šaivasiddhánta i [[kašmír]]ská pratjabhidžňa, jsou [[teismus|teistické]] v tom smyslu, že připouštějí osobního boha, a zároveň [[monismus|monistické]], protože považují božství za poslední realitu a všechny ostatní skutečnosti za totožné s božskou tvůrčí energií. |
||
== Šaivasiddhánta == |
== Šaivasiddhánta == |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
== Pratjabhidžňa == |
== Pratjabhidžňa == |
||
Vznikla v Kašmíru na přelomu 10. a 11. století a navazuje přímo na Šankarův [[monismus]]. Podle [[Frauwallner]]a je nejdůležitějším systémem, kterému kdy šivaismus dal vzniknout. |
Vznikla v Kašmíru na přelomu 10. a 11. století a navazuje přímo na Šankarův [[monismus]] ([[advaita]]). Podle [[Frauwallner]]a je nejdůležitějším systémem, kterému kdy šivaismus dal vzniknout. |
||
Šiva, který je absolutní realitou, tvoří svět nikoli z hmotné příčiny, nýbrž ze své svobodné vůle; tvoření je projev svrchovaného pána tryskající z něho samého. Ve vztahu k světu a k vědomým tvorům je božství jak [[imanence#|imanentní]], tak [[transcedence|transcedentní]]. Šiva je neměnnou skutečností, která je podkladem celého vesmíru; jeho šakti má nekonečně mnoho aspektů, z nichž hlavní jsou inteligence, blaženost, vůle, poznání a tvořivost. |
Šiva, který je absolutní realitou, tvoří svět nikoli z hmotné příčiny, nýbrž ze své svobodné vůle; tvoření je projev svrchovaného pána tryskající z něho samého. Ve vztahu k světu a k vědomým tvorům je božství jak [[imanence#|imanentní]], tak [[transcedence|transcedentní]]. Šiva je neměnnou skutečností, která je podkladem celého vesmíru; jeho šakti má nekonečně mnoho aspektů, z nichž hlavní jsou inteligence, blaženost, vůle, poznání a tvořivost. |
||
Řádek 17: | Řádek 17: | ||
== Šaivadaršana == |
== Šaivadaršana == |
||
Na rozdíl od |
Na rozdíl od předchozích dvou monistických škol je ''šaivadaršana'', nejstarší šivaistická sekta v severní Indii, která vytvořila uzavřený filosofický systém, dualistická. Hlásal ji v [[9. století]] [[Sadjódžóti]] v Kašmíru, odkud se rozšířila do [[Gudžarát]]u a Málvy a později pronikla až do jižní Indie. |
||
Rozlišuje duše a hmotný svět. Duše, svou přirozeností vševědoucí a všemohoucí, není jen poznávající, ale i činná. Bůh je |
Rozlišuje duše a hmotný svět. Duše, svou přirozeností vševědoucí a všemohoucí, není jen poznávající, ale i činná. Bůh je duše, která se těší vševědoucnosti a všemohoucnosti od věčnosti a nikdy nebyla v jiném stavu. U ostatních tvorů jsou tyto vlastnosti ochromeny poskvrněností hmotou, takže jsou závislí na boží milosti. Ta jediná je může dovést k vykoupení; žáka přitom postupně vede zasvěcováním duchovní učitel ([[guru]]), zástupce boha či projevený bůh. |
||
[[Kategorie:Hinduismus]] |
[[Kategorie:Hinduismus]] |
Verze z 22. 3. 2010, 14:12
Šivaismus (v sanskrtu शैव दर्शन) je forma hinduismu, která se zaměřuje výhradně na boha Šivu. Šivaismus je rozšířen v některých částech jižní Asie a je filosoficky dobře propracován. Obě jeho nejdůležitější odnože, jihoindická šaivasiddhánta i kašmírská pratjabhidžňa, jsou teistické v tom smyslu, že připouštějí osobního boha, a zároveň monistické, protože považují božství za poslední realitu a všechny ostatní skutečnosti za totožné s božskou tvůrčí energií.
Šaivasiddhánta
Rozeznává tři kategorie skutečnosti: boha, duši a hmotu. Svrchovaná skutečnost se nazývá Šiva; od věčnosti spočívá v sobě samém a je kvalitativně odlišný jak od duše, která má vědomí a je závislá, tak od hmoty, která je nevědomá. Šiva je věčný, čistý a dokonalý duch. Nazývá se též Pašupati („Pán tvorů“). Beztvaré božství bere na sebe různé podoby ze soucitu a lásky k tvorům, kteří je nemohou uctívat v jeho aspektu bez přívlastků. Pán tvorů jedná prostřednictvím své zosobněné vědomé energie (šakti).
Duše jsou věčné a nekonečné, protože nejsou omezeny časem a prostorem. Svou rozumnou činností mají účast na božské podstatě; tuto účast ztrácejí, jsou-li poutány hmotným světem. Tkanivo pout je trojnásobné: nevědomost, kosmická iluze a plody činů (plodonosná činnost, karma). Osvobození (mókša) znamená zbavit se těchto pout. Prostředky k osvobození jsou duchovní zasvěcení, plnění etických a společenských předpisů, jógická cvičení a správné jednání. Nejdůležitější je však Šivova milost, která vede člověka k osvobození z koloběhu rození a smrti (samsára).
Pratjabhidžňa
Vznikla v Kašmíru na přelomu 10. a 11. století a navazuje přímo na Šankarův monismus (advaita). Podle Frauwallnera je nejdůležitějším systémem, kterému kdy šivaismus dal vzniknout.
Šiva, který je absolutní realitou, tvoří svět nikoli z hmotné příčiny, nýbrž ze své svobodné vůle; tvoření je projev svrchovaného pána tryskající z něho samého. Ve vztahu k světu a k vědomým tvorům je božství jak imanentní, tak transcedentní. Šiva je neměnnou skutečností, která je podkladem celého vesmíru; jeho šakti má nekonečně mnoho aspektů, z nichž hlavní jsou inteligence, blaženost, vůle, poznání a tvořivost.
Individuální duše jako vědomý a činný princip je totožná se Šivou, protože má božské vlastnosti: schopnost poznávat celý vesmír a svobodnou vůli; pod vlivem iluze (májá) se však mylně domnívá, že se od Šivy liší. Proto se člověk osvobodí jasným rozpoznáním (skrt. pratjabhidžňa) své totožnosti se Šivou. Ten, kdo dosáhl osvobození, žije v pokoji a míru se všemi; netouží už po ničem, protože se dostal k cíli lidského života.
Šaivadaršana
Na rozdíl od předchozích dvou monistických škol je šaivadaršana, nejstarší šivaistická sekta v severní Indii, která vytvořila uzavřený filosofický systém, dualistická. Hlásal ji v 9. století Sadjódžóti v Kašmíru, odkud se rozšířila do Gudžarátu a Málvy a později pronikla až do jižní Indie.
Rozlišuje duše a hmotný svět. Duše, svou přirozeností vševědoucí a všemohoucí, není jen poznávající, ale i činná. Bůh je duše, která se těší vševědoucnosti a všemohoucnosti od věčnosti a nikdy nebyla v jiném stavu. U ostatních tvorů jsou tyto vlastnosti ochromeny poskvrněností hmotou, takže jsou závislí na boží milosti. Ta jediná je může dovést k vykoupení; žáka přitom postupně vede zasvěcováním duchovní učitel (guru), zástupce boha či projevený bůh.