Átma: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Vbhubeny (diskuse | příspěvky)
ref name = "Zbav"
Vbhubeny (diskuse | příspěvky)
→‎Interpretace átma: Částečné vrácení smazaného příspěvku, sytax, odstranění neencyklopedických přívlastků, vnitřní odkazy, citace
Řádek 4: Řádek 4:


== Interpretace átma ==
== Interpretace átma ==
Všechny indické filosofické směry s pojmem átma nějakým způsobem pracují (i když třeba buddhistická filosofie nebo materialističtí lókájatikové jeho existenci popírají). Ale podstata átma je v různých směrech interpretována odlišně. V Brhadáranjakópanišadě (III.9.26), která je jednou z nejstarších, je átma popisováno takto: „Ono Já není to ani to (''néti néti''). Je neuchopitelné, protože je nelze uchopit. Je nezničitelné, protože se nezničí. Je nelpějící, protože nelpí. Je nespoutané, netrpí, není zraňováno. (př. D. Zbavitel)
Všechny [[Indická filosofie|indické filosofické]] směry s pojmem átma nějakým způsobem pracují, i když třeba buddhistická filosofie nebo materialističtí lókájatikové jeho existenci popírají. Podstata átma je v různých [[Indická filosofie|filosofických školách]] interpretována různě. V Brhadáranjakópanišadě III.9.26, která je jednou z nejstarších, je átma popisováno následovně:{{citace|Ono Já není to ani to (''néti néti''). Je neuchopitelné, protože je nelze uchopit. Je nezničitelné, protože se nezničí. Je nelpějící, protože nelpí. Je nespoutané, netrpí, není zraňováno.<ref name="Zbav"/>|Brhadáranjakópanišad III.9.26}}


Rovnice átma = brahma je základem učení [[védanta|védanty]], která je jedním z šesti duchovních směrů hinduismu. Zvláštně ne-dvojná védanta ([[advaita]] védanta) drží tuto rovnici v jejím nejsilnějším smyslu, tedy, že i átma je jen jeden a vše je ve výsledku jedno. Zdání dvojnosti (duality) je pouze iluze ([[májá]]). Átma je v tomto případě chápáno velice abstraktně (opsatelné pouze negativním způsobem<ref>Někdy je átma popisováno jako ''sat-čit-ánanda'' (bytí, vědomí, blaženost).</ref>) a v důsledku tím pádem neexistuje lidská individualita. Aby přesto bylo možné vysvětlit takové věci jako je [[reinkarnace]] nebo [[karma (hinduismus)|karma]], existuje pojem [[ahankára]] (falešné ego). Advaita védanta učí, že kvůli nevědomosti si člověk myslí, že je hmotnou individualitou (definovanou [[upádhi]] na základě ahankáry), a proto musí být doveden ke zjištění, že jeho skutečnou podstatou je átma, které je brahma.
Rovnice átma = [[brahman]] je základem učení [[védanta|védanty]], která je jedním z šesti duchovních směrů [[Hinduismus|hinduismu]]. Zvláštně [[advaita]] [[védanta]] drží tuto rovnici v jejím nejsilnějším smyslu, tedy, že i átma je jen jeden a vše je ve výsledku jedno. Zdání dvojnosti (duality) je pouze iluze ([[májá]]). Átma je v tomto případě chápáno velice abstraktně jako bytí, vědomí, blaženost (''sat-čit-ánanda'') a v důsledku toho neexistuje lidská individualita. Aby bylo možné vysvětlit takové věci jako je [[reinkarnace]] nebo [[karma (hinduismus)|karma]], existuje [[jáství]] (''ahankára''). [[Advaita]] [[védanta]] učí, že kvůli [[nevědomost]]i si člověk myslí, že je hmotnou individualitou (''upádhi'') na základě [[jáství]] (''ahankáry''), a proto si musí uvědomit, že jeho skutečnou podstatou je átma, které je ztotožněné s [[brahman]].<ref name="Zbav"/>


Naproti tomu dvaita [[védanta]] považuje átma za odlišné od [[brahman]] a učí, že podle některých [[Upanišady|upanišad]]<ref>Katha upanišad 1.2.18, 2.2.13</ref>, [[purány|purán]]<ref>Bhágavata purána 3.6.8, 7.7.43, 11.31.13</ref>, [[Bhagavadgíta|Bhagavadgíty]]<ref>Bhagavadgíta 2.12, 2.16-21, 2.23-25, 2.30</ref> nebo i [[Védanta|védánty]] [[sútra|sútry]]<ref>Védanta sútra 2.3, 4.4</ref> jich existuje více. Podle těchto nauk zůstává [[brahman]] věčný a neměnný, přičemž individuální átma (''džívátma'') prochází různými [[Reinkarnace|reinkarnacemi]].
Naproti tomu [[dvaita]] védanta považuje átma absolutně za odlišné od brahma - existuje více individuálních,
věčných a nepatrných , jak uvádějí některé Upanišady<ref>Katha Upanišad 1.2.18, 2.2.13</ref>, [[Purána|Purány]]<ref>Bhágavata Purána 3.6.8, 7.7.43, 11.31.13</ref>, [[Bhagavadgíta]]<ref>Bhagavadgíta 2.12, 2.16-21, 2.23-25, 2.30</ref> i [[Védanta sútra]]<ref>Védanta sútra 2.3, 4.4</ref>). Dle tohoto učení zůstává individualita věčně zachována. Jako átma (džívátma) se označuje ta složka člověka, která prochází reinkarnací.


Podle [[Védy|Véd]]<ref>Rig Véda 1.164.20-22</ref> a [[Upanišady|Upanišad]]<ref>Mundaka Upanišad 3.1.1, Švétášvatara Upanišad 3.20, 4.6-7, Katha Upanišad 1.2.20</ref> se átmá (džívátmá) a [[Paramátmá]] nacházejí v těle jako dva ptáci na stromě. Jejich vzájemnou interakci lze vysvětlit na moderním příkladu počítače. Fyzické tělo lze přirovnat k [[hardware]], subtilní či astrální tělo k [[software]], falešné ego [[ahankáru]] k rozhraní, duši (átmu) k uživateli a Paramátmu k [[systémový operátor|systémovému operátorovi]] ovládajícímu síť ostatních počítačů neboli těl<ref>[[Bhagavadgíta]] 13.3</ref>. Funkčnost systému je dána stavem těl. Když jsou zcela nepoužitelná, duše je opustí a Paramátmá jí přidělí jiná podle jejích potřeb, tužeb a zásluh ([[reinkarnace]]).
Podle [[Védy|véd]]<ref>Rig Véda 1.164.20-22</ref> a [[Upanišady|upanišad]]<ref>Mundaka Upanišad 3.1.1, Švétášvatara Upanišad 3.20, 4.6-7, Katha Upanišad 1.2.20</ref> se individuální átma (''džívátmá'') a neprojevený átma (''paramátmá'') nacházejí v těle jako dva ptáci na jednom stromě. Jejich vzájemnou interakci lze vysvětlit na moderním příkladu počítače. Fyzické tělo lze přirovnat k [[hardware]], subtilní či astrální tělo k [[software]], [[jáství]] (''ahankára'') k rozhraní, [[Duše|duši]] (átmu) k uživateli a neprojeveného átmu (''paramátma'') k [[systémový operátor|systémovému operátorovi]] ovládajícímu síť ostatních počítačů ([[Tělo|těl]]).<ref>[[Bhagavadgíta]] 13.3</ref>. Funkčnost systému je dána stavem těl. Když jsou těla nepoužitelná, [[duše]] je opustí a [[systémový operátor]] (''paramátmá'') jí přidělí jinou [[Duše|duši]] (átma) podle zásad [[karma (hinduismus)|karmy]] a teorie [[reinkarnace]].


Syntézou advaity a dvaity je [[ačintja bhedábheda tattva]] (''nauka o nepochopitelné odlišnosti a totožnosti''), kterou učil [[Čaitanja Maháprabhu]]. Totožnost je chápána jako kvalitativní a odlišnost jako kvantitativní.
Syntézou [[Advaita|advaity]] a dvaity je nauka o nepochopitelné odlišnosti a totožnosti (''ačintja bhedábheda tattva''), kterou učil [[Čaitanja Maháprabhu]]. Totožnost je chápána jako kvalitativní a odlišnost jako kvantitativní.


Pojem átma je ale používán i v dalších směrech jako je např. [[jóga]] i sánkhja. [[Pataňdžali]] vysvětluje v [[s:Jóga sútry/Vývoj vlastností|jóga sútrách II.5.]] [[nevědomost]], jako stav, kdy „člověk pomíjivé (''anitja''), nečisté (''ašuči''), strastiplné (''duhkha'') a neduchovní (''anátma'') považuje za věčné (''nitja''), čisté (''šuči''), blažené (''sukha'') a za duši (''átma'')“<ref>Eliade, M.: Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Argo, Praha 1999, str. 28.</ref>. Toto učení mělo veliký vliv a je rozebíráno i v mnoha pozdějších duchovních textech jako je např. [[Bhagavadgíta]]. V ritualistické literatuře bráhman se pojem átma používá pro tělo obětiště nitja a kámja obětí. Nitja jsou oběti určené k trvalému udržování řádu světa rta, brahma a kámja jsou oběti za účelem splnění přání obětujících. [[Kátjájana Šulba sútra]] jmenuje deset typů tohoto obětiště. Védih, obřadiště z vrstev nepálených cihel, znázorňovalo posvátný rok, rytmus přírody a času se světy podsvětí, země a nadsvětí. Obětník při výstupu vědomí mimo své tělo nabýval podob světla nebo orla šjény, jednal s bohy o výsledku oběti a nabyl mocných psychických sil. Pro takové mocné a dlouhotrvající obřady jako byl mahávratah, obřad zimního slunovratu, cvičil obětník pránájámu, dechová cvičení na ovládnutí jemné energie ([[prána|prány]]).
Pojem átma je používán i v [[jóga|józe]] a [[sánkhja|sánkhje]]. [[Pataňdžali]] vysvětluje v [[s:Jóga sútry/Vývoj vlastností|jóga sútrách II.5.]] [[nevědomost]], jako stav, kdy „člověk považuje své pomíjivé (''anitja''), nečisté (''ašuči''), strastiplné (''duhkha'') a neduchovní (''anátma'') za věčné (''nitja''), čisté (''šuči''), blažené (''sukha'') a duši (''átma'')“<ref>Eliade, M.: Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Argo, Praha 1999, str. 28.</ref>. Toto učení mělo veliký vliv a je rozebíráno i v duchovních textech [[Bhagavadgíta|Bhagavadgíty]].


V ritualistické literatuře [[Bráhmany|bráhman]] se pojem átma používá pro obětiště (''nitja'') a oběť (''kámja''). ''Nitja'' jsou obětiště určená k trvalému udržování řádu světa (''rta'') a oběti (''kámja'') jsou splněná přání obětujících. ''Kátjájana šulba'' [[sútra]] jmenuje deset typů těchto obětišť. Obětiště z vrstev nepálených cihel, znázorňovalo posvátný rok, rytmus přírody a času se světy podsvětí, země a nadsvětí. Oběť nabývala podob světla nebo orla (''šjény'') a jednala s bohy o výsledku oběti a tím nabyla mocných psychických sil. Pro takové mocné a dlouhotrvající obřady jako byl obřad zimního slunovratu (''mahávratah''), užíval obětující dechová cvičení ([[Pránájáma|pránájámu]]), aby ovládl jemné energie dechu ([[prána|prány]]).
V áranjakách, [[Bráhmany|bráhmanách]] a jejich součásti, [[Upanišady|upanišadách]], jsou popsány metody, jimiž lze odhalit pozadí hrubohmotného a jemného [[Prána|pránického]] světa v prostoru duchovního srdce, átma v ákáši ([[éter]]u).

V áranjakách, [[Bráhmany|bráhmanách]] a jejich součásti, [[Upanišady|upanišadách]], jsou popsány metody, jimiž lze odhalit pozadí hrubohmotného a jemného [[Prána|pránického]] světa v prostoru duchovního srdce, átma v ákáši ([[éter]]u). [[Poznání]] átma odhaluje, že duchovní příroda je charakterizována rytmy vdechu a výdechu, pocity a podněty, zatímco átma a paramátma, ztotožněné s absolutním [[brahman]] ničemu nepodléhají. Teorie átma jako [[jáství]] je podle Advaita [[Védánta|védánty]] chybná. [[Jáství]] sice koření v átma, ale átma samo není [[jáství]] (''ahankára'') děděné podle zásad [[Karma (hinduismus)|karmy]], ale je souhrnem [[iluze|iluzí]] (''[[Májá|májou]]'') a dočasným vznikáním a zanikáním. Átma je jednou z nejcennějších hodnot [[Védy|védské]] nauky.


== Citáty ==
== Citáty ==

Verze z 15. 3. 2010, 09:22

Átma nebo též átman (v dévanágarí आत्मा nebo आत्मन्, stř. rod, přepisované s malým počátečním písmenem) je hinduistický termín označující nejvnitřnější Já jedince (do češtiny se překládá většinou jako „Já“, „Nadduše“, „Duše“ atp.). Átma se objevují také v buddhistické filosofii, kde ale nabývá mírně odlišného významu (viz též anátma).

Termín je poprvé plně rozebírán v Upanišadách, jejichž základním poselstvím je totožnost átma a brahma, tedy skutečného Já člověka a nejzazší nepopsatelné skutečnosti. „Pokud jde o vztah mezi nejvyšším kosmickým fenoménem brahma a duchovní podstatou člověka, dospívají všichni autoři Upanišad k jednotnému závěru - k přesvědčení o jejich totožnosti.“[1] Základem je tedy poznání átma a zjištění, že je vskutku totožné s brahma. Tak je možno dosáhnout vysvobození (mókša) z koloběhu životů (samsára). Toto poznání není pouhé intelektuální poznání, ale prožitek této jednoty, kterého je možno dosáhnout různými způsoby (v Upanišadách se někdy mluví o soustředění na átma (Kathópanišad II.12) nebo meditaci, že vše je átma apod.; v nejstarších Upanišadách je možné nalézt i zmínky o milosti, kterou člověk může dojít k tomuto zjištění).

Interpretace átma

Všechny indické filosofické směry s pojmem átma nějakým způsobem pracují, i když třeba buddhistická filosofie nebo materialističtí lókájatikové jeho existenci popírají. Podstata átma je v různých filosofických školách interpretována různě. V Brhadáranjakópanišadě III.9.26, která je jednou z nejstarších, je átma popisováno následovně:

Ono Já není to ani to (néti néti). Je neuchopitelné, protože je nelze uchopit. Je nezničitelné, protože se nezničí. Je nelpějící, protože nelpí. Je nespoutané, netrpí, není zraňováno.[1]

Brhadáranjakópanišad III.9.26

Rovnice átma = brahman je základem učení védanty, která je jedním z šesti duchovních směrů hinduismu. Zvláštně advaita védanta drží tuto rovnici v jejím nejsilnějším smyslu, tedy, že i átma je jen jeden a vše je ve výsledku jedno. Zdání dvojnosti (duality) je pouze iluze (májá). Átma je v tomto případě chápáno velice abstraktně jako bytí, vědomí, blaženost (sat-čit-ánanda) a v důsledku toho neexistuje lidská individualita. Aby bylo možné vysvětlit takové věci jako je reinkarnace nebo karma, existuje jáství (ahankára). Advaita védanta učí, že kvůli nevědomosti si člověk myslí, že je hmotnou individualitou (upádhi) na základě jáství (ahankáry), a proto si musí uvědomit, že jeho skutečnou podstatou je átma, které je ztotožněné s brahman.[1]

Naproti tomu dvaita védanta považuje átma za odlišné od brahman a učí, že podle některých upanišad[2], purán[3], Bhagavadgíty[4] nebo i védánty sútry[5] jich existuje více. Podle těchto nauk zůstává brahman věčný a neměnný, přičemž individuální átma (džívátma) prochází různými reinkarnacemi.

Podle véd[6] a upanišad[7] se individuální átma (džívátmá) a neprojevený átma (paramátmá) nacházejí v těle jako dva ptáci na jednom stromě. Jejich vzájemnou interakci lze vysvětlit na moderním příkladu počítače. Fyzické tělo lze přirovnat k hardware, subtilní či astrální tělo k software, jáství (ahankára) k rozhraní, duši (átmu) k uživateli a neprojeveného átmu (paramátma) k systémovému operátorovi ovládajícímu síť ostatních počítačů (těl).[8]. Funkčnost systému je dána stavem těl. Když jsou těla nepoužitelná, duše je opustí a systémový operátor (paramátmá) jí přidělí jinou duši (átma) podle zásad karmy a teorie reinkarnace.

Syntézou advaity a dvaity je nauka o nepochopitelné odlišnosti a totožnosti (ačintja bhedábheda tattva), kterou učil Čaitanja Maháprabhu. Totožnost je chápána jako kvalitativní a odlišnost jako kvantitativní.

Pojem átma je používán i v józe a sánkhje. Pataňdžali vysvětluje v jóga sútrách II.5. nevědomost, jako stav, kdy „člověk považuje své pomíjivé (anitja), nečisté (ašuči), strastiplné (duhkha) a neduchovní (anátma) za věčné (nitja), čisté (šuči), blažené (sukha) a duši (átma)“[9]. Toto učení mělo veliký vliv a je rozebíráno i v duchovních textech Bhagavadgíty.

V ritualistické literatuře bráhman se pojem átma používá pro obětiště (nitja) a oběť (kámja). Nitja jsou obětiště určená k trvalému udržování řádu světa (rta) a oběti (kámja) jsou splněná přání obětujících. Kátjájana šulba sútra jmenuje deset typů těchto obětišť. Obětiště z vrstev nepálených cihel, znázorňovalo posvátný rok, rytmus přírody a času se světy podsvětí, země a nadsvětí. Oběť nabývala podob světla nebo orla (šjény) a jednala s bohy o výsledku oběti a tím nabyla mocných psychických sil. Pro takové mocné a dlouhotrvající obřady jako byl obřad zimního slunovratu (mahávratah), užíval obětující dechová cvičení (pránájámu), aby ovládl jemné energie dechu (prány).

V áranjakách, bráhmanách a jejich součásti, upanišadách, jsou popsány metody, jimiž lze odhalit pozadí hrubohmotného a jemného pránického světa v prostoru duchovního srdce, átma v ákáši (éteru). Poznání átma odhaluje, že duchovní příroda je charakterizována rytmy vdechu a výdechu, pocity a podněty, zatímco átma a paramátma, ztotožněné s absolutním brahman ničemu nepodléhají. Teorie átma jako jáství je podle Advaita védánty chybná. Jáství sice koření v átma, ale átma samo není jáství (ahankára) děděné podle zásad karmy, ale je souhrnem iluzí (májou) a dočasným vznikáním a zanikáním. Átma je jednou z nejcennějších hodnot védské nauky.

Citáty

Upanišady o átma říkají (v překladu D. Zbavitele):

  • "Nejjemnější podstata zde, vlastní tomu všemu, je pravda. To je átma. To jsi ty Švétakétu." (Čhándógjópanišad VI.9 an.)
  • "Toto átma je hráz (most), rozdělovatel k oddělení těchto světů. Tuto hráz nepřekročí dny a noci, ani stárnutí, ani smrt, ani zármutek, ani dobré, ani špatné skutky. Všechny zla se od ní odvrátí, neboť tento brahmovský svět je prost zla. Proto přejda přes tuto hráz, slepec se stane neslepým, zraněný nezraněným a trápený netrápeným." (Čhándógjópanišad VIII.4.2)
  • "Odcházejí, nezískavše átma, nepoznavše átma. Kdo se bude držet takového učení, ať už jsou to bozi nebo asurové, zahyne." (Čhándógjópanišad VIII.8.4)
  • "Moudrý se nermoutí, pozná-li átma jako beztělného v těle, stálého v nestálých, velikého, vším prostupujícího." (Kathópanišad II. 22)
  • "Lukem je slabika ÓM, šípem je átma a cílem je to, co bylo nazváno brahma. Pozorně je třeba zasáhnout - pak splyneš s ním v jedno jako šíp s terčem." (Mundakópanišad II.2.4)
  • "Menší než nejmenší, větší než veliké je átman ukrytý ve sluji tohoto tvora." (Švétášvatarópanišad III.20)


Citáty z Bhagavadgíty (v překladu J. Filipského a J. Vacka, kteří překládají átma jako „Já“):

  • "Někteří spatřují Já svým já ve vlastním já pomocí rozjímání, druzí kázní rozmyslu a jiní sebekázněním činy. Jiní však, kdo to neznají, uctívají, jak slyšeli od druhých. I oni překonají smrt, upírajíce se k tomu, co slyšeli.„ (XIII.24-25)
  • “(Kršna říká:) Jsem, Gudákéšo, (věčné) Já, jež sídlí v srdci všech bytostí, jsem počátek bytostí, jejich střed i konec. (X.20)

Poznámky

  1. a b c D. Zbavitel: Upanišady. DharmaGaia, Praha 2004, 1. vydání str. 15 (Předmluva).
  2. Katha upanišad 1.2.18, 2.2.13
  3. Bhágavata purána 3.6.8, 7.7.43, 11.31.13
  4. Bhagavadgíta 2.12, 2.16-21, 2.23-25, 2.30
  5. Védanta sútra 2.3, 4.4
  6. Rig Véda 1.164.20-22
  7. Mundaka Upanišad 3.1.1, Švétášvatara Upanišad 3.20, 4.6-7, Katha Upanišad 1.2.20
  8. Bhagavadgíta 13.3
  9. Eliade, M.: Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Argo, Praha 1999, str. 28.

Reference

  • Upanišady (př. D. Zbavitel). DharmaGaia, Praha 2004, 1. vydání, ISBN 80-86685-34-9.
  • Bhagavadgíta (př. J. Filipský & J. Vacek). Odeon, Praha 1976, 1. vydání.

Související články

Šablona:Portál Jóga

Externí odkazy