Antiproton: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Objev: Hmotnostní spektrometrie|hmotnostního spektrografu tak na hraně vnitřní link
Plko (diskuse | příspěvky)
mBez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Elementární částice}}
{{Elementární částice}}
'''Antiproton''' (<math>\bar{p}</math>) je [[antičástice]] [[proton]]u. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k [[anihilace|anihilaci]] obou částic a vyzáření energie. Antiproton má [[záporný náboj]], a proto odpuzuje [[elektron]] a přitahuje [[pozitron]] s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 [[nanosekudna|nanosekund]].
'''Antiproton''' (<math>\bar{p}</math>) je [[antičástice]] [[proton]]u. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k [[anihilace|anihilaci]] obou částic a vyzáření energie. Antiproton má [[záporný náboj]], a proto odpuzuje [[elektron]] a přitahuje [[pozitron]] s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 [[nanosekunda|nanosekund]].


V dokonalém [[vakuum|vakuu]] teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako [[proton]], tj. minimálně 10<sup>32</sup> let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v [[CERN]] udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v [[elektromagnetická past|elektromagnetických pastích]].<ref>Ivan Boháček :[http://www.vesmir.cz/clanek/lear-low-energy-antiproton-ring LEAR (Low Energy Antiproton Ring)] Vesmír 73, 54, 1994/1</ref>
V dokonalém [[vakuum|vakuu]] teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako [[proton]], tj. minimálně 10<sup>32</sup> let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v [[CERN]] udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v [[elektromagnetická past|elektromagnetických pastích]].<ref>Ivan Boháček :[http://www.vesmir.cz/clanek/lear-low-energy-antiproton-ring LEAR (Low Energy Antiproton Ring)] Vesmír 73, 54, 1994/1</ref>

Verze z 29. 1. 2010, 13:29

Šablona:Elementární částice Antiproton () je antičástice protonu. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k anihilaci obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný náboj, a proto odpuzuje elektron a přitahuje pozitron s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 nanosekund.

V dokonalém vakuu teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako proton, tj. minimálně 1032 let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v CERN udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v elektromagnetických pastích.[1]

Antiprotony se také vyskytují v přírodě. Nacházejí se v kosmickém záření dopadající na zemský povrch, v poměru přibližně jeden antiproton na každých deset tisíc protonů.[2]

Objev

Existence antiprotonů byla experimentálně potvrzena až dvě desetiletí po objevu pozitronu. Protože antiproton je výrazně hmotnější částice, byl potřeba dostatečně silný urychlovač částic. V roce 1954 byl na University of California v Berkeley zahájen provoz urychlovače Bevatron, který dodával protonům kinetickou energii až 1 GeV. Hned v následujícím roce 1955 vytvořili a detekovali antiprotony fyzikové Emilio Gino Segre a Owen Chamberlain. Tento úspěch byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku v roce 1959.[3] Měděný terčík bombardovali protony o velké rychlosti. Vzniklé částice analyzovali pomocí Čerenkovova detektoru na rychlost, pomocí hmotnostního spektrografu se silným magnetickým polem na hmotnost a pomocí anihilace s klidovými protony.[4]

Reference

Související články

Externí odkazy