Átma

Átma nebo též átman (v dévanágarí आत्मा nebo आत्मन्, stř. rod, přepisované s malým počátečním písmenem) je hinduistický termín označující nejvnitřnější Já jedince (do češtiny se překládá většinou jako „Já“, „Nadduše“, „Duše“ atp.). Átma se objevují také v buddhistické filosofii, kde ale nabývá mírně odlišného významu (viz též anátma).

Termín je poprvé plně rozebírán v Upanišadách, jejichž základním poselstvím je totožnost átma a brahma, tedy skutečného Já člověka a nejzazší nepopsatelné skutečnosti. „Pokud jde o vztah mezi nejvyšším kosmickým fenoménem brahma a duchovní podstatou člověka, dospívají všichni autoři Upanišad k jednotnému závěru - k přesvědčení o jejich totožnosti.“ Základem je tedy poznání átma a zjištění, že je vskutku totožné s brahma. Tak je možno dosáhnout vysvobození (mókša) z koloběhu životů (samsára). Toto poznání není pouhé intelektuální poznání, ale prožitek této jednoty, kterého je možno dosáhnout různými způsoby (v Upanišadách se někdy mluví o soustředění na átma (Kathópanišad II.12) nebo meditaci, že vše je átma apod.; v nejstarších Upanišadách je možné nalézt i zmínky o milosti, kterou člověk může dojít k tomuto zjištění).

Interpretace átma

Všechny indické filosofické směry s pojmem átma nějakým způsobem pracují (i když třeba buddhistická filosofie nebo materialističtí lókájatikové jeho existenci popírají). Ale podstata átma je v různých směrech interpretována odlišně. V Brhadáranjakópanišadě (III.9.26), která je jednou z nejstarších, je átma popisováno takto: „Ono Já není to ani to (néti néti). Je neuchopitelné, protože je nelze uchopit. Je nezničitelné, protože se nezničí. Je nelpějící, protože nelpí. Je nespoutané, netrpí, není zraňováno.“ (př. D. Zbavitel)

Rovnice átma = brahma je základem učení védanty, která je jedním z šesti duchovních směrů hinduismu. Zvláštně ne-dvojná védanta (advaita védanta) drží tuto rovnici v jejím nejsilnějším smyslu, tedy, že i átma je jen jeden a vše je ve výsledku jedno. Zdání dvojnosti (duality) je pouze iluze (mája). Átma je v tomto případě chápáno velice abstraktně (opsatelné pouze negativním způsobem) a v důsledku tím pádem neexistuje lidská individualita. Aby přesto bylo možné vysvětlit takové věci jako je reinkarnace nebo karma, existuje pojem ahankára (falešné ego). Advaita védanta učí, že kvůli nevědomosti si člověk myslí, že je hmotnou individualitou (definovanou upádhi na základě ahankáry), a proto musí být doveden ke zjištění, že jeho skutečnou podstatou je átma, které je brahma.

Naproti tomu dvaita védanta považuje átma absolutně za odlišné od brahma - existuje více individuálních, věčných a nepatrných Já, jak uvádějí některé Upanišady, Purány, Bhagavadgíta i Védanta sútra). Dle tohoto učení zůstává individualita věčně zachována. Jako átma (džívátma) se pak též označuje ta složka člověka, která prochází reinkarnací.

Podle Véd a Upanišad se átmá (džívátmá) a Paramátmá nacházejí v těle jako dva ptáci na stromě. Jejich vzájemnou interakci lze vysvětlit na moderním příkladu počítače. Fyzické tělo lze přirovnat k hardware, subtilní či astrální tělo k software, falešné ego ahankáru k rozhraní, duši (átmu) k uživateli a Paramátmu k systémovému operátorovi ovládajícímu síť ostatních počítačů neboli těl. Funkčnost systému je dána stavem těl. Když jsou zcela nepoužitelná, duše je opustí a Paramátmá jí přidělí jiná podle jejích potřeb, tužeb a zásluh (reinkarnace).

Syntézou advaity a dvaity je ačintja bhedábheda tattva (nauka o nepochopitelné odlišnosti a totožnosti), kterou učil Čaitanja Maháprabhu. Totožnost je chápána jako kvalitativní a odlišnost jako kvantitativní.

Pojem átma je ale používán i v dalších směrech jako je např. jóga i sánkhja. Pataňdžali vysvětluje v jóga sútrách II.5. nevědomost, jako stav, kdy „člověk pomíjivé (anitja), nečisté (ašuči), strastiplné (duhkha) a neduchovní (anátma) považuje za věčné (nitja), čisté (šuči), blažené (sukha) a za duši (átma)“. Toto učení mělo veliký vliv a je rozebíráno i v mnoha pozdějších duchovních textech jako je např. Bhagavadgíta. V ritualistické literatuře bráhman se pojem átma používá pro tělo obětiště nitja a kámja obětí. Nitja jsou oběti určené k trvalému udržování řádu světa rta, brahma a kámja jsou oběti za účelem splnění přání obětujících. Kátjájana Šulba sútra jmenuje deset typů tohoto obětiště. Védih, obřadiště z vrstev nepálených cihel, znázorňovalo posvátný rok, rytmus přírody a času se světy podsvětí, země a nadsvětí. Obětník při výstupu vědomí mimo své tělo nabýval podob světla nebo orla šjény, jednal s bohy o výsledku oběti a nabyl mocných psychických sil. Pro takové mocné a dlouhotrvající obřady jako byl mahávratah, obřad zimního slunovratu, cvičil obětník pránájámu, dechová cvičení na ovládnutí jemné energie prány.

V áranjakách, bráhmanách a jejich součásti, upanišadách, jsou popsány metodiky, jimiž lze odhalit pozadí hrubohmotného a jemného pránického světa, átma v prostoru duchovního srdce, átma v ákáši (éteru). Upanišady nejsou klasickou náboženskou literaturou, nehledají dogma. Otevírají poměrně široký prostor pro zkušenosti s átma, postupně ztotožňovaným se Šivou a Savitarem ve Švétášvatara upanišadě nebo Višnuem v Mahánárájana upanišadě Táittiríja áranjaky. Bez zkušenosti s nekoupitelným a neprodatelným átma představuje studium Véd jen spekulace, do nichž za Buddhovy doby učitelé védských filozofií upadli. Poznání átma odhaluje, že příroda je charakterizována rytmy vdechu a výdechu, chtěním a dychtěním, pocity a podněty, zatímco átma a paramátma, ztotožněné s na absolutní, nade vše povýšenou silou obětí brahma, jakékoliv změně a náladě nepodléhají. Teorie átma jako já nebo nadjá je chybná, jáství nadvědomé sice koření v átma, ale átma samo není a podvědomé já (ahankára) z osobní, převtělované a rodem děděné karmy je jen souhrnem iluzí, májou, dočasným motorem a programem, vznikáním a zanikáním. Átma je nejcennější hodnotou védské nauky, zvláště ve světě bezradných bytostí.

Citáty

Upanišady o átma říkají (v překladu D. Zbavitele):

• "Nejjemnější podstata zde, vlastní tomu všemu, je pravda. To je átma. To jsi ty Švétakétu." (Čhándógjópanišad VI.9 an.)

• "Toto átma je hráz (most), rozdělovatel k oddělení těchto světů. Tuto hráz nepřekročí dny a noci, ani stárnutí, ani smrt, ani zármutek, ani dobré, ani špatné skutky. Všechny zla se od ní odvrátí, neboť tento brahmovský svět je prost zla. Proto přejda přes tuto hráz, slepec se stane neslepým, zraněný nezraněným a trápený netrápeným." (Čhándógjópanišad VIII.4.2)

• "Odcházejí, nezískavše átma, nepoznavše átma. Kdo se bude držet takového učení, ať už jsou to bozi nebo asurové, zahyne." (Čhándógjópanišad VIII.8.4)

• "Moudrý se nermoutí, pozná-li átma jako beztělného v těle, stálého v nestálých, velikého, vším prostupujícího." (Kathópanišad II. 22)

• "Lukem je slabika ÓM, šípem je átma a cílem je to, co bylo nazváno brahma. Pozorně je třeba zasáhnout - pak splyneš s ním v jedno jako šíp s terčem." (Mundakópanišad II.2.4)

• "Menší než nejmenší, větší než veliké je átman ukrytý ve sluji tohoto tvora." (Švétášvatarópanišad III.20)

Citáty z Bhagavadgíty (v překladu J. Filipského a J. Vacka, kteří překládají átma jako „Já“):

• "Někteří spatřují Já svým já ve vlastním já pomocí rozjímání, druzí kázní rozmyslu a jiní sebekázněním činy. Jiní však, kdo to neznají, uctívají, jak slyšeli od druhých. I oni překonají smrt, upírajíce se k tomu, co slyšeli.„ (XIII.24-25)

• “(Kršna říká:) Jsem, Gudákéšo, (věčné) Já, jež sídlí v srdci všech bytostí, jsem počátek bytostí, jejich střed i konec. (X.20)

Reference

• Upanišady (př. D. Zbavitel). DharmaGaia, Praha 2004, 1. vydání, ISBN 80-86685-34-9.
• Bhagavadgíta (př. J. Filipský & J. Vacek). Odeon, Praha 1976, 1. vydání.

Externí odkazy

• Termín 'duše' v západní a východní filosofii a náboženství, angl. & česky

Související články

• Duše

• brahman
• Upanišady
• Anattá