Despocie: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robbot (diskuse | příspěvky)
m Odebral jsem slovo monarcha z definice despocie - dědičný monarcha může být despotou a nemusí. S aristotelským významem těchto termínů to nemá nic společného, pro současnost je to značně zavádějící.
Řádek 1: Řádek 1:
'''Despocie''' (z [[řečtina|řec.]] ''despotés'', pán, panovník) je neomezená [[vláda]] jednoho člověka, monarchy. Odtud také '''despotický''', bezohledný, nepřipouštějící námitky ani diskusi.
'''Despocie''' (z [[řečtina|řec.]] ''despotés'', pán, panovník) je neomezená [[vláda]] jednoho člověka. Odtud také '''despotický''', bezohledný, nepřipouštějící námitky ani diskusi.


== Historie ==
== Historie ==

Verze z 23. 11. 2009, 23:47

Despocie (z řec. despotés, pán, panovník) je neomezená vláda jednoho člověka. Odtud také despotický, bezohledný, nepřipouštějící námitky ani diskusi.

Historie

V Aristotelově politické teorii znamená despocie nejhorší druh tyranie, která s poddanými zachází jako s otroky. Aristotelés rozlišuje mezi monarchií, která respektuje zvyklosti a jistá práva poddaných, tyranií, která vládne silou, ale respektuje jistá práva, a despocií, která vládne pouze silou a strachem.[1] Ve starověku byly prakticky všechny existující státy, kromě antických republik (Athény, Římská republika aj.), monarchické a Platón i Aristotelés zkoumají, jak se monarchie nebo demokracie může zvrhnout v tyranii.

Orientální despocie jsou autokratické jedinovlády ve starověkých a některých středověkých státech, zejména v Egyptě, Mezopotámii, Indii a Číně v čele říše stál monarcha, neomezeně vládnoucí pomocí rozsáhlého státního aparátu s materiálně se zpravidla opírající o výhradní vlastnictví půdy, despotická moc byla podepřena i nábožensky tím, že vládce vystupoval jako zástupce nebo vtělení boha na zemi a nejvyšší státní úředníci byli často nositeli náboženských hodností. Pro staroorientální státy se též užívá označení orientální despocie nebo starootrokářské státy.

Ačkoli slovo despocie má dnes hanlivý význam, v Byzantské říši to byl legitimní titul císařského úřadu. Poprvé se používal za vlády Manuela I. (11431180) a později se užíval i pro vládce některých řeckých států vzniklých na troskách Byzance po dobytí Konstantinopole křižáky roku 1204, např Epirský despotát, Morejský despotát atd.

Podle starověké definice byly i některé moderní diktatury despociemi - například Pol Pot a další.

Související články

Audiovizuální dokumenty

Literatura

  • Aristotelés, Politika. Praha: Rezek 1998. ISBN 80-86027-10-4
  • Platón, Ústava. Praha: OIKOYMENH 2005 - 427 s. ISBN 80-7298-142-0
  • P. Oliva, Raná řecká tyranis: Studie k otázce vzniku státu. Praha: NČSAV, 1954 - 496 s.

Reference

  1. Aristotelés, Politika 1289 aj.