Franz von Hruschka: Porovnání verzí
m +obrázek, typo |
m robot odebral: de:Geschichte der Imkerei#Francesco De Hruschka; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
'''Franz von Hruschka''', [[voják]], [[včelař]] a hoteliér. Vynalezl [[medomet]], což zásadně ovlivnilo [[zootechnika|zootechniku]] [[včelařství|včelaření]]. |
'''Franz von Hruschka''', [[voják]], [[včelař]] a hoteliér. Vynalezl [[medomet]], což zásadně ovlivnilo [[zootechnika|zootechniku]] [[včelařství|včelaření]]. |
||
== Životopis == |
== Životopis == |
||
Narodil se ve [[Vídeň|Vídni]], dětství prožil střídavě v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] a [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]]. |
Narodil se ve [[Vídeň|Vídni]], dětství prožil střídavě v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] a [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]]. |
||
Poprvé přišel do styku se včelami ještě jako chlapec u svého dědečka v [[Bravantice|Bravanticích]] na [[Nový Jičín|Novojičínsku]]. |
Poprvé přišel do styku se včelami ještě jako chlapec u svého dědečka v [[Bravantice|Bravanticích]] na [[Nový Jičín|Novojičínsku]]. |
||
Ve čtrnácti letech po vzoru svého otce se dal na vojenskou dráhu. V osmadvaceti letech nastoupil v hodnosti poručíka k [[námořnictvo|námořnictvu]], avšak brzy se vrátil na pevninu k [[pěchota|pěchotě]]. V té době vyženil docela slušný majetek. Manželka Antonie roz. Albrechtová přinesla do manželství vlastnictví realit: palác Brandolin-Rotta v [[Benátky|Benátkách]] stojící na pravém břehu kanálu Grande před mostem Rialto (dnes č. 1789) a statek v [[Dolo]] nedaleko Benátek. V roce [[1857]] se Hruschka stal vrchním velitelem posádky v [[Legnago|Legnagu]] u [[Benátky|Benátek]]. |
Ve čtrnácti letech po vzoru svého otce se dal na vojenskou dráhu. V osmadvaceti letech nastoupil v hodnosti poručíka k [[námořnictvo|námořnictvu]], avšak brzy se vrátil na pevninu k [[pěchota|pěchotě]]. V té době vyženil docela slušný majetek. Manželka Antonie roz. Albrechtová přinesla do manželství vlastnictví realit: palác Brandolin-Rotta v [[Benátky|Benátkách]] stojící na pravém břehu kanálu Grande před mostem Rialto (dnes č. 1789) a statek v [[Dolo]] nedaleko Benátek. V roce [[1857]] se Hruschka stal vrchním velitelem posádky v [[Legnago|Legnagu]] u [[Benátky|Benátek]]. |
||
[[ |
[[Soubor:Venezia - Palazzo Brandolin Rota - Foto di Paolo Steffan.jpg|thumb|Palác Brandolin Rota v Benátkách]] |
||
Nové společenské postavení mu konečně umožnilo plně se věnovat včelařství. Zakrátko měl na svém statku v [[Dolo]] na tři sta [[včelstvo|včelstev]], najal [[včelmistr]]a a zařídil si truhlářskou dílnu. |
Nové společenské postavení mu konečně umožnilo plně se věnovat včelařství. Zakrátko měl na svém statku v [[Dolo]] na tři sta [[včelstvo|včelstev]], najal [[včelmistr]]a a zařídil si truhlářskou dílnu. |
||
===Vynález medometu=== |
=== Vynález medometu === |
||
Hruschka byl všímavý a přemýšlivý. Zasloužil se o mnohá zlepšení ve včelařské praxi. Své poznatky publikoval v odborných časopisech. Věhlasu a zasloužené pozornosti se mu však dostalo především za vynález [[medomet]]u. |
Hruschka byl všímavý a přemýšlivý. Zasloužil se o mnohá zlepšení ve včelařské praxi. Své poznatky publikoval v odborných časopisech. Věhlasu a zasloužené pozornosti se mu však dostalo především za vynález [[medomet]]u. |
||
V září roku [[1865]]<ref> |
V září roku [[1865]]<ref> |
||
| Řádek 44: | Řádek 44: | ||
</ref> představil Franz Hruschka na 14. schůzi německých a rakouských včelařů v [[Brno|Brně]] svůj vynález a dostal za něj od italských včelařů zlatou medaili. |
</ref> představil Franz Hruschka na 14. schůzi německých a rakouských včelařů v [[Brno|Brně]] svůj vynález a dostal za něj od italských včelařů zlatou medaili. |
||
===Neúspěšný závěr života=== |
=== Neúspěšný závěr života === |
||
Dosavadní úspěchy vedly Franze Hruschku k dalším podnikatelských aktivitám. Pokusil se provozovat hotel, avšak [[krach na vídeňské burze]] v roce [[1873]] zhatil všechny jeho další plány a očekávání. Splácení dluhů připravilo Hruschku o venkovský statek i o dům v [[Benátky|Benátkách]]. A dokonce musel prodat i zlatou medaili za svůj vynález. Život v nouzi, nemoci a rezignaci ukončila až smrt. Pohřben byl jako velitel posádky v. v. s náležitými vojenskými poctami. |
Dosavadní úspěchy vedly Franze Hruschku k dalším podnikatelských aktivitám. Pokusil se provozovat hotel, avšak [[krach na vídeňské burze]] v roce [[1873]] zhatil všechny jeho další plány a očekávání. Splácení dluhů připravilo Hruschku o venkovský statek i o dům v [[Benátky|Benátkách]]. A dokonce musel prodat i zlatou medaili za svůj vynález. Život v nouzi, nemoci a rezignaci ukončila až smrt. Pohřben byl jako velitel posádky v. v. s náležitými vojenskými poctami. |
||
==Pamětní deska== |
== Pamětní deska == |
||
Město [[Dolo]] na Hruschku skoro zapomnělo. Včelařský odborník ing. Haragsim pátral v Itálii po stopách, které snad Hruschka zanechal. Za spolupráce s místním občanem Luigim Artusi byla v [[Dolo]] nalezena pamětní deska, kterou doloští včelaři v r. [[1936]] věnovali památce Hruschky. Dnes je opět na svém původním místě na průčelí radnice města [[Dolo]]. |
Město [[Dolo]] na Hruschku skoro zapomnělo. Včelařský odborník ing. Haragsim pátral v Itálii po stopách, které snad Hruschka zanechal. Za spolupráce s místním občanem Luigim Artusi byla v [[Dolo]] nalezena pamětní deska, kterou doloští včelaři v r. [[1936]] věnovali památce Hruschky. Dnes je opět na svém původním místě na průčelí radnice města [[Dolo]]. |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Literatura === |
=== Literatura === |
||
*{{Citace periodika |
* {{Citace periodika |
||
| příjmení = ing. Texl |
| příjmení = ing. Texl |
||
| jméno = Petr |
| jméno = Petr |
||
| Řádek 85: | Řádek 85: | ||
[[pl:František Hruška]] |
[[pl:František Hruška]] |
||
[[de:Geschichte der Imkerei#Francesco De Hruschka]] |
|||
Verze z 16. 11. 2009, 16:36
Franz von Hruschka, voják, včelař a hoteliér. Vynalezl medomet, což zásadně ovlivnilo zootechniku včelaření.
Životopis
Narodil se ve Vídni, dětství prožil střídavě v Českých Budějovicích a Štýrském Hradci. Poprvé přišel do styku se včelami ještě jako chlapec u svého dědečka v Bravanticích na Novojičínsku.
Ve čtrnácti letech po vzoru svého otce se dal na vojenskou dráhu. V osmadvaceti letech nastoupil v hodnosti poručíka k námořnictvu, avšak brzy se vrátil na pevninu k pěchotě. V té době vyženil docela slušný majetek. Manželka Antonie roz. Albrechtová přinesla do manželství vlastnictví realit: palác Brandolin-Rotta v Benátkách stojící na pravém břehu kanálu Grande před mostem Rialto (dnes č. 1789) a statek v Dolo nedaleko Benátek. V roce 1857 se Hruschka stal vrchním velitelem posádky v Legnagu u Benátek.
Nové společenské postavení mu konečně umožnilo plně se věnovat včelařství. Zakrátko měl na svém statku v Dolo na tři sta včelstev, najal včelmistra a zařídil si truhlářskou dílnu.
Vynález medometu
Hruschka byl všímavý a přemýšlivý. Zasloužil se o mnohá zlepšení ve včelařské praxi. Své poznatky publikoval v odborných časopisech. Věhlasu a zasloužené pozornosti se mu však dostalo především za vynález medometu. V září roku 1865[1] představil Franz Hruschka na 14. schůzi německých a rakouských včelařů v Brně svůj vynález a dostal za něj od italských včelařů zlatou medaili.
Neúspěšný závěr života
Dosavadní úspěchy vedly Franze Hruschku k dalším podnikatelských aktivitám. Pokusil se provozovat hotel, avšak krach na vídeňské burze v roce 1873 zhatil všechny jeho další plány a očekávání. Splácení dluhů připravilo Hruschku o venkovský statek i o dům v Benátkách. A dokonce musel prodat i zlatou medaili za svůj vynález. Život v nouzi, nemoci a rezignaci ukončila až smrt. Pohřben byl jako velitel posádky v. v. s náležitými vojenskými poctami.
Pamětní deska
Město Dolo na Hruschku skoro zapomnělo. Včelařský odborník ing. Haragsim pátral v Itálii po stopách, které snad Hruschka zanechal. Za spolupráce s místním občanem Luigim Artusi byla v Dolo nalezena pamětní deska, kterou doloští včelaři v r. 1936 věnovali památce Hruschky. Dnes je opět na svém původním místě na průčelí radnice města Dolo.
Odkazy
Literatura
- ING. TEXL, Petr. Za vynálezcem medometu Františkem Hruškou. Moderní včelař. Duben 2009, roč. VI/2009, čís. 2, s. 43, 44. Dostupné online. ISSN 1214-5793.