Střední Chorvatsko: Porovnání verzí
úpravy |
→Chorvatsko-Slavonsko: oprava |
||
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
[[Soubor:Croatia-Slavonia-Kingdom-of-Hungary.png|thumb|Mapa Chorvatsko-slavonského království s župami]] |
[[Soubor:Croatia-Slavonia-Kingdom-of-Hungary.png|thumb|Mapa Chorvatsko-slavonského království s župami]] |
||
Chorvatsko-Slavonské království bylo utvořeno roku [[1868]] jako autonomní korunní země [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]], sloučením do té doby existujících království [[Chorvatské království|Chorvatského]] a [[Slavonské království|Slavonského]]. Zaujímalo území tzv. [[Střední Chorvatsko|Středního Chorvatska]] (bez [[Mezimuří]]) a [[Slavonie|Slavonii]], hlavním městem byl [[Záhřeb]]. Království se stejně jako [[Uhersko]] dále dělilo na [[župa|župy]], jichž bylo celkem 8. |
Chorvatsko-Slavonské království bylo utvořeno roku [[1868]] jako autonomní korunní země [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]], sloučením do té doby existujících království [[Chorvatské království|Chorvatského]] a [[Slavonské království|Slavonského]]. Zaujímalo většinu území tzv. [[Střední Chorvatsko|Středního Chorvatska]] (bez [[Mezimuří]] a ostrovů) a [[Slavonie|Slavonii]], hlavním městem byl [[Záhřeb]]. Království se stejně jako [[Uhersko]] dále dělilo na [[župa|župy]], jichž bylo celkem 8. |
||
Po [[Rakousko-uherské vyrovnání|Rakousko-uherském vyrovnání]] v roce [[1867]] však ztratilo autonomii a stal ose součástí [[Zalitavsko|Zalitavska]] resp. [[Uhersko|Uherska]]. Kvůli nespokojenosti chorvatů došlu v roce [[1869]] k [[Uhersko-Chorvatské vyrovnání|Uhersko-chorvatskému vyrovnání]] (tzv. nagoda). Chorvatsko-Slavonské království tak získlao částečnou autonommii, která mu zůstala až do konce [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] (1918). |
Po [[Rakousko-uherské vyrovnání|Rakousko-uherském vyrovnání]] v roce [[1867]] však ztratilo autonomii a stal ose součástí [[Zalitavsko|Zalitavska]] resp. [[Uhersko|Uherska]]. Kvůli nespokojenosti chorvatů došlu v roce [[1869]] k [[Uhersko-Chorvatské vyrovnání|Uhersko-chorvatskému vyrovnání]] (tzv. nagoda). Chorvatsko-Slavonské království tak získlao částečnou autonommii, která mu zůstala až do konce [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] (1918). |
||
Verze z 3. 11. 2009, 18:16
Centrální Chorvatsko či střední Chorvatsko (chorvatsky Središnja Hrvatska, německy Zentralkroatien), je území Chorvatsku. Jeho přirozeným centrem je Záhřeb. Většina regionu byla centrem od středověku centrem chorvatského státu, povětšinou chorvatského království a tím pádem se k němu většinou vázal titul chorvatského krále. Součástí Centrálního Chorvatska je také tzv. chorvatské přímoří - pobřeží od Rijeky po Karlobag a ostrovy Krk, Cres a Rab. Na severu tvoří hranici s Maďarskem řeka Dráva, která ho také dělí od Mezimuří, které někdy mylně považováno pro svou velikost za součást centrálního Chorvatska. Hranici se Slavonií na východě částečně tvoří řeka Ilova.
Centrální Chorvatsko je v současnosti rozděleno mezi tyto župy:
- Záhřebská župa a město Záhřeb
- Varaždinská župa
- Karlovacká župa
- Krapinsko-zagorská župa
- Sisacko-moslavinská župa
- Koprivnicko-križevecká župa
- Bjelovarsko-bilogorská župa - západní část, východní část od řeky Ilova historicky patří ke Slavonii
- Přímořsko-gorskokotarská župa - většina až na západní třetinu
- Licko-senjská župa
- Zadarská župa - pouze severoýchodní část
- Mezimuřská župa - je také někdy počítána jako součást centrálního Chorvatska
Chorvatsko-Slavonsko
- Hlavní článek: Království chorvatsko-slavonské
Chorvatsko-Slavonské království bylo utvořeno roku 1868 jako autonomní korunní země Rakousko-Uherska, sloučením do té doby existujících království Chorvatského a Slavonského. Zaujímalo většinu území tzv. Středního Chorvatska (bez Mezimuří a ostrovů) a Slavonii, hlavním městem byl Záhřeb. Království se stejně jako Uhersko dále dělilo na župy, jichž bylo celkem 8.
Po Rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 však ztratilo autonomii a stal ose součástí Zalitavska resp. Uherska. Kvůli nespokojenosti chorvatů došlu v roce 1869 k Uhersko-chorvatskému vyrovnání (tzv. nagoda). Chorvatsko-Slavonské království tak získlao částečnou autonommii, která mu zůstala až do konce Rakouska-Uherska (1918).