Kosmopolitismus: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
TXiKiBoT (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: sq:Kozmopolitanizmi
m →‎Odkazy: přesun sekce
Řádek 12: Řádek 12:
===Reference===
===Reference===
<references/>
<references/>

===Související články===
===Související články===
* [[Globalizace]]
*[[Globalizace]]
* [[Nacionalismus]]
*[[Nacionalismus]]
* [[Šovinismus]]
*[[Šovinismus]]

===Literatura===
*A. Ferrara, ''Nedostatek soudnosti? Evropská a kosmopolitní otázka''. Praha: Filosofia 2007 - 136 s. ISBN 978-80-7007-257-8

===Externí odkazy===
===Externí odkazy===
*[http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/284459-kosmopolitismus ''Ottův slovník naučný'', heslo Kosmopolitismus]
*[http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/284459-kosmopolitismus ''Ottův slovník naučný'', heslo Kosmopolitismus]
*{{en}} [http://plato.stanford.edu/archives/fall2002/entries/cosmopolitanism/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo Cosmopolitanism]
*{{en}} [http://plato.stanford.edu/archives/fall2002/entries/cosmopolitanism/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo Cosmopolitanism]


===Literatura===
* A. Ferrara, ''Nedostatek soudnosti? Evropská a kosmopolitní otázka''. Praha: Filosofia 2007 - 136 s. ISBN 978-80-7007-257-8


[[Kategorie:Filosofické pojmy]]
[[Kategorie:Filosofické pojmy]]

Verze z 14. 9. 2009, 15:22

Kosmopolitismus (z řec. kosmos, svět, a polis, obec), česky světoobčanství, je teoretický postoj člověka, který chce být občanem kdekoli na světě. Takový člověk se nazývá kosmopolita.

Původ

Slovo patrně poprvé použil řecký kynický filosof Diogenes ze Sinopé (5. stol. př. n. l.), který když se ho ptali, odkud pochází, odpověděl prý: „Jsem občan světa“.[1] Snahu o překlenutí místních a národních rozdílů převzali později stoikové, podle nichž je člověk občanem jednak svého města, jednak celého světa. Toto rozšíření obzoru a překonání jazykových i kulturních bariér silně podporovalo křesťanství, které také relativizovalo národní rozdíly. V novověku tímto směrem uvažoval například Immanuel Kant, který v několika spisech dokonce hovoří o možnostech světové vlády.[2]

Kosmopolitismus vznikl jako individuální reakce vzdělaných lidí na nacionalismy 19. století, zejména pod vlivem Francouzské revoluce a napoleonských válek, kdy se témata občanské rovnosti a svobody šířila přes hranice států. Významným zastáncem kosmopolitismu byl například Stendhal. Národní hnutí jej často pokládala za svého nepřítele a i v české společnosti se někdy používal jako hanlivé označení – například vůči Máchovi. Důkladný rozbor kosmopolitismu podal Masaryk, například v „České otázce“.[3]

Kritika

Kosmopolitismus je postoj vzdělaných jednotlivců a jako takový byl předmětem kritik jako elitářský. Podstatnější námitka spočívá v tom, že kosmopolitismus přehlíží úlohu a význam jazyka: každý kosmopolita musí i tento svůj postoj vyjadřovat v určitém jazyce, který je někde srozumitelný a jinde nikoli. Člověk se do společnosti integruje především jazykem a pokud žije někde, kde „domácí“ jazyk neovládá, žije tam jako cizinec, případně turista a s místní společností může mít jen omezené a spíše povrchní vztahy.

Odkazy

Reference

  1. Díogenés Laertios, Životy slavných filosofů.
  2. I. Kant, K věčnému míru a Metafysika mravů.
  3. Ottův slovník naučný, heslo Kosmopolitismus

Související články

Literatura

  • A. Ferrara, Nedostatek soudnosti? Evropská a kosmopolitní otázka. Praha: Filosofia 2007 - 136 s. ISBN 978-80-7007-257-8

Externí odkazy