Rozpouštědlo

Rozpouštědlo je označení pro látku se schopností rozpouštět (rovnoměrně v sobě rozptýlit částice jiných látek) pevné i kapalné látky, přičemž vznikají homogenní směsi - roztoky.

Hlavním úkolem rozpouštědel je převést filmotvornou složku do roztoku. Roztok je směs dvou nebo více substancí, má jednotné chemické a fyzikální vlastnosti v celém svém objemu. U každého roztoku existují dvě složky: rozpouštědlo a rozpouštěná látka. Rozpouštědlem je nazývána každá látka, která je schopna rozpouštět jinou látku. Nejdůležitějším rozpouštědlem je voda.

Rozpouštědla se podle charakteru se dělí na:

• pravá (aktivní) rozpouštědla - přímo rozpouštějí určitou filmotvornou látku;
• nepravá (latentní) rozpouštědla - sama filmotvornou látku nerozpouštějí, ale jsou schopna ji rozpouštět ve směsi s pravými rozpouštědly;
• ředidla - jsou určena k dodatečnému ředění nátěrových hmot před jejich použitím.

Rozpouštědla mohou být jednosložková či vícesložková. Vícesložková rozpouštědla mohou obsahovat rozpouštědla pravá, nepravá i ředidla.

Dělení dle polarity

• polární (např. voda, ethanol) - sloučenina není symetrická (výsledný dipólový moment molekuly není nulový), dobře rozpouští např. soli, nebo jiné polární látky
• nepolární (např. benzen, hexen, dichlormethan) - sloučenina je symetrická (výsledný dipólový moment molekuly je nulový), dobře rozpouští nepolární látky

Polární rozpouštědla se dále dělí na :

• protické - mají v sobě odštěpitelný proton (hydroxylová nebo aminoskupina), nebo v nich probíhají protolytické reakce, např. alkoholy, kapalný amoniak, bezvodá kyselina sírová
• aprotické - k odstraňování nečistot z roztavených kovů, např. aceton, dioxan, nebo chlorid uhličitý