SMS Prinz Eugen (dreadnought): Porovnání verzí
m robot změnil: ru:Принц Ойген (линкор) |
m Náhrada Austria-Hungary-flag-1869-1918-naval-1786-1869-war.svg -> Austria-Hungary-flag-1869-1914-naval-1786-1869-merchant.svg (AnRo0002: commons:Commons:Deletion requests/File:Austria-Hungary-flag-1869-1914-naval-1786-1869-war.svg) |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
|- |
|- |
||
!style="color: white; height: 30px; background: navy;"| Základní údaje |
!style="color: white; height: 30px; background: navy;"| Základní údaje |
||
!style="color: white; height: 30px; background: navy;"| [[Soubor:Austria-Hungary-flag-1869- |
!style="color: white; height: 30px; background: navy;"| [[Soubor:Austria-Hungary-flag-1869-1914-naval-1786-1869-merchant.svg|50px|K.u.k. Kriegsmarine Ensign]] |
||
|- |
|- |
||
|Zahájení stavby:||[[16. leden|16. ledna]] [[1912]] |
|Zahájení stavby:||[[16. leden|16. ledna]] [[1912]] |
||
Verze z 21. 8. 2009, 00:39
| |
| Základní údaje | 
|
|---|---|
| Zahájení stavby: | 16. ledna 1912 |
| Spuštěna na vodu: | 30. listopadu 1912 |
| Aktivní od: | 8. července 1914 |
| Osud: | 22. června 1922 potopena jako dělostřelecký terč |
| Technicko-taktická data | |
| Výtlak: | 20 000 t |
| Délka: | 152 m |
| Šířka: | 27,9 m |
| Ponor: | 8,7 m |
| Pohon: | 12 kotlů Yarrow, pohánějící 4 parní turbíny, celkem 27 000 hp na 4 lodní šrouby |
| Rychlost: | 20,4 uzlu |
| Dosah: | 4 200 nm při rychlosti 10 uzlů |
| Posádka: | 32 důstojníků, 16 nižších důstojníků, 993 námořníků |
| Výzbroj: | 12× 305 mm děla /4×3) 12× 150 mm (12×1) 18× 66 mm (18×1) 4× 533mm torpédomet |
| Pancíř: | 150–280 mm boky až 280 mm věže, 280 mm můstek 180 mm kasematy až 48 mm paluba |
SMS Prinz Eugen byla rakousko-uherská bitevní loď (dreadnought) třídy Viribus Unitis. Jméno dostala na počest rakouského vojevůdce prince Evžena Savojského.
Stejně jako sesterské lodi SMS Viribus Unitis a SMS Tegetthoff byla postavena byla v loděnici Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu.
Dne 24. 5. 1915 se Prinz Eugen účastnil útoku na italský přístav Ancona. V roce 1918 byl součástí sil, připravených k nakonec odvolanému nájezdu rakousko-uherského loďstva na Otrantskou úžinu. Po skončení války byla předána francouzskému námořnictvu, které ji použilo jako dělostřelecký terč. Z lodi bylo odmontováno všechno cenné a posloužila jako terč pro letecké bombardování a torpéda. Po prvním potopení byla loď vyzdvižena, provizorně opravena a 22. června 1922 už byla definitivně potopena palbou bitevních lodí Bretagne a France.