Nukleová kyselina

Nukleová kyselina je biochemická makromolekulární látka tvořená polynukleotidovým řetězcem, který ve své struktuře uchovává genetickou informaci. Nukleové kyseliny tím určují program činnosti buňky a nepřímo i celého organizmu.

Nukleové kyseliny se z tohoto důvodu nalézají ve všech živých buňkách a virech. Nejběžnějšími nukleovými kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleová (DNA) a kyselina ribonukleová (RNA). Polynukleotidový řetězec je z chemického hlediska polymerem nukleotidů. V DNA i v RNA jsou vždy čtyři druhy nukleotidů. Jejich různým pořadím v řetězci lze dosáhnout obrovského počtu kombinací. Právě sekvence (různý sled) jednotlivých druhů nukleotidů – který se nazývá tzv. primární strukturou – v sobě uchovává genetickou informaci.

Nukleové báze

• Nukleotidy RNA obsahují a jsou zde kombinovány tyto čtyři báze: Cytosin (C), guanin (G), adenin (A) a uracil (U).
• Nukleotidy DNA obsahují a v DNA jsou kombinovány tyto čtyři báze: Cytosin (C), guanin (G), adenin (A) a thymin (T).

DNA a RNA se tedy v primární struktuře liší tím, že RNA využívá ke stejné funkce místo thyminu uracil. DNA vytváří stabilní dvoušroubovici, ve které jsou jednotlivá vlákna antiparalelní, jdou tedy proti sobě (na jednom konci molekuly se setkává zároveň 3´konec jednoho řetězce a 5´konec druhého a na druhém konci molekuly naopak).

RNA vytváří jednotlivé řetězce, které jsou komplementární s templátovou DNA. Funkcí DNA je genetickou informaci uchovat, RNA je funkční molekula, slouží k tomu, že danou informaci „dává do pohybu“, genetická informace se prostřednictvím RNA realizuje v bílkovinu v procesu zvaném proteosyntéza. RNA je také mnohem méně stabilní, než DNA, která musí v buňkách vydržet po celý život.

Přenos genetické informace z jádra k ribozomům

Celý děj se dá rozdělit do několika fází:

1. Rozpletení DNA
2. Transkripce DNA do mRNA
3. Translace z mRNA na polypeptid (pomáhá rRNA v ribozomech a tRNA)