Jaroslav Kocvera: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 10. 7. 2009, 03:30

Jaroslav Kocvera (7. března 1943 Mladá Boleslav – 1995) byl dlouhodobý pacient psychiatrické léčebny, aktivista podporující myšlenkově i prakticky modernizaci a humanizaci psychoterapie a psychiatrie a surrealisticky zaměřený básník. Ke konci svého života vydal svou jedinou sbírku básní, Slátaniny, která je hutným profilem jeho celoživotní tvorby. Následující rok byla vydána sbírka jeho korespondence s psychoterapeutkou Darjou Kocábovou „o lidské vzájemnosti, sounáležitosti a spoluzodpovědnosti, o hranici mezi duševní rovnováhou a nemocí, bytím a nebytím“,^[1] doplněná eseji Kocábové. Některé z jeho básní byly publikovány i jinde, například v časopise Mosty 2 – 1989/1. Po dlouhá léta byl tajemníkem Socioterapeutického klubu v Mladé Boleslavi (dnešní pobočky České společnosti pro duševní zdraví), v němž z iniciativy Darji Kocábové skupina průkopnických terapeutů a sociálních pracovníků společně s pacienty ve druhé polovině 80. let zaváděla komunitní formy práce s vážně duševně nemocnými, zejména psychotiky. Kocvera těmto snahám fandil již od první schůzky 7. dubna 1984 a zorganizoval již v roce 1985 první rehabilitační výjezdní pobyt členů klubu.^[2]

Surrealistický básník Karel Šebek, který se s ním seznámil při svém pobytu v léčebně v Kosmonosích a k vydání sbírky jej přemluvil, v předmluvě napsal, že mnohé z oněch pár básní znamenají „víc než silné sbírky jiných autorů“. Charakterizoval je přístupem čistoty, nekompromisnosti a angažovanosti v kladném smyslu (proti všemu bezpráví a násilí), samorostlostí a nesmlouvavostí: „Stačí pár slov, a je konec světa (…) když čtete, máte pocit, že tohle právě je ono a že to nemůže být jinak.“. Mnohé Kocverovy básně, podobně jako Šebkovy, jsou inspirovány životem v léčebně, který se podle Šebka „tomu dnešnímu neblahému světu podobá jako jeho tresť“. Sbírka byla vydána v pražském filosoficky zaměřeném nakladatelství Herrmann a synové, na knihařském zpracování se však podíleli pacienti – členové Socioterepeutického klubu – v rámci rehabilitační pracovní terapie.

Pracoval v textilní továrně Tiba.^[2] Má syna Tomáše.^[3] Podle záznamu v databázi Národní knihovny zemřel v roce 1995, tedy téhož roku, od kterého je nezvěstný básník Karel Šebek. Způsob, přesné datum a okolnosti Kocverovy smrti nebyly publikovány.

Ukázky

Jedna z nejstarších básní z celoživotní profilové sbírky Slátaniny, datace 1964-5, bez názvu (řazeno chronologicky):

Ukamenovali proroka
ne kamenem, 
ale hovnem.
Nehodili po něm, 
on do něho šlápl
(a možná, že to ani nebyl)
    prorok.

Úryvek z básně „Míjení lodí (Severní póly)“ ze sbírky Slátaniny, datace 14. června 1989, věnováno „vzácné přítelkyni“:

jako by
se 
jednou
potkaly
dvě
lodi
jménem 
Magdalena
přídí
se
o sebe otřely
a
neodřely
svoje jména

Úryvek z jedné z nejpozdnějších básní, datované rokem 1994 a nadepsané pouze věnováním „(Karlu Šebkovi)“, Slátaniny, str. 119:

Naše stromy jsou naše děti
A všichni mravenci jsou na dovolené
Takže je možno ustlat si v mraveništi
Obléct bídě brokátové šaty
Zahrát si kulečník s anglickým králem
Nebo angorským králíkem
      je-li anglický král
      zaneprázdněn nějakou
      ze světových šachových 
      partií
Hraju šachy s Atlantickým oceánem
A dávám mat Střední Americe
Jsem osvícen komáry všech lamp
A bleskem z oblohy když bouří má láska

Dílo

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Kocvera

Jaroslav Kocvera: Slátaniny, Herrmann, Praha, 1995 (předmluva Karel Šebek, doslov Darja Kocábová), 121 stran, 200 výtisků
Darja Kocábová, Jaroslav Kocvera: Zpráva odjinud, Konfrontace, Brno, 1996, 95 stran, ISBN 80-901773-7-9, 1000 výtisků, korespondence mezi psychoterapeutkou a jejím pacientem

Reference

↑ charakteristika knihy v nabídce knihkupectví Kosmas.cz
↑ ^a ^b Darja Kocábová a Honza Bázler: „Ke kořenům“, Klubko, 25 let svépomocných aktivit v Mladé Boleslavi – Jubilejní sborník, Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav, uzávěrka 1. 4. 2009, str. 2–10, zmínky o Kocverovi na stranách 4 a 6
↑ Redakční zprávy, Klubko č. 5, květen 2004, Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav

[1] rakteristika knihy v nabídce knihkupectví Kosmas.cz

[koreny-2] Darja Kocábová a Honza Bázler: „Ke kořenům“, Klubko, 25 let svépomocných aktivit v Mladé Boleslavi – Jubilejní sborník, Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav, uzávěrka 1. 4. 2009, str. 2–10, zmínky o Kocverovi na stranách 4 a 6

[3] Redakční zprávy, Klubko č. 5, květen 2004, Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-'''Jaroslav Kocvera''' ([[7. března]] [[1943]] [[Mladá Boleslav]] – [[1995]]) byl dlouhodobý pacient [[psychiatrická léčebna|psychiatrické léčebny]], aktivista podporující myšlenkově i prakticky modernizaci a humanizaci [[psychoterapie]] a [[psychiatrie]] a [[surrealismus|surrealisticky]] zaměřený básník. Ke konci svého života vydal svou jedinou sbírku básní, ''Slátaniny'', která je hutným profilem jeho celoživotní tvorby. Následující rok byla vydána sbírka jeho korespondence s [[psychoterapeut]]kou [[Darja Kocábová|Darjou Kocábovou]] „o lidské vzájemnosti, sounáležitosti a spoluzodpovědnosti, o hranici mezi duševní rovnováhou a nemocí, bytím a nebytím“,<ref>charakteristika knihy v nabídce knihkupectví Kosmas.cz</ref> doplněná eseji Kocábové. Některé z jeho básní byly publikovány i jinde, například v časopise Mosty 2 – 1989/1. Po dlouhá léta byl tajemníkem Socioterapeutického klubu v Mladé Boleslavi (dnešní pobočky [[Česká společnost pro duševní zdraví|České společnosti pro duševní zdraví]]), v němž z iniciativy Darji Kocábové skupina průkopnických terapeutů a sociálních pracovníků společně s pacienty ve druhé polovině 80. let zaváděla komunitní formy práce s vážně duševně nemocnými, zejména [[psychóza|psychotiky]]. Kocvera těmto snahám fandil již od první schůzky 7. dubna 1984 a zorganizoval již v roce 1985 první rehabilitiační výjezdní pobyt členů klubu.<ref name=koreny>Darja Kocábová a Honza Bázler: „Ke kořenům“, [http://www.fokus-mb.cz/klubko/2009/sbornik_25.pdf Klubko, 25 let svépomocných aktivit v Mladé Boleslavi – Jubilejní sborník], Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav, uzávěrka 1. 4. 2009, str. 2–10, zmínky o Kocverovi na stranách 4 a 6</ref>
+'''Jaroslav Kocvera''' ([[7. března]] [[1943]] [[Mladá Boleslav]] – [[1995]]) byl dlouhodobý pacient [[psychiatrická léčebna|psychiatrické léčebny]], aktivista podporující myšlenkově i prakticky modernizaci a humanizaci [[psychoterapie]] a [[psychiatrie]] a [[surrealismus|surrealisticky]] zaměřený básník. Ke konci svého života vydal svou jedinou sbírku básní, ''Slátaniny'', která je hutným profilem jeho celoživotní tvorby. Následující rok byla vydána sbírka jeho korespondence s [[psychoterapeut]]kou [[Darja Kocábová|Darjou Kocábovou]] „o lidské vzájemnosti, sounáležitosti a spoluzodpovědnosti, o hranici mezi duševní rovnováhou a nemocí, bytím a nebytím“,<ref>charakteristika knihy v nabídce knihkupectví Kosmas.cz</ref> doplněná eseji Kocábové. Některé z jeho básní byly publikovány i jinde, například v časopise Mosty 2 – 1989/1. Po dlouhá léta byl tajemníkem Socioterapeutického klubu v Mladé Boleslavi (dnešní pobočky [[Česká společnost pro duševní zdraví|České společnosti pro duševní zdraví]]), v němž z iniciativy Darji Kocábové skupina průkopnických terapeutů a sociálních pracovníků společně s pacienty ve druhé polovině 80. let zaváděla komunitní formy práce s vážně duševně nemocnými, zejména [[psychóza|psychotiky]]. Kocvera těmto snahám fandil již od první schůzky 7. dubna 1984 a zorganizoval již v roce 1985 první rehabilitační výjezdní pobyt členů klubu.<ref name=koreny>Darja Kocábová a Honza Bázler: „Ke kořenům“, [http://www.fokus-mb.cz/klubko/2009/sbornik_25.pdf Klubko, 25 let svépomocných aktivit v Mladé Boleslavi – Jubilejní sborník], Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav, uzávěrka 1. 4. 2009, str. 2–10, zmínky o Kocverovi na stranách 4 a 6</ref>
 Surrealistický básník [[Karel Šebek]], který se s ním seznámil při svém pobytu v léčebně v [[Kosmonosy|Kosmonosích]] a k vydání sbírky jej přemluvil, v předmluvě napsal, že mnohé z oněch pár básní znamenají „víc než silné sbírky jiných autorů“. Charakterizoval je přístupem čistoty, nekompromisnosti a angažovanosti v kladném smyslu (proti všemu bezpráví a násilí), samorostlostí a nesmlouvavostí: ''„Stačí pár slov, a je konec světa (…) když čtete, máte pocit, že tohle právě je ono a že to nemůže být jinak.“''. Mnohé Kocverovy básně, podobně jako Šebkovy, jsou inspirovány životem v léčebně, který se podle Šebka ''„tomu dnešnímu neblahému světu podobá jako jeho [[tresť]]“''. Sbírka byla vydána v pražském filosoficky zaměřeném nakladatelství [[Herrmann a synové]], na knihařském zpracování se však podíleli pacienti – členové Socioterepeutického klubu – v rámci rehabilitační pracovní terapie.
 Pracoval v textilní továrně [[Tiba]].<ref name=koreny /> Má syna Tomáše.<ref>Redakční zprávy, [http://www.fokus-mb.cz/klubko/2004/05.htm Klubko č. 5, květen 2004], Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav</ref> Podle záznamu v databázi Národní knihovny zemřel v roce 1995, tedy téhož roku, od kterého je nezvěstný básník [[Karel Šebek]]. Způsob, přesné datum a okolnosti Kocverovy smrti nebyly publikovány.
 == Ukázky ==