Jaroslav Kocvera: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
nový článek
(Žádný rozdíl)

Verze z 10. 7. 2009, 02:55

Jaroslav Kocvera (7. března 1943 Mladá Boleslav1995) byl dlouhodobý pacient psychiatrické léčebny, aktivista podporující myšlenkově i prakticky modernizaci a humanizaci psychoterapie a psychiatrie a surrealisticky zaměřený básník. Ke konci svého života vydal svou jedinou sbírku básní, Slátaniny, která je hutným profilem jeho celoživotní tvorby. Následující rok byla vydána sbírka jeho korespondence s psychoterapeutkou Darjou Kocábovou „o lidské vzájemnosti, sounáležitosti a spoluzodpovědnosti, o hranici mezi duševní rovnováhou a nemocí, bytím a nebytím“,[1] doplněná eseji Kocábové. Některé z jeho básní byly publikovány i jinde, například v časopise Mosty 2 – 1989/1. Po dlouhá léta byl tajemníkem Socioterapeutického klubu v Mladé Boleslavi (dnešní pobočky České společnosti pro duševní zdraví), v němž z iniciativy Darji Kocábové skupina průkopnických terapeutů a sociálních pracovníků společně s pacienty ve druhé polovině 80. let zaváděla komunitní formy práce s vážně duševně nemocnými, zejména psychotiky. Kocvera těmto snahám fandil již od první schůzky 7. dubna 1984 a zorganizoval již v roce 1985 první rehabilitiační výjezdní pobyt členů klubu.[2]

Surrealistický básník Karel Šebek, který se s ním seznámil při svém pobytu v léčebně v Kosmonosích a k vydání sbírky jej přemluvil, v předmluvě napsal, že mnohé z oněch pár básní znamenají „víc než silné sbírky jiných autorů“. Charakterizoval je přístupem čistoty, nekompromisnosti a angažovanosti v kladném smyslu (proti všemu bezpráví a násilí), samorostlostí a nesmlouvavostí: „Stačí pár slov, a je konec světa (…) když čtete, máte pocit, že tohle právě je ono a že to nemůže být jinak.“. Mnohé Kocverovy básně, podobně jako Šebkovy, jsou inspirovány životem v léčebně, který se podle Šebka „tomu dnešnímu neblahému světu podobá jako jeho tresť. Sbírka byla vydána v pražském filosoficky zaměřeném nakladatelství Herrmann a synové, na knihařském zpracování se však podíleli pacienti – členové Socioterepeutického klubu – v rámci rehabilitační pracovní terapie.

Pracoval v textilní továrně Tiba.[2] Má syna Tomáše.[3] Podle záznamu v databázi Národní knihovny zemřel v roce 1995, tedy téhož roku, od kterého je nezvěstný básník Karel Šebek. Způsob, přesné datum a okolnosti Kocverovy smrti nebyly publikovány.

Ukázka

Jedna z nejstarších básní z celoživotní profilové sbírky Slátaniny, datace 1964-5, bez názvu, stránka nečíslovaná (řazeno chronologicky):

Ukamenovali proroka
ne kamenem, 
ale hovnem.
Nehodili po něm, 
on do něho šlápl
(a možná, že to ani nebyl)
    prorok.

Dílo

Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Kocvera

Reference

  1. charakteristika knihy v nabídce knihkupectví Kosmas.cz
  2. a b Darja Kocábová a Honza Bázler: „Ke kořenům“, Klubko, 25 let svépomocných aktivit v Mladé Boleslavi – Jubilejní sborník, Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav, uzávěrka 1. 4. 2009, str. 2–10, zmínky o Kocverovi na stranách 4 a 6
  3. Redakční zprávy, Klubko č. 5, květen 2004, Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav