Slezské války (rozcestník)

Bitva Hohenfriedberg. Útok z pruského pěšího pluku od Carla Röchling.

Slezské války byly série válek mezi Pruskem a Rakouskem (a jejich spojenců) o kontrolu nad Slezskem.

První Slezská válka (1740-1742)

Příčina války o Slezsko

Slezsko patřilo Habsburkům po vymření Piastovského rodu díky sankcím z 19. dubna 1713, které vytvořil císař Karel VI. Během císařovy doby existence byla sankce obecně potvrzena německými státy. S následujícím úmrtím císaře si však Prusko začalo klást na Slezsko nárok.
Fridrich II., král Pruska, založil požadavky nad tvrzením nesplnění Schwiebusové smlouvy, čímž slezské knížectví Lehnice, Volovsko a Břeh budou odevzdané Braniborsku po vymření Piastovské dynastie. V roce 1675 s úmrtím posledního Piastovce vymřel rod Piastovců. V této době nebyl žádný pokus o realizaci této staré smlouvy a pruský vladař byl za platbu přesvědčen zříci se smlouvy.
Rozsáhlá aliance podporovala nové pruské tvrzení na nárok na Slezsko. Prusko bylo podporované Francií, Bavorskem, Švédskem a dalšími různými menšími evropskými silami. Sdílený cíl uvnitř aliance bylo zničení nebo přinejmenším úbytek Habsburské monarchie a z jeho dominantního vlivu na další německé státy. Habsburkové zjístili, že jsou podporováni Ruskem spolu s námořními mocnostmi a to s Holandskem a Británii/Hannoverskem.

Chronologie

Po dvouměsíčních tažení Pruské síly obsadily Slezsko, které patřilo české koruně a Habsburkům. V roce 1741 Prusko porazilo Rakousko v bitvě u Mollwitz (10. květen 1741) blízko Brzegu. Ve Vratislavském míru 1742 většina Slezska byla podstoupena Prusku a byla organizovaná do slezské provincie.
Jížní část Slezska (Opavsko avšak bez Hlučínska, které připadlo Prusku a Těšínsko) zůstalo pod Habsburskou kontrolou a bylo nazýváno české Slezsko a po roce 1849 rakouské Slezsko. Malé části polského Slezska (Osvětimsko, Zatorsko, Zywiec, Seveřsko) nebyly spojeny s touto válkou.

Vratislavský mír 1742

Soubor:Silesia1742.jpg

Slezské území

Slezsko po Vratislavském (Berlínském) míru 11. června 1742, jež skončilo první slezskou válku.
Slezsko je rozděleno mezi Prusko, Čechy-Rakousko a Polsko. Červená línie ukazuje historické hranice Slezska, které byly stabilní po 1000 let. Šedá oblast Slezska ukazuje významnější část Slezska získané Pruskem od Čech-Rakouska. Žlutá barva ukazuje zbytek česko-rakouského Slezska. To území bylo nazýváno české Slezsko až do roku 1849, pak se jmenovalo rakouské Slezsko. Mapa ukazuje města: Opava, Krnov a Těšín (Polský Těšín i Český Těšín tehdy ještě Těšín). Růžová oblast ukazuje polské Slezsko. Vévodství Osvětimské a Zatorské, později Bielsko-Biale.

Druhá Slezská válka (1744-1745)

Rakousko ztratilo Slezsko v bitvě u Mollwitz, které získalo Prusko. Byl to čas, kdy Rakouská armáda byla pod velením polního maršála Otta Ferdinanda von Abensberga a maršála Dauna a udělal pokus o znovu ovládnutí Slezska. Pruská armáda byla pod velením krále Fridricha II.
V Hohenfriedebergské bitvě (4. červenec 1744) se Sasko a Rakousko nebylo schopné navzájem podporovat a tím dovolili Prusům čas na zotavení jejich vlastních taktických vad a Prusko dobylo vítězství. Po pruském vítězství Fridrich nepronásledoval nepřátelské vojáky. Bitev ve druhé Slezské válce byly ještě dvě a to Bitva u Sooru (29. září 1745) a Kesselsdorfská bitva, obě vyhrané Pruskem.
Drážďanská smlouva vytvořena 25. prosince 1745 skončila druhou Slezskou válku mezi Rakouskem, Saskem a Pruskem.

Třetí Slezská válka (1756-1763)

Byla součást evropské sedmileté války. Rakousko se pokoušelo znovu vrátit Slezsko zpět, ale jejich spojenec Rusko je opustilo a tím Prusko potvrdilo vítězství a Slezsko zůstalo Prusku.