Modernismus (teologie): Porovnání verzí
m robot přidal: pt:Modernismo (teologia) |
+ související články |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
== Modernistická krize == |
== Modernistická krize == |
||
Papež [[Pius X.]] ([[1903]]–[[1914]]) reagoval na modernismus tím, že jej odsoudil jako herezi v [[Encyklika|encyklice]] [[Pascendi Dominici gregis]] ([[1907]]) a dekretu ''[[Lamentabili sane exitu]]''. Kněz [[Umberto Benigni]] navíc zorganisoval skupinu katolických intelektuálů ''[[Sodalitium Pianum]]'' (Solidarita s Piem) – [[integrista|integristů]] – která bojovala proti modernistům. |
Papež [[Pius X.]] ([[1903]]–[[1914]]) reagoval na modernismus tím, že jej odsoudil jako herezi v [[Encyklika|encyklice]] ''[[Pascendi Dominici gregis]]'' ([[1907]]) a dekretu ''[[Lamentabili sane exitu]]''. Kněz [[Umberto Benigni]] navíc zorganisoval skupinu katolických intelektuálů ''[[Sodalitium Pianum]]'' (Solidarita s Piem) – [[integrista|integristů]] – která bojovala proti modernistům. |
||
Část současných teologů definuje modernismus vlastně pozitivně jako seznam herezí uvedených v encyklice [[Pascendi Dominici gregis]] a dekretu [[Lamentabili sane exitu]]. Tento seznam zahrnuje názorové proudy od protestatských herezí, ateismu, agnosticismu až po zastánce historické metody exegeze. |
Část současných teologů definuje modernismus vlastně pozitivně jako seznam herezí uvedených v encyklice [[Pascendi Dominici gregis]] a dekretu [[Lamentabili sane exitu]]. Tento seznam zahrnuje názorové proudy od protestatských herezí, ateismu, agnosticismu až po zastánce historické metody exegeze. |
||
==Odkazy== |
|||
===Související články=== |
|||
{{Portál Křesťanství}} |
|||
* [[Protimodernistická přísaha]] |
|||
* [[Pascendi Dominici gregis]] |
|||
* [[Lamentabili sane exitu]] |
|||
[[Kategorie:Hereze]] |
[[Kategorie:Hereze]] |
Verze z 10. 6. 2009, 19:57
Jako modernismus se v náboženství označuje myšlenkový proud přelomu 19. a 20. století, který se pokusil spojit historické křesťanství s moderní vědou a filozofií.
Pojem modernismus byl nejprve použit v protestantství, avšak jeho zásady byly přijímány též teology jiných církví. Reakcí byl uvnitř protestantských církví křesťanský fundamentalismus a evangelikalismus. Modernismus však zasáhl také reformní židovství, především v USA. Nejdůležitějšího rozšíření se však modernismus dočkal v katolické církvi, kde též došlo k tzv. modernistické krizi.
Modernismus přišel s aplikací historicko-kritické metody v biblické exegezi a dějinách dogmatu. Dogmatické pravdy nejsou podle modernistů věčné, nýbrž dobově podmíněné.
Někteří modernisté
- Alfred Firmin Loisy: V L'Évangile et l'Église (1902) „odhalil“, že se Ježíš považoval za proroka a že nechtěl založit církev ani neuvažoval o svátostech. Podle Loisyho je úkolem církve dávat naději, nikoliv zvěstovat dogmata. Křesťanství má být náboženstvím humanismu, nikoliv kontroly myšlení.
- George Tyrrell
- Édouard Le Roy
- Baron Friedrich von Hügel
- Ernesto Buonaiuti
- Giovanni Semeria
- Antonio Fogazzaro
Modernistická krize
Papež Pius X. (1903–1914) reagoval na modernismus tím, že jej odsoudil jako herezi v encyklice Pascendi Dominici gregis (1907) a dekretu Lamentabili sane exitu. Kněz Umberto Benigni navíc zorganisoval skupinu katolických intelektuálů Sodalitium Pianum (Solidarita s Piem) – integristů – která bojovala proti modernistům. Část současných teologů definuje modernismus vlastně pozitivně jako seznam herezí uvedených v encyklice Pascendi Dominici gregis a dekretu Lamentabili sane exitu. Tento seznam zahrnuje názorové proudy od protestatských herezí, ateismu, agnosticismu až po zastánce historické metody exegeze.