Spirochéty: Porovnání verzí
m robot přidal: te:స్పైరోకీట్స్; cosmetic changes |
-neexistující ISBN |
||
Řádek 28: | Řádek 28: | ||
[[Soubor:Spirochaeta diagram.png|left|thumb|Schema bakteriální buňky]] |
[[Soubor:Spirochaeta diagram.png|left|thumb|Schema bakteriální buňky]] |
||
Spirochéty jsou dlouhé, tenké, ohebné [[buňka|buňky]] charakteristického šroubovitého tvaru, 5-500 μm dlouhé a 0,2-7 μm široké <sup><ref> Stanislav Rosypal a kol., '''Obecná bakteriologie''', Vydáno: Praha: Státní pedagogické nakladatelství (1981) |
Spirochéty jsou dlouhé, tenké, ohebné [[buňka|buňky]] charakteristického šroubovitého tvaru, 5-500 μm dlouhé a 0,2-7 μm široké <sup><ref> Stanislav Rosypal a kol., '''Obecná bakteriologie''', Vydáno: Praha: Státní pedagogické nakladatelství (1981)</ref></sup>. Jsou velmi pohyblivé, a to díky tzv. '''osovému vláknu''', což je kontraktilní struktura podobná [[bakteriální bičík|bakteriálnímu bičíku]], která je zabudovaná v [[buněčná stěna|buněčné stěně]] a spirálně se ovíjí kolem [[protoplast]]u. Osová vlákna vedou od pólů buňky k jejímu středu, kde se protilehlá vlákna více či méně přesahují. Díky tomu se spirochéty pohybují vývrtkovitým otáčením se kolem vlastní osy nebo smršťováním a natahováním celé buňky. |
||
Spirochéty se množí příčným dělením, případně pučením. Jsou schopny tvořit cysty, blepsy, či tzv. L-formy, bez buněčných stěn. Takto se jsou schopny vyhnout antibiotikům, která působí na buněčnou stěnu (Penicilíny, Cefalosporiny). |
Spirochéty se množí příčným dělením, případně pučením. Jsou schopny tvořit cysty, blepsy, či tzv. L-formy, bez buněčných stěn. Takto se jsou schopny vyhnout antibiotikům, která působí na buněčnou stěnu (Penicilíny, Cefalosporiny). |
Verze z 10. 6. 2009, 19:39
Spirochéty | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Doména | bakterie (Bacteria) |
Kmen | spirochéty (Spirochaetae) |
Třída | Spirochaetes Cavalier-Smith, 2002 |
Řád | Spirochaetales Buchanan, 1917 |
Typový rod | |
Spirochaeta | |
čeledě | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Spirochéty jsou gramnegativní bakterie s charakteristickým tvarem dlouhé, štíhlé spirály. Jsou pohyblivé, chemoheterotrofní, anaerobní a vesměs volně žijící, ale známe i patogenní druhy.
Charakteristika
Spirochéty jsou dlouhé, tenké, ohebné buňky charakteristického šroubovitého tvaru, 5-500 μm dlouhé a 0,2-7 μm široké [1]. Jsou velmi pohyblivé, a to díky tzv. osovému vláknu, což je kontraktilní struktura podobná bakteriálnímu bičíku, která je zabudovaná v buněčné stěně a spirálně se ovíjí kolem protoplastu. Osová vlákna vedou od pólů buňky k jejímu středu, kde se protilehlá vlákna více či méně přesahují. Díky tomu se spirochéty pohybují vývrtkovitým otáčením se kolem vlastní osy nebo smršťováním a natahováním celé buňky.
Spirochéty se množí příčným dělením, případně pučením. Jsou schopny tvořit cysty, blepsy, či tzv. L-formy, bez buněčných stěn. Takto se jsou schopny vyhnout antibiotikům, která působí na buněčnou stěnu (Penicilíny, Cefalosporiny).
Barvení
Gramovo barvení není v případě spirochét příliš vhodné, barví se velmi špatně a když už, tak jen staré buňky (a to negativně). Význam má barvení Giemsou, používá se též impregnace stříbrem. Spirochéty se dají pozorovat také v nativním preparátu, v zástinu nebo při použití fázového kontrastu - při tomto způsobu je často prozradí jejich charakteristický pohyb.
Patogenní spirochéty
- Treponema spp. — původce syfilis člověka, frambesie, pinty, nemoci Bejel, neboli endemické syfilitidy a spirochetózy (syfilis) králíků. Některé další patogenní treponemy způsobují parodontózu.
- Borrelia spp. — původce lymeské boreliózy, návratného tyfu, tropické návratné horečky, z nemocí zvířat pak způsobují spirochetózu drůbeže, spirochetózu skotu a epizootické aborty skotu.
- Leptospira spp. — původce leptospiróz člověka i zvířat
- Brachyspira spp. — původce dysentérie prasat nebo spirochetózy střeva prasat
Citace
- ↑ Stanislav Rosypal a kol., Obecná bakteriologie, Vydáno: Praha: Státní pedagogické nakladatelství (1981)
Literatura
- Vařejka F., Mráz O., Smola J., Speciální veterinární mikrobiologie, Vydáno: Praha: Státní zemědělské nakladatelství (1989), ISBN 80-209-0042-X