Spirochéty: Porovnání verzí

Spirochéty
Vědecká klasifikace
Doména	bakterie (Bacteria);
Kmen	spirochéty (Spirochaetae);
Třída	Spirochaetes; Cavalier-Smith, 2002
Řád	Spirochaetales; Buchanan, 1917
Typový rod
	Spirochaeta;
čeledě
	Brachyspiraceae; Leptospiraceae; Spirochaetaceae;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 10. 6. 2009, 19:39

Spirochéty jsou gramnegativní bakterie s charakteristickým tvarem dlouhé, štíhlé spirály. Jsou pohyblivé, chemoheterotrofní, anaerobní a vesměs volně žijící, ale známe i patogenní druhy.

Charakteristika

Spirochéty jsou dlouhé, tenké, ohebné buňky charakteristického šroubovitého tvaru, 5-500 μm dlouhé a 0,2-7 μm široké ^{^[1]}. Jsou velmi pohyblivé, a to díky tzv. osovému vláknu, což je kontraktilní struktura podobná bakteriálnímu bičíku, která je zabudovaná v buněčné stěně a spirálně se ovíjí kolem protoplastu. Osová vlákna vedou od pólů buňky k jejímu středu, kde se protilehlá vlákna více či méně přesahují. Díky tomu se spirochéty pohybují vývrtkovitým otáčením se kolem vlastní osy nebo smršťováním a natahováním celé buňky.

Spirochéty se množí příčným dělením, případně pučením. Jsou schopny tvořit cysty, blepsy, či tzv. L-formy, bez buněčných stěn. Takto se jsou schopny vyhnout antibiotikům, která působí na buněčnou stěnu (Penicilíny, Cefalosporiny).

Barvení

Gramovo barvení není v případě spirochét příliš vhodné, barví se velmi špatně a když už, tak jen staré buňky (a to negativně). Význam má barvení Giemsou, používá se též impregnace stříbrem. Spirochéty se dají pozorovat také v nativním preparátu, v zástinu nebo při použití fázového kontrastu - při tomto způsobu je často prozradí jejich charakteristický pohyb.

Patogenní spirochéty

Treponema spp. — původce syfilis člověka, frambesie, pinty, nemoci Bejel, neboli endemické syfilitidy a spirochetózy (syfilis) králíků. Některé další patogenní treponemy způsobují parodontózu.
Borrelia spp. — původce lymeské boreliózy, návratného tyfu, tropické návratné horečky, z nemocí zvířat pak způsobují spirochetózu drůbeže, spirochetózu skotu a epizootické aborty skotu.
Leptospira spp. — původce leptospiróz člověka i zvířat
Brachyspira spp. — původce dysentérie prasat nebo spirochetózy střeva prasat

Šablona:Pahýl - mikrobiologie

Citace

↑ Stanislav Rosypal a kol., Obecná bakteriologie, Vydáno: Praha: Státní pedagogické nakladatelství (1981)

Literatura

Vařejka F., Mráz O., Smola J., Speciální veterinární mikrobiologie, Vydáno: Praha: Státní zemědělské nakladatelství (1989), ISBN 80-209-0042-X

[1] Stanislav Rosypal a kol., Obecná bakteriologie, Vydáno: Praha: Státní pedagogické nakladatelství (1981)

[1]

@@ Řádek 28: / Řádek 28: @@
 [[Soubor:Spirochaeta diagram.png|left|thumb|Schema bakteriální buňky]]
-Spirochéty jsou dlouhé, tenké, ohebné [[buňka|buňky]] charakteristického šroubovitého tvaru, 5-500 &mu;m dlouhé a 0,2-7 &mu;m široké <sup><ref> Stanislav Rosypal a kol., '''Obecná bakteriologie''', Vydáno: Praha: Státní pedagogické nakladatelství (1981), ISBN 14-549-81</ref></sup>. Jsou velmi pohyblivé, a to díky tzv. '''osovému vláknu''', což je kontraktilní struktura podobná [[bakteriální bičík|bakteriálnímu bičíku]], která je zabudovaná v [[buněčná stěna|buněčné stěně]] a spirálně se ovíjí kolem [[protoplast]]u. Osová vlákna vedou od pólů buňky k jejímu středu, kde se protilehlá vlákna více či méně přesahují. Díky tomu se spirochéty pohybují vývrtkovitým otáčením se kolem vlastní osy nebo smršťováním a natahováním celé buňky.
+Spirochéty jsou dlouhé, tenké, ohebné [[buňka|buňky]] charakteristického šroubovitého tvaru, 5-500 &mu;m dlouhé a 0,2-7 &mu;m široké <sup><ref> Stanislav Rosypal a kol., '''Obecná bakteriologie''', Vydáno: Praha: Státní pedagogické nakladatelství (1981)</ref></sup>. Jsou velmi pohyblivé, a to díky tzv. '''osovému vláknu''', což je kontraktilní struktura podobná [[bakteriální bičík|bakteriálnímu bičíku]], která je zabudovaná v [[buněčná stěna|buněčné stěně]] a spirálně se ovíjí kolem [[protoplast]]u. Osová vlákna vedou od pólů buňky k jejímu středu, kde se protilehlá vlákna více či méně přesahují. Díky tomu se spirochéty pohybují vývrtkovitým otáčením se kolem vlastní osy nebo smršťováním a natahováním celé buňky.
 Spirochéty se množí příčným dělením, případně pučením. Jsou schopny tvořit cysty, blepsy, či tzv. L-formy, bez buněčných stěn. Takto se jsou schopny vyhnout antibiotikům, která působí na buněčnou stěnu (Penicilíny, Cefalosporiny).