Fajsal I.: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
vytvoření článku
 
m robot přidal: sv:Faisal I av Irak
Řádek 32: Řádek 32:
[[ca:Faisal I]]
[[ca:Faisal I]]
[[de:Faisal I.]]
[[de:Faisal I.]]
[[et:Fayşal I]]
[[en:Faisal I of Iraq]]
[[en:Faisal I of Iraq]]
[[es:Faysal ibn Husayn]]
[[es:Faysal ibn Husayn]]
[[et:Fayşal I]]
[[fa:فیصل اول]]
[[fa:فیصل اول]]
[[fi:Faisal ibn Husain]]
[[fr:Fayçal ibn Hussein]]
[[fr:Fayçal ibn Hussein]]
[[it:Faysal I re d'Iraq]]
[[he:פייסל הראשון, מלך עיראק]]
[[he:פייסל הראשון, מלך עיראק]]
[[hu:I. Fejszál iraki király]]
[[hu:I. Fejszál iraki király]]
[[nl:Faisal I van Irak]]
[[it:Faysal I re d'Iraq]]
[[ja:ファイサル1世 (イラク王)]]
[[ja:ファイサル1世 (イラク王)]]
[[nl:Faisal I van Irak]]
[[pl:Fajsal I]]
[[pl:Fajsal I]]
[[pt:Faiçal I do Iraque]]
[[pt:Faiçal I do Iraque]]
[[ru:Фейсал I]]
[[ru:Фейсал I]]
[[sr:Фејсал I од Ирака]]
[[sr:Фејсал I од Ирака]]
[[fi:Faisal ibn Husain]]
[[sv:Faisal I av Irak]]
[[tr:Faysal bin Hüseyin]]
[[tr:Faysal bin Hüseyin]]
[[ur:فیصل بن حسین]]
[[ur:فیصل بن حسین]]

Verze z 18. 5. 2009, 21:05

Král Fajsal

Fajsal bin Al Husajn bin Ali El-Hašemi (arabsky: فيصل بن حسين‎, Fajṣal ibn Ḥusajn; 20. května 18838. září 1933) byl po krátké období v roce 1920 králem Velké Sýrie a od 23. srpna 1921 do roku 1933 králem Iráku. Byl členem hášimovské dynastie, která se pokládá za potomky proroka Mohameda. Fajsal vybízel k překonání rozporu mezi sunnitskými a ší'itskými muslimy a k podpoře panarabismu, jež by vedl k vytvoření arabského státu, který by zahrnoval Irák, Sýrii a další části úrodného půlměsíce. Když byl u moci, snažil se diverzifikovat svou administraci mezi různé etnické a náboženské skupiny. Čelil velké výzvě, neboť většina oblasti Blízkého východu byla pod evropskou, konkrétně francouzskou a britskou, kontrolou a jiní arabští vůdci se k jeho myšlenkám stavěli odmítavě. Fajsal nakonec svou snahou o panarabský nacionalismus nevyhnutelně izoloval některé náboženské skupiny.

V roce 1919 podepsal společně s Chajimem Weizmannem ze Světové sionistické organizace takzvanou Fajsal-Weizmannovu dohodu, podle které měl, tehdy ještě emír, Fajsal podpořit sionistickou myšlenku, výměnou za sionistickou podporu arabskému státu v Sýrii, a to i navzdory odporu Francie.[1] Dohoda však měla dodatek, že Fajsal nepodpoří židovské přistěhovalectví do doby, než v Sýrii vznikne jeho stát.[1] Několik měsíců po podepsání dohody uvedl Fajsal v jednom ze svých dopisů:

My Arabové, a obzvláště pak ti vzdělaní mezi námi, pohlížíme s nejhlubšími sympatiemi na sionistické hnutí … vřele vítáme Židy zpátky doma … Pracujeme společně na reformovaném a novém Blízkém východě a naše hnutí doplňují jedno druhé. Naše hnutí jsou národní, nikoliv imperialistická. Je dost prostoru v Sýrii pro oba naše národy a domnívám se, že ani jedna strana nemůže být úspěšná bez té druhé
— emír Fajsal, několik měsíců po podepsání Fajsal-Weizmanovy dohody[1]

Nakonec celá dohoda ztroskotala, neboť Spojené království nedodrželo své závazky vůči Arabům a přenechalo Sýrii Francouzům.[1]

Odkazy

Poznámky

  1. a b c d ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 36-37. 

Externí odkazy