Ramanův jev: Porovnání verzí
m robot přidal: he:פיזור ראמאן |
m robot odebral: ko:라만 효과 |
||
Řádek 34: | Řádek 34: | ||
[[it:Effetto Raman]] |
[[it:Effetto Raman]] |
||
[[ja:ラマン効果]] |
[[ja:ラマン効果]] |
||
[[ko:라만 효과]] |
|||
[[pl:Efekt Ramana]] |
[[pl:Efekt Ramana]] |
||
[[pt:Efeito Raman]] |
[[pt:Efeito Raman]] |
Verze z 27. 3. 2009, 20:00
Ramanův jev nebo též Ramanův rozptyl je jev vznikající při interakci mezi fotony dopadajícího světla s vibračními a rotačními stavy atomů nebo molekul (optických fononech), kdy rozptýlené záření má jinou vlnovou délku (resp. energii fotonů) než dopadající záření.
Je-li dopadající energie fotonů rovna , pak záření rozptýlené prostřednictvím Ramanova rozptylu má energii fotonů rovnou kde odpovídá energetickému rozdílu kvantových hladin dané látky. Rozptýlené světlo má frekvenci (n-tý Stokes) nebo (n-tý anti-Stokes). Znaménko - přitom odpovídá ztrátě energie v látce (tzv. Stokesův rozptyl); naopak, znaménko + odpovídá předání kvanta energie látce (tzv. anti-Stokesův rozptyl). Podle hodnot lze pak usuzovat na některé fyzikální vlastnosti dané látky.
Teoreticky existenci Ramanova jevu předpověděl rakouský fyzik Adolf Smekal v září r. 1923, jeho práce však zůstala téměř bez povšimnutí. Za experimentální objev tohoto jevu v r. 1928 obdržel pak v roce 1930 sir Chandrasekhara Venkata Raman Nobelovu cenu za fyziku. O několik měsíců před Ramanem byl tento jev pozorován sovětskými fyziky Grigory Samuilovich Landsbergem a Leonid Isaakovich Mandelstamem při rozptylu světla v krystalech. V literatuře se proto můžeme setkat též s výrazy: kombinační rozptyl, Mandelstamův rozptyl či Smekalův-Ramanův rozptyl.[1]
O vypracování systematické teorie Ramanova rozptylu se brzy po jeho experimentálním objevu zasloužil zejména československý fyzik Georg Placzek v letech 1930-1934; zejména Placzkova práce z r. 1934 je ve spektroskopii považována za klasickou a je dodnes hojně citovaná.[2] V této souvislosti bývá Placzek historiky vědy uváděn jako příklad toho, že když experimentátor i teoretik vykonají ve vědě práci "nobelovského" významu, oceněn bývá zpravidla experimentátor.
Související články
Externí odkazy
- ↑ Malíšek V.: "Rozptyl světla - nejvšednější jev v přírodě, nebo div moderní optiky?" http://www.optics.cz/history/1-2007/pdf/62_rozptyl.pdf Česká oční optika 1, 2007, pp. 62-64
- ↑ Placzek G.: "Rayleigh Streeung und Raman Effekt", In: Hdb. der Radiologie, Vol. VI., 2, 1934, p. 209