Kloun

Model římské trirémy s výrazným klounem

Kloun je zbraň v podobě mohutného podvodního hrotu, který byl umisťován na příď válečných lodí pod čarou ponoru. Obvykle měřil mezi 2 až 3,5 m a jeho úkolem bylo prorazit bok nepřátelské lodi při čelním útoku (taranu). V poslední fázi útoku poháněli loď většinou veslaři.

Klouny se na válečné lodě osazovaly již od starověku. Většinou byly konstrukční součástí lodní přídě, někdy tvořily její oddělitelné příslušenství. Ve starověku se kloun uplatnil zejména při námořních bitvách, jako byla například Bitva u Salamíny, v níž Řekové porazili Peršany, či Bitva u Actia, v níž se Marcus Antonius a Octavianus utkali o vládu ve starověkém Římě.

Později význam klounu upadl díky rozvoji střelných zbraní, které umožnily vést operace na tak velkou vzdálenost, že se použití taranu a tím i klounu stalo bezpředmětné. Přesto byly klouny vybavovány některé lodě až do konce 19. století, a na jeho konci bylo dokonce postaveno několik málo speciáních pancéřovaných plavidel s klounem jako hlavní zbraní. Příkladem může být Katahdin.

Katahdin, loď pro útok klounem