Konkávní (architektura): Porovnání verzí
redir přetvořen v samostatné heslo |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Image:Mathey01.jpg|thumb|upright|Příklad použití konkávní křivky v architektuře – nároží kostela svatého Františka Serafinského v Praze jsou konkávně probrány]] |
[[Image:Mathey01.jpg|thumb|upright|Příklad použití konkávní křivky v architektuře – nároží kostela svatého Františka Serafinského v Praze jsou konkávně probrány]] |
||
Slovo '''[[Konkávní]]''' ([[Latina|lat.]] ''concavus – vydutý'' z lat. ''cavus – dutý'') označuje plochy či [[Křivka|křivky]] prohnuté směrem dovnitř, resp. od pozorovatele. Je-li na [[průčelí]] užito konkávní probrání, působí na pozorovatele dojmem určité útulnosti, malebnosti. Do konkávního probrání může být vloženo okno či vstupní [[Portál (architektura)| |
Slovo '''[[Konkávní]]''' ([[Latina|lat.]] ''concavus – vydutý'' z lat. ''cavus – dutý'') označuje plochy či [[Křivka|křivky]] prohnuté směrem dovnitř, resp. od pozorovatele. Je-li na [[průčelí]] užito konkávní probrání, působí na pozorovatele dojmem určité útulnosti, malebnosti. Do konkávního probrání může být vloženo okno či vstupní [[Portál (architektura)|portál]]. Barokní teoretikové architektury v této souvislosti mluvili o dojmu „otevřené náruče“. Někdy mohou mít budovy také konkávně skrojená nároží. |
||
Konkávní vydutí stěny či dalších architektonických konstrukcí bylo časté především ve vrcholném a pozdním [[Baroko|baroku]], mnohdy jako součást [[Konvexně-konkávní křivka|konvexně-konkávní křivky]]. |
Konkávní vydutí stěny či dalších architektonických konstrukcí bylo časté především ve vrcholném a pozdním [[Baroko|baroku]], mnohdy jako součást [[Konvexně-konkávní křivka|konvexně-konkávní křivky]]. |
Verze z 24. 1. 2009, 20:28
Slovo Konkávní (lat. concavus – vydutý z lat. cavus – dutý) označuje plochy či křivky prohnuté směrem dovnitř, resp. od pozorovatele. Je-li na průčelí užito konkávní probrání, působí na pozorovatele dojmem určité útulnosti, malebnosti. Do konkávního probrání může být vloženo okno či vstupní portál. Barokní teoretikové architektury v této souvislosti mluvili o dojmu „otevřené náruče“. Někdy mohou mít budovy také konkávně skrojená nároží.
Konkávní vydutí stěny či dalších architektonických konstrukcí bylo časté především ve vrcholném a pozdním baroku, mnohdy jako součást konvexně-konkávní křivky.
Metodická poznámka
Na rozdíl od běžného užití pojmu konvexní a konkávní je při popisu architektury vždy nutné vztahovat konvexnost a konkávnost k pozorovateli. Tatáž křivka obvodové stěny bude v interiéru chápána jako konvexní, zatímco na exteriéru stavby jako konkávní a naopak!