Luna 3: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Výměna červené kategorie za platnou modrou, slovo Zdroje nahrazeno Odkazy
→‎Externí odkazy: přidán druhý e-odkaz, ať má každé heslo dva
Řádek 50: Řádek 50:
=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* [http://spaceprobes.kosmo.cz/index.php?cid=55 Luna 3 na stránkách Kosmo.cz]
* [http://spaceprobes.kosmo.cz/index.php?cid=55 Luna 3 na stránkách Kosmo.cz]
* [http://mesic.astronomie.cz/Mise/luna.htm Luny jednotlivě]


{{Portál Kosmonautika}}
{{Portál Kosmonautika}}

Verze z 3. 1. 2009, 08:43

Šablona:Kosmické těleso


Luna 3 (známá také pod názvy Lunik 3 či 00021) byla sovětská vesmírná sonda, která jako první získala fotografie odvrácené strany Měsíce. Na Měsíci nepřistála, minimální vzdálenost, na kterou se přiblížila, byla 7 940 km od povrchu.

Popis sondy

Hmotnost sondy byla 278,5 kilogramů. Její délka byla 130 cm a šířka 90-120 cm. To bylo dáno prstencem, který sondu obepínal. Luna 3 byla automatická sonda, která byla napájena chemickými bateriemi. Část energie získávala i ze solárních článků, které byly umístěny na prstenci. Sonda byla válcovitého tvaru s polokulovými hemisférami na koncích. Horní hemisféra se mohla otevřít a vysunout tak fotografické zařízení. Získané fotografie pak odesílala pomocí skeneru pomocí rádiových vln přes soustavu šesti antén (čtyři byly v horní a dvě v dolní části).

Luna 3 měla také zařízení na regulaci vnitřní teploty, které se automaticky sepnulo, když teplota uvnitř přesáhla 25 °C. Chladicí systém byl důležitý, přehřátí mohlo způsobit poruchu přístrojového vybavení. Sonda byla vybavena detektorem mikrometeoritů a kosmického záření, jež bylo namontováno na vnější straně sondy. Stejně jako Luna 1 a Luna 2 neměla ani Luna 3 motory pro korekci své dráhy.


Průběh letu

Sonda startovala 4. října 1959 z kosmodromu Bajkonur. 7. října na povel ze Země začala fotografovat Měsíc ze vzdálenosti 65-68 000 km, později i jeho odvrácenou stranu. Fotografování trvalo čtyřicet minut a po vyvolání filmu přímo na sondě předávala snímky Zemi. Mimo to zkoumala plynnou složku meziplanetárního prostoru, kosmické záření a mikrometeority. Po obletu Měsíce pokračovala zpět k Zemi po oběžné dráze 47 - 480 000 km. V dubnu 1960 shořela v zemské atmosféře po 11-12 obězích.

Získané snímky

Snímky byly sice velmi nekvalitní, ale přece jen umožnily vytvořit první úplný atlas měsíční krajiny. Fotografie ukázaly rozdílný charakter krajiny odvrácené strany proti straně přivrácené. Sonda objevila nová pohoří ale pouze dvě moře, která byla pojmenována Mare Moscovrae (Moskevské moře) a Mare Desiderii (Moře Snů). Svého hlavního cíle sonda dosáhla a připsala Sovětům další prvenství v závodech v dobývání kosmu.

Odkazy

Související články

Literatura

  • LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. 

Externí odkazy

Šablona:Portál Kosmonautika