Ňingmapa: Porovnání verzí
m robot přidal: fi:Nyingmapa |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Školu založil v [[8. století]] současník krále [[Thisong Decän|Thisong Desäna]] [[Padmasambhava]]. Pojmenování ''ňingma'' („stará“) se objevilo teprve v [[11. století]], aby bylo možno odlišit tuto školu od právě vznikajících „nových škol“.<ref>{{citace knihy | jméno = Jan | příjmení = Filipský | příjmení2 = Liščák | jméno2 = Vladimír| příjmení3 = Heroldová | jméno3 = Helena a kol| titul = Lexikon východní moudrosti | vydání = 1 | vydavatel = Votobia | místo = Olomouc | rok = 1996 | strany = 319 | isbn = 80-7198-168-0 }}</ref> Ňingmapa má šest hlavních škol. V čele jedné z těchto škol stojí, od roku 2003 [[Mindroling Trichen Rinpočhe]]. Školy Ňingmapy neměly patriarchu. Tato situace nastala díky invazi<br /> [[čína|Číny]] na [[tibet|Tibet]] v roce [[1959]]. Jedním z nejslavnějších mistrů Ňingmapy je v dnešní době [[Patrul rinpoče]]. |
Školu založil v [[8. století]] současník krále [[Thisong Decän|Thisong Desäna]] [[Padmasambhava]]. Pojmenování ''ňingma'' („stará“) se objevilo teprve v [[11. století]], aby bylo možno odlišit tuto školu od právě vznikajících „nových škol“.<ref>{{citace knihy | jméno = Jan | příjmení = Filipský | příjmení2 = Liščák | jméno2 = Vladimír| příjmení3 = Heroldová | jméno3 = Helena a kol| titul = Lexikon východní moudrosti | vydání = 1 | vydavatel = Votobia | místo = Olomouc | rok = 1996 | strany = 319 | isbn = 80-7198-168-0 }}</ref> Ňingmapa má šest hlavních škol. V čele jedné z těchto škol stojí, od roku 2003 [[Mindroling Trichen Rinpočhe]]. Školy Ňingmapy neměly patriarchu. Tato situace nastala díky invazi<br /> [[čína|Číny]] na [[tibet|Tibet]] v roce [[1959]]. Jedním z nejslavnějších mistrů Ňingmapy je v dnešní době [[Patrul rinpoče]]. |
||
* J.S.Kyabje Dudjom Rinpoche ([[1904]]-[[1987]]) od roku [[1960]] |
* J.S.Kyabje Dudjom Rinpoche ([[1904]]-[[1987]]) od roku [[1960]] |
||
* J.S.Dilgo Khyentse Rinpoche ([[1910]]-[[1991]]) od roku [[1987]] |
* [[Dilgo Khjence rinpočhe|J.S.Dilgo Khyentse Rinpoche]] ([[1910]]-[[1991]]) od roku [[1987]] |
||
* J.S.Penor(Pema Norbu)Rinpoche … … … od roku [[1991]] |
* J.S.Penor(Pema Norbu)Rinpoche … … … od roku [[1991]] |
||
* J.S.Mindroling Trichen Rinpoche … …….. od roku [[2003]] |
* J.S.Mindroling Trichen Rinpoche … …….. od roku [[2003]] |
Verze z 2. 12. 2008, 19:05
Ňingmapa (tibetsky རྙིང་མ་, ve Wylieho transkipci Rňing-ma-pa) je jedna ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu.
Vznik
Školu založil v 8. století současník krále Thisong Desäna Padmasambhava. Pojmenování ňingma („stará“) se objevilo teprve v 11. století, aby bylo možno odlišit tuto školu od právě vznikajících „nových škol“.[1] Ňingmapa má šest hlavních škol. V čele jedné z těchto škol stojí, od roku 2003 Mindroling Trichen Rinpočhe. Školy Ňingmapy neměly patriarchu. Tato situace nastala díky invazi
Číny na Tibet v roce 1959. Jedním z nejslavnějších mistrů Ňingmapy je v dnešní době Patrul rinpoče.
- J.S.Kyabje Dudjom Rinpoche (1904-1987) od roku 1960
- J.S.Dilgo Khyentse Rinpoche (1910-1991) od roku 1987
- J.S.Penor(Pema Norbu)Rinpoche … … … od roku 1991
- J.S.Mindroling Trichen Rinpoche … …….. od roku 2003
- Aktuálně po parinirváně J.S.Mindroling Trichen Rinpoche nebyl zatím vybrán nový nástupce.
Učení
Jádro učení školy Ňingmapa spočívá v nauce zvané dzogčhen. Stoupenci tohoto učení ho považují za poslední, tajné učení Buddhy Gautamy.
Učenci
V tradici Nyingma se působili také mnozí velcí učenci. Asi nejdůležitější z nich je Longchen Rabjam (1308-1363). Je autorem mnoha spisů a organizoval všechna do svých dob odkryté Terma ve sbírce "Sto tisíc Nyingmapa tanter". Jeho nejvýznamnější díla jsou: "Sedmero pokladů" (Dzö dün), tři "Cykly uvolnění" (Ngalso Korsum), tři "Cykly přirozeného osvobození" (Rangdröl Korsum) a tři "Vnitřní esence" (Yangtig Namsum). Longchen Rabjam také systematizoval překlad, vycházející z Garab Dorje, Dzogchen-nauk linie Nyingma, které se od té doby učí jako "Longchen Nyingthik" (Srdeční esenze daleké dimenze).
Odkazy
Citace a reference
- ↑ FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. S. 319.
Zdroje
- FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0.
- HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD PRESS, 1998.
- Berzin - archiv.
Související články
Externí odkazy
{{Související portál}}
je určena pro použití pouze v popisech kategorií, zde se však nachází v jiném jmenném prostoru: "článek". Prosíme, tuto šablonu odtud odstraňte!