Josefinismus

Císař Josef II.
(1741-1790)

Josefinismus (podle rakouského císaře Josefa II.) je pozdější historické označení pro rakouskou formu osvícenského absolutismu, osvícenství, prosazovaného prostředky státní moci.

Pojem josefinismu

V užším slova smyslu znamená souhrn pragmatických a utilitaristických reforem císaře Josefa II., které chtěly celý společenský život racionalizovat, podřídit kontrole státu a tím co nejvíce prospět všem jeho poddaným. V širším smyslu znamená spojení osvícenské myšlenky racionálního uspořádání společnosti s myšlenkou svrchované a neomezené moci státu, který se jako jediný může postarat o zlepšení životních podmínek všech lidí. Někdy se také označuje jako „revoluce shora“. Od francouzského osvícenství se liší tím, že Josef II. chtěl pro své poddané hlavně lepší životní podmínky, že své cíle prosazoval prostředky státní moci a že všechny nezávislé složky společnosti, především v Rakousku většinovou katolickou církev, ale i univerzity, zednářské lóže atd. podřizoval centralistickému státu a jeho účelům.

Hlavní reformy Josefa II.

Josef se sice stal císařem už po smrti svého otce Františka Lotrinského roku 1765, samostatně však začal vládnout až roku 1780, po smrti své matky Marie Terezie, která jeho reformní snahy brzdila. Hned roku 1781 omezil možnosti cenzury, převedl ji do rukou státu a tak zvaným tolerančním patentem povolil (s jistými omezeními) i protestantské a pravoslavné náboženství. Roku 1782 zrušil řadu diskriminací proti Židům (zákaz některých povolání, zvláštní šaty a daně). Roku 1781 zrušil v Čechách řadu omezení pro nevolníky, protože chtěl velkostatky, obdělávané nevolníky, nahradit drobnými hospodářstvími, která platí nájem a daně. 1783 rozšířil toto opatření na Moravu a roku 1785 i na Uhry.

Zásahy vůči katolické církvi

Typický josefinský farní kostel
(Česká Třebová)

Náboženství a církve chápal Josef II. jako nástroje k posílení jednoty státu a mravní výchovy. Biskupům zakázal přímý styk s papežskou kurií a zavedl pro ně přísahu věrnosti státu. Zrušil řeholní řády, které nevykonávaly žádnou užitečnou činnost, to jest více než polovinu z asi 1200 klášterů v Rakousku. Jejich majetek soustředil do náboženského fondu, z něhož byli placeni faráři, kteří se tak stali zaměstnanci státu. Naopak zřídil asi 1700 nových far, zejména v chudých a odlehlých oblastech tak, aby každá obec s nejméně 700 lidmi měla faru a nikdo neměl do kostela dál než hodinu cesty. Faráři neměli kázat o teologických otázkách, ale podporovat lepší zemědělské techniky a podobně. Výchovu kněží soustředil císař do šesti státních („generálních“) seminářů a roku 1783 prohlásil sňatky za civilní smlouvy. Ani návštěvou papeže ve Vídni roku 1782 se nenechal oblomit.

Další reformy

Josef II. zavedl všude němčinu jako úřední jazyk i jako vyučovací jazyk na univerzitách, které zbavil posledního zbytku autonomie a podřídil vídeňskému ministerstvu. Z univerzit se staly vzdělávací ústavy pro budoucí zaměstnance státu (učitele, kněze, úředníky, soudce atd.), kde se učilo podle jednotných učebnic a plánů. Z hygienických důvodů zakázal Josef II. pohřbívání v obcích, ale zákaz pohřbívání v rakvi, kterou měl nahradit lacinější pytel, vyvolal takový odpor,.že jej musel vzápětí zrušit. Roku 1784 nechal převézt uherskou korunu z Prešpurku (dnešní Bratislavy), tehdy hlavního města Uher, do Vídně, aby zdůraznil jednotu unitárního státu. Zrušil také trest smrti, protože považoval za užitečnější, aby trestanci pracovali, a vybudoval jednotnou státní policii (včetně tajné policie). Nařídil, že psi musí být na vodítku, zakázal korsety a řadu dalších zbytečných věcí. Před svou smrtí roku 1790 sice některé zásahy zmírnil, přesto byl zejména ve Vídni upřímně nenáviděn a osvícenec Pelcl popisuje, jak vídeňské davy jásaly pří zprávě o jeho smrti. Další oslabení josefinských reforem nařídil jeho nástupce Leopold II., základní centralistický model však Rakousku zůstal.

Josefinismus v českých zemích

Přes všechny přehmaty byl josefinismus důležitým krokem k modernizaci zastaralého rakouského státu a patrně největší význam měl právě pro české země, kde byl také nejdůsledněji uplatněn. Přinesl především uvolnění nevolnického stavu, což umožnilo vznik průmyslu a prudký růst měst. Do měst tak přicházel z venkova český živel, který se podařilo obrozencům oslovit a získat pro národní myšlenku. Racionalistická myšlenka jednotného státního jazyka byla v jejich očích útokem na národní identitu, proti němuž postavili oživení české kultury. V českých zemích patrně také josefinismus nejdéle přežíval, a to i v době, kdy v Rakousku už vládl romantismus. Dokonalou ukázku josefinské absolutistické utopie představuje Bolzanův spis O nejlepším státě, psaný po roce 1840.

Související články

• Nevolnictví
• Osvícenství
• Tolerance

Literatura

• B. Bolzano, O nejlepším státě. Praha: Mladá fronta 1982
• E. Winter, Josefinismus a jeho dějiny: Příspěvek k duchovním dějinám Čech a Moravy 1740-1848. Praha: Jelínek, 1945 - 383 s

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josephinism na anglické Wikipedii . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josephinismus na německé Wikipedii .