Jazykový zákon z roku 1615

V roce 1615 byly českými stavy na generálním sněmu přijaty artikuly O zachování starožitného jazyka českého a vzdělání jeho, které se někdy označují pojmem jazykový zákon. Hlasovali pro něj přitom i němečtí členové češtinu neovládající. Nikdy nebyl za dobu své platnosti (1615-1627) uveden v praxi, nicméně se na něj odvolávala větší část obran českého jazyka 17. a 18. století, byl zapracován i do předmluvy k prvnímu číslu Hlasatele českého (ed. Jan Nejedlý, 1806) a stal se součástí programu národního obrození.

Znění

Šablona:Přesunout na Wikisource I.

Jakož jsou sobě Stavové ku paměti přivedli, kterak vzáctní jejich předkové snaživše se Jazyk a národ svůj český, vzdělati, rozmnožiti a zachovati soudíce to, že s zahynutím jazyka českého i národ český i jméno Čechův by zahynouti muselo bez pochybně příkladem národův těch, kteří chtíce sobě způsobiti u národů cizích slavné jmeno, netoliko samy v zemích svých jazyk svůj přirozený sobě zostřovati hleděli, ale i sousedův svých, s nimiž v přátelství a nějaké smlouvy vcházeli, toho mezi jinými obzvláště, aby jazykem jejich se učili a v zemích svých užívali, žádali, to za práva nařídili, aby před soudy v tomto království jináč mluveno a pře vedeny nebyly, než jazykem českým. Což pak při předcích našich, kteří jsou tak na vlast svou, jakožto praví její synové laskaví, a vzdělání národu a jazyka svého žádostivi byli, vysoce chvályhodné a potřebné jest.

Tak naproti tomu při mnohých obyvatelích království tohoto, potomcích jejich, nemůže se než tupiti, že šlépěje předkův svých nenásledují. Více se na uvedení sem do tohoto království, vlasti naší milé, všelijakých cizích jazykův a národů vydávají. Čemuž kdyby jednou časně v cestu vkročeno nebylo, nemohlo by naposledy to než s velikou záhubou i utištěním národu našeho českého býti. Na oko se spatřuje. že vždy více sem do země cizozemců přibývá, kteříž se zde osazují, své živnosti, obchody a handle vedou, velikých statkův docházejí - na ouřady ty i jiné, obzvláště v městech, v městečkách, do rady, mnozí neumějíc tří slov českých, stranám své věci přednášejícím nerozumějící - a práva tohoto království povědomí nejsouce dosazeni bejvají. Ano i v mnohých místech radnéch mluví jazyky cizími, což patrně čelí proti zřízení zemskému. Kdežto obmezeno, aby všickni před soudem českým zemským jazykem své pře vedli: proti tomu předkův našich jistému nařízení se mluví a pře vedou. Ano i na nejedněch koloratůrách Stavův království tohoto, kterýmž však lidé podaní osadní větším dílem mimo jazyka českého žádného jiného neumějí, náležejí knězi cizozemci jazyka českého neužívající, se dosazují a chovají, ježto tomu na odpor se neslyší: aby Čechové odsud z země jinam se táhnouti, osazovati kdekoliv u cizích národův podobného pohodlí, a nebo jakého takového dobrodiní užili, a kde v kterí cizí zemi jazykem českým, buď při právích a před soudy mluveno, aneb v kostelích Slovo Boží kázáno býti mělo.

A protož na tom Jejich Milost Královská a Stavy jednomyslně se snésti má cíl: Předně, aby všickni ti, kteří z cizích zemí do království tohoto buďto za obyvatele do země, a nebo do měst za měšťany přijati jsou, děti své ihned z mladosti jazyku českému povinni býti učiti dáti, tak aby jsouce zde rodili a zrostli, toho že Čechové jsou (poněvadž jeden národ od druhého ničím jiným tak jako jazykem rozeznán býti nemůže) skutkem dokazovali. A aby děti cizozemců v nově posavad do země přijatých, větší příčinu k učení jazyka českého měli, protož aby dědici obojího pohlaví vyšších i nižších stavův jazykem českým dobře mluvili, po smrti rodičův svých napřed před jinými v statcích pozemských dvojnásobně dědili, a tak jim statky pozemské zůstávali. Jiní pak, kteříž by česky neuměli, tehdy ti a takoví, aby na penězích, nebo jináč díly své přijíti a na tom přestati, povinni býti, že šlépěje předků svých nenásledují.

Více se na uvedené sem do tohoto království, vlasti naší milé všlijakých cizích jazyků a národů vydávají. Na potomní však a budoucí časy od zavření tohoto Generálního sněmu, aby žádný cizozemec, kterýžby jazyka českého neuměl a potřeby své v témž jazyku srozumitelně hned nésti nemohl, do země za obyvatele, ani do měst za měšťana, žádným způsobem přijímán nebyl; nýbrž aby každý ten, kdož by toho, aby do království tohoto přijat byl žádati chtěl, nejprev se jazyku českému dobře vyučiti má, a kdyžbyse naučil, tu teprve, aby mu se toho dostati mohlo, a prve nic; však s touto při tom znamenitou vejminkou: aby žádný takový v nově do země přijatý cizozemec ani děti jeho do třetího kolena na žádné ouřady buď zemské neb městské, ani také do žádných soudův dosazováni nebyli. A to sice proto, že není možné cizozemcům tak rychle všech zvyklostí a obyčeje zemích svých, v nichž zrozeni jsou, odvyknouti; aby snad jsou v nějakých povinnostech potřebováni, něco takového do této země nevtrousili, a právům království tohoto, podle nichž samých, obyvatelé země české souzeni býti měli, tak naspěch rozuměti a se naučili, tak i proto, aby starožitní Čechové, jakožto praví, vlastní a přirození vlasti této naší mlié synové tými v nově do země přijatými cizozemci, jako nějakými pastorky jejími větší odměny za věrné a platné služby králům českým a království tomuto činěné užíti mohli. A i jiní vidoucí při děetch odměnu zasloužilosti otců, nadějíc se téhož při synech svých, tudy jako ponúknuti byli tím ochotněji v potřebách obecných se potřebovati dáti, a žádné práce a snažnost ke vzdělání obecného dobrého sobě nelenovali.

Nicméně jak při sněmích, též při soudech vyšších na hradě pražském, tak ve všech městech a městečkách J. M. Královské jakožto krále českého, též panských, rytířských, městských a duchovních při právích nemá jináč mluveno, a pře vedeny, slyšaní a souzení býti, než to vše jazykem českým. Tolikéž v těch farách, kostelích anebo školách, v kterých jest hned před 10 lety Slovo Boží jazykem českým kázáno bývalo, a dítky témuž jazyku českému se vyučovali, aby to nyní ještě budoucně v tom předešlým dobrým způsobu zůstáválo, a jiní cizího jazyku správcové školení, kneží a kazetelové, kteříž by česky neuměli, tam usazováni nebyli. A jestliže by kde od těch nahoře jmenovaných 10ti let v nově takové fary, nebo školy, Němci dosazeni byli a cizím jazykem mluvili neb kázali, tehdy aby takoví všickni do nejprv příštího Svatého Jiří odtud vybýti a na místě takových kněží, kde Pod Jednou, tu od pana Arcibiskupa, a kde Pod Obojí, tu od pana Administrátora a konsistoře pražské, i také správcové školní, Čechové dosazeni byli.