Džódó

Džó proti bokutó, cvičnému dřevěnému meči

Džódó (japonsky 杖道) je japonské bojové umění využívající džó - krátkou hůl z tvrdého dřeva. Džó je dlouhé 128 cm, což odpovídá běžné délce vycházkové hole. Nesloužila ale na obranu pocestným, vznikla jako nástroj profesionálních bojovníků zejména pro boj s katanou. Je ceněna pro extrémní jednoduchost, proměnnou bojovou vzdálenost a množství způsobů, jimiž lze protivníka napadnout.

Starším výrazem pro džódó je džódžucu (杖術) - technika džó. Džódó znamená v japonštině cesta džó. Takto jej pojmenoval Takadži Šimizu, čímž vyjádřil, že původně bojové umění má sloužit i vyššímu filozofickému účelu. Podle zakladatele tohoto umění Musó Gonnosuke se používá i jméno Šintó Musó rjú, kde slovo Šintó (神道) znamená cesta bohů, Musó (夢想) je přijímení zakladetele a rjú (流) značí myšlenkovou školu, směr, styl.

Legenda o původu

Musó Gonnosuke

Za zakladatele tohoto umění je považován Musó Gonnosuke Kacujoši, který v roce 1605 zápasil s mistrem meče Mijamotou Musašim. Popis jeho zápasů se předával delší dobu ústně, takže nejde o prokazatelná fakta ale spíše legendu, jejíž různá podání se v detailech liší.

Gonnosuke vyzbrojený pravděpodobně bó (nebo dlouhým bokkenem) vyzval v roce 1605 na souboj neporazitelného mistra Musašiho, který byl vyzbrojen patrně dlouhým a krátkým mečem. Masaši pravděpodobně zablokoval soupeřovu zbraň takzvaným „x-blokem“ (džudžidome). Gonnosuke tak byl donucen buď se vzdát anebo ustoupit a čelit okamžitému protiútoku, který by však dlouhou holí nestihl odvrátit. Byl tedy poražen, ale Musaši mu daroval život. Zahanbený Gonnosuke prchnul do chrámu Kamado Šintó na vrcholu hory Hóman na Kjúšú. Tam 37 dní meditoval a prováděl rituály chudoby a odříkání. Poslední noci měl údajně boží vnuknutí, na jehož základě vyřezal kulatou hůl dlouhou 4 šaku, dvě sun a jedno bu (necelých 128 cm). Džó bylo delší než běžné meče té doby, ale kratší než rokušaku bó. Větší obratností této tyče Gonnosuke porazil Musašiho ve druhém souboji. Způsob provedení je nejistý, ale džó zablokované pomocí džudžidome lze rychle přetočit mimo bok a stejným pohybem použít druhého konce tyče k protiútoku. Gonnosuke mohl zvítězit právě tímto způsobem. Podle jiných legend však mistr Musaši zůstal po celý život neporažen.

Moderní výcvik

Moderní zacházení s džó se dělí na dvě hlavní větve.

• Stará škola (neboli korjú) s čtyřsetletou tradicí praktikující džódó podle Gonnosuke pod názvem Šintó Musó rjú. V obecném smyslu zahrnuje i další techniky a zbraně jako tandžó (jiný typ krátké tyče), kusarigama (tyč se srpem a závažím na řetězu) či policejní džutte. Student džódó musí tyto zbraně poznat, aby byl schopen se jim efektivně bránit. Dle této školy se v džódó nepořádají žádné turnaje.
• Moderní forma zvaná krátce Seitei džódó nebo též Zen Nihon kendó renmei džódó. Vytvořil ji ve 20. století mistr Takadži Šimizu a používá ji Japonská federace kendó od roku 1968. Na rozdíl od tradiční formy, v této variantě se pořádají i soutěže.

Džódó v České republice

• Tenšin dódžó sídlí primárně ve Zlíně. Tradiční škola pod vedením Patrika Ortha pod záštitou Evropské federace džó. Pražskou skupinu, která trénuje pravidelně, vede Zdeněk Dvořák. Další skupiny jsou v Tachově a v Krnově.
• Česká federace kendó zahrnuje i několik klubů, kde se svičí džódó.

Externí odkazy

• Musó Gonnosuke a Šintó musó rjú džó - článek Wayna Muromota o vzniku a smyslu džódó
• Šintó Musó rjú v ČR - text Patrika Ortha na bojovaumeni.cz
• Džódó na stránkách České federace kendó
• Praktické informace na stránkách Tenšin dódžó