Šumavské podhůří

Šumavské podhůří je geomorfologický celek na severovýchodním okraji Šumavské hornatiny. Rozprostírá se na ploše 2407 km² (je tak rozsáhlejší než česká část vlastní Šumavy) a má průměrnou nadmořskou výšku 634 m. Na západě a na jihu sousedí s Šumavou, na severu se Švihovskou vrchovinou a Blatenskou pahorkatinou, na východě s Českobudějovicku pánví a Novohradským podhůřím. Má charakter členité vrchoviny vrásno-zlomového původu s výraznou modelací selektivní eroze a denudace. Na jihovýchodě je tvořena širokými a oblými strukturními hřbety směru severozápad - jihovýchod. Kolmo na ně protékají hlavní toky podhůří Otava, Volyňka, Blanice a Vltava a vytvářejí hluboká až kaňonovitá údolí.

Geologická stavba

Šumavské podůří je tvořeno z rul, svorů a granulitů moldanubika.

Geomorfologické podcelky

Podhůří se člení na šest geomorfologických podcelků:

• Strážovská vrchovina
• Svatoborská vrchovina
• Vimperská vrchovina
• Prachatická hornatina
• Českokrumlovská vrchovina
• Bavorovská vrchovina

Nejvyšší vrcholy

Celkem je v tomto geomorfologickém celku 6 tisícovek (tisícimetrových vrcholů). Nejvyššími vrcholy jednotlivých podcelků jsou:

• Libín (1096 m)
• Kleť (1083 m)
• Kamenáč (989 m)
• Běleč (922 m)
• Želivský vrch (770 m)
• Na Stráži (700 m)

Související články

• CHKO Šumava
• Geomorfologické členění Šumavské hornatiny