Radomil Eliška: Porovnání verzí
m upravit |
trocha wikifikace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{upravit}} |
{{upravit}} |
||
'''Radomil Eliška''' (6. dubna 1931 Podbořany u Žatce) je významným českým dirigentem. |
|||
* 6. 4. 1931 |
|||
| ⚫ | Je absolventem JAMU v Brně, kde studoval dirigování u prof. [[Břetislav Bakala|Břetislava Bakaly]]. Jeho dalšími pedagogy byli prof. [[František Stupka]], [[Bohumír Liška]] a [[Josef Veselka]]. Po působení v orchestru Armádního uměleckého souboru a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí (1969 – 1990) v čele [[Karlovarský symfonický orchestr|Karlovarského symfonického orchestru]], který pod jeho vedením dosáhl pozoruhodné interpretační úrovně. S orchestrem mimo jiné vystoupil na [[Pražské jaro|Pražském jaru]], podnikl řadu koncertních zájezdů (zejména do Španělska a Německa) a nahrál s ním řadu gramofonových desek a rozhlasových snímků. Poté přijal místo šéfdirigenta Západočeského symfonického orchestru (1991 – 1996). Také tento soubor zaznamenal velmi záhy radikální změnu svých výkonů. |
||
| ⚫ | Je absolventem JAMU v Brně, kde studoval dirigování u prof. Břetislava Bakaly. Jeho dalšími pedagogy byli prof. František Stupka, Bohumír Liška a Josef Veselka. Po působení v orchestru Armádního uměleckého souboru a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí (1969 – 1990) v čele Karlovarského symfonického orchestru, který pod jeho vedením dosáhl pozoruhodné interpretační úrovně. S orchestrem mimo jiné vystoupil na Pražském jaru, podnikl řadu koncertních zájezdů (zejména do Španělska a Německa) a nahrál s ním řadu gramofonových desek a rozhlasových snímků. Poté přijal místo šéfdirigenta Západočeského symfonického orchestru (1991 – 1996). Také tento soubor zaznamenal velmi záhy radikální změnu svých výkonů. |
||
Radomil Eliška hostuje u dirigentského pultu všech našich předních orchestrů, řídil symfonická tělesa v mnoha evropských zemích i v Japonsku. Odborná kritika vyzdvihuje především jeho spontánní hudebnost, výrazovou intenzitu, rytmickou pregnanci a smysl pro stavbu interpretovaných děl. Mnoho českých autorů vděčí R. Eliškovi za premiéru nejednoho ze svých děl, obzvláště v období jeho karlovarského působení. |
Radomil Eliška hostuje u dirigentského pultu všech našich předních orchestrů, řídil symfonická tělesa v mnoha evropských zemích i v Japonsku. Odborná kritika vyzdvihuje především jeho spontánní hudebnost, výrazovou intenzitu, rytmickou pregnanci a smysl pro stavbu interpretovaných děl. Mnoho českých autorů vděčí R. Eliškovi za premiéru nejednoho ze svých děl, obzvláště v období jeho karlovarského působení. |
||
Významná je i jeho pedagogická činnost. Od r. 1978 vyučuje na AMU v Praze, kde byl v r. 1986 jmenován docentem a r. 1996 profesorem dirigování. Vychoval celou řadu mladých dirigentů. |
Významná je i jeho pedagogická činnost. Od r. 1978 vyučuje na AMU v Praze, kde byl v r. 1986 jmenován docentem a r. 1996 profesorem dirigování. Vychoval celou řadu mladých dirigentů. |
||
*[http://www.musicologica.cz/slovnik/hesla.php?op=heslo&hid=5735] - heslo o Eliškovi na serveru musikologica |
|||
[[Kategorie:Narození 1931]] |
|||
[[kategorie:Dirigenti]] |
|||
Verze z 16. 12. 2005, 12:05
Radomil Eliška (6. dubna 1931 Podbořany u Žatce) je významným českým dirigentem.
Je absolventem JAMU v Brně, kde studoval dirigování u prof. Břetislava Bakaly. Jeho dalšími pedagogy byli prof. František Stupka, Bohumír Liška a Josef Veselka. Po působení v orchestru Armádního uměleckého souboru a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí (1969 – 1990) v čele Karlovarského symfonického orchestru, který pod jeho vedením dosáhl pozoruhodné interpretační úrovně. S orchestrem mimo jiné vystoupil na Pražském jaru, podnikl řadu koncertních zájezdů (zejména do Španělska a Německa) a nahrál s ním řadu gramofonových desek a rozhlasových snímků. Poté přijal místo šéfdirigenta Západočeského symfonického orchestru (1991 – 1996). Také tento soubor zaznamenal velmi záhy radikální změnu svých výkonů.
Radomil Eliška hostuje u dirigentského pultu všech našich předních orchestrů, řídil symfonická tělesa v mnoha evropských zemích i v Japonsku. Odborná kritika vyzdvihuje především jeho spontánní hudebnost, výrazovou intenzitu, rytmickou pregnanci a smysl pro stavbu interpretovaných děl. Mnoho českých autorů vděčí R. Eliškovi za premiéru nejednoho ze svých děl, obzvláště v období jeho karlovarského působení. Významná je i jeho pedagogická činnost. Od r. 1978 vyučuje na AMU v Praze, kde byl v r. 1986 jmenován docentem a r. 1996 profesorem dirigování. Vychoval celou řadu mladých dirigentů.
- [1] - heslo o Eliškovi na serveru musikologica