Dagmar Hochová: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m +{{Portál Fotografie}}
+výstavy + citát + zdroje + galerie obr.
Řádek 1: Řádek 1:
'''Dagmar Hochová''' (*[[1926]], [[Praha]]) je česká dokumentární a reportážní [[Fotografie|fotografka]].
'''Dagmar Hochová''' (*[[1926]], [[Praha]]<ref>http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=3332</ref>) je česká dokumentární a reportážní [[Fotografie|fotografka]].


Dagmar Hochová se narodila v roce 1926 v Praze. Studovala v letech [[1942]]-[[1943]] na [[Státní grafická škola v Praze|Státní grafické škole v Praze]], kde byla žačkou [[Jaromír Funke|Jaromíra Funkeho]] a [[Josef Ehm|Josefa Ehma]]. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku [[1945]]/[[1946]]. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na [[Reklama|reklamní]] fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. [[Karel Plicka|Karla Plicky]] na nově založené [[Filmová akademie múzických umění|Filmové akademii múzických umění]].
Dagmar Hochová se narodila v roce 1926 v Praze. Studovala v letech [[1942]]-[[1943]] na [[Státní grafická škola v Praze|Státní grafické škole v Praze]], kde byla žačkou [[Jaromír Funke|Jaromíra Funkeho]] a [[Josef Ehm|Josefa Ehma]]. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku [[1945]]/[[1946]]. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na [[Reklama|reklamní]] fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. [[Karel Plicka|Karla Plicky]] na nově založené [[Filmová akademie múzických umění|Filmové akademii múzických umění]].


Obor filmová fotografie absolvovala roku [[1953]]. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství [[Albatros (nakladatelství)|Albatros]]. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii.
Obor filmová fotografie absolvovala roku [[1953]]. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství [[Albatros (nakladatelství)|Albatros]]. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii.
Dagmar Hochovou proslavily cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její [[Fotoaparát|kamera]] zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi, jeptišky.
Dagmar Hochovou proslavily cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její [[Fotoaparát|kamera]] zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky.
Jako fotografku ji to vždy pudilo tam, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy.
Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy.

PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o Dagmar Hochové řekla: ''Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.'' <ref>http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html</ref>


Dagmar Hochová se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše.
Dagmar Hochová se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše.


[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletíspíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla.
[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)|Kuklík]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla.
Za vlastní finanční prostředky získané v [[Restituce|restituci]] připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.
Za vlastní finanční prostředky získané v [[Restituce|restituci]] připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - ''Deset, dvacet, třicet, už jdu'', ''Čas oponou trhl'' a ''Síla věku''.


V Nakladatelství [[Torst]] publikovala v roce [[2001]] zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení.
V Nakladatelství [[Torst]] publikovala v roce [[2001]] zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou ''Konec chleba, počátek kamení''.
V letech [[1990]]-[[1992]] byla Dagmar Hochová poslankyní [[Česká národní rada|České národní rady]]. V roce [[2000]] jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena [[medaile]] [[Medaile Za zásluhy|Za zásluhy]].
V letech [[1990]]-[[1992]] byla Dagmar Hochová poslankyní [[Česká národní rada|České národní rady]]. V roce [[2000]] jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena [[medaile]] [[Medaile Za zásluhy|Za zásluhy]].

==Výstavy==
* ''Síla věku'', únor 1992, Malá galerie České spořitelny (Kladno)<ref>http://abart.artarchiv.cz/vystavy.php?IDvystavy=2421</ref>
* ''Děti 1948–66'', Galerie Pražského domu fotografie, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, 4. května – 3. června 2001 <ref>http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html</ref>
* ''Zadním východem'', Klášter dominikánů, Praha 1, 3. - 31. května 2008

==Galerie==
<gallery perrow="3">
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0001.JPG|''Výstava D. Hochové v Klášteru Dominikánů''
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0002.JPG
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0003.JPG
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0004.JPG
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0005.JPG
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0006.JPG
</gallery>
==Zdroje==
{{NK ČR|jk01041619}}
{{NK ČR|jk01041619}}
{{Portál Fotografie}}
{{Portál Fotografie}}
<references />


[[Kategorie:Čeští fotografové|Hochová, Dagmar]]
[[Kategorie:Čeští fotografové|Hochová, Dagmar]]

Verze z 29. 5. 2008, 18:18

Dagmar Hochová (*1926, Praha[1]) je česká dokumentární a reportážní fotografka.

Dagmar Hochová se narodila v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942-1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené Filmové akademii múzických umění.

Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Dagmar Hochovou proslavily cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její kamera zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy.

PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o Dagmar Hochové řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty. [2]

Dagmar Hochová se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše.

Fotoaparát neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v restituci připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.

V Nakladatelství Torst publikovala v roce 2001 zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení. V letech 1990-1992 byla Dagmar Hochová poslankyní České národní rady. V roce 2000 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy.

Výstavy

  • Síla věku, únor 1992, Malá galerie České spořitelny (Kladno)[3]
  • Děti 1948–66, Galerie Pražského domu fotografie, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, 4. května – 3. června 2001 [4]
  • Zadním východem, Klášter dominikánů, Praha 1, 3. - 31. května 2008

Galerie

Zdroje

Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dagmar Hochová Šablona:Portál Fotografie