Dagmar Hochová: Porovnání verzí
m +{{Portál Fotografie}} |
+výstavy + citát + zdroje + galerie obr. |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Dagmar Hochová''' (*[[1926]], [[Praha]]) je česká dokumentární a reportážní [[Fotografie|fotografka]]. |
'''Dagmar Hochová''' (*[[1926]], [[Praha]]<ref>http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=3332</ref>) je česká dokumentární a reportážní [[Fotografie|fotografka]]. |
||
Dagmar Hochová se narodila v roce 1926 v Praze. Studovala v letech [[1942]]-[[1943]] na [[Státní grafická škola v Praze|Státní grafické škole v Praze]], kde byla žačkou [[Jaromír Funke|Jaromíra Funkeho]] a [[Josef Ehm|Josefa Ehma]]. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku [[1945]]/[[1946]]. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na [[Reklama|reklamní]] fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. [[Karel Plicka|Karla Plicky]] na nově založené [[Filmová akademie múzických umění|Filmové akademii múzických umění]]. |
Dagmar Hochová se narodila v roce 1926 v Praze. Studovala v letech [[1942]]-[[1943]] na [[Státní grafická škola v Praze|Státní grafické škole v Praze]], kde byla žačkou [[Jaromír Funke|Jaromíra Funkeho]] a [[Josef Ehm|Josefa Ehma]]. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku [[1945]]/[[1946]]. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na [[Reklama|reklamní]] fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. [[Karel Plicka|Karla Plicky]] na nově založené [[Filmová akademie múzických umění|Filmové akademii múzických umění]]. |
||
Obor filmová fotografie absolvovala roku [[1953]]. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství [[Albatros (nakladatelství)|Albatros]]. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. |
Obor filmová fotografie absolvovala roku [[1953]]. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství [[Albatros (nakladatelství)|Albatros]]. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. |
||
Dagmar Hochovou proslavily cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její [[Fotoaparát|kamera]] zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi |
Dagmar Hochovou proslavily cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její [[Fotoaparát|kamera]] zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. |
||
Jako fotografku ji to vždy |
Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy. |
||
PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o Dagmar Hochové řekla: ''Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.'' <ref>http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html</ref> |
|||
Dagmar Hochová se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše. |
Dagmar Hochová se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše. |
||
[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním |
[[Fotoaparát]] neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím [[Kuklík (nakladatelství)|Kuklík]] knižní rekapitulaci svého fotografického díla. |
||
Za vlastní finanční prostředky získané v [[Restituce|restituci]] připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku. |
Za vlastní finanční prostředky získané v [[Restituce|restituci]] připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - ''Deset, dvacet, třicet, už jdu'', ''Čas oponou trhl'' a ''Síla věku''. |
||
V Nakladatelství [[Torst]] publikovala v roce [[2001]] zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení. |
V Nakladatelství [[Torst]] publikovala v roce [[2001]] zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou ''Konec chleba, počátek kamení''. |
||
V letech [[1990]]-[[1992]] byla Dagmar Hochová poslankyní [[Česká národní rada|České národní rady]]. V roce [[2000]] jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena [[medaile]] [[Medaile Za zásluhy|Za zásluhy]]. |
V letech [[1990]]-[[1992]] byla Dagmar Hochová poslankyní [[Česká národní rada|České národní rady]]. V roce [[2000]] jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena [[medaile]] [[Medaile Za zásluhy|Za zásluhy]]. |
||
==Výstavy== |
|||
* ''Síla věku'', únor 1992, Malá galerie České spořitelny (Kladno)<ref>http://abart.artarchiv.cz/vystavy.php?IDvystavy=2421</ref> |
|||
* ''Děti 1948–66'', Galerie Pražského domu fotografie, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, 4. května – 3. června 2001 <ref>http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html</ref> |
|||
* ''Zadním východem'', Klášter dominikánů, Praha 1, 3. - 31. května 2008 |
|||
==Galerie== |
|||
<gallery perrow="3"> |
|||
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0001.JPG|''Výstava D. Hochové v Klášteru Dominikánů'' |
|||
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0002.JPG |
|||
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0003.JPG |
|||
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0004.JPG |
|||
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0005.JPG |
|||
Soubor:Dagmar Hochova Klaster Dominikanu Praha 0006.JPG |
|||
</gallery> |
|||
==Zdroje== |
|||
{{NK ČR|jk01041619}} |
{{NK ČR|jk01041619}} |
||
{{Portál Fotografie}} |
{{Portál Fotografie}} |
||
<references /> |
|||
[[Kategorie:Čeští fotografové|Hochová, Dagmar]] |
[[Kategorie:Čeští fotografové|Hochová, Dagmar]] |
Verze z 29. 5. 2008, 18:18
Dagmar Hochová (*1926, Praha[1]) je česká dokumentární a reportážní fotografka.
Dagmar Hochová se narodila v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 1942-1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené Filmové akademii múzických umění.
Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Dagmar Hochovou proslavily cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její kamera zachytila životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo. Právě tam hledala své okamžiky pravdy.
PhDr. Marie Klimešová, 29. dubna 2001 o Dagmar Hochové řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty. [2]
Dagmar Hochová se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektuje žádná kompoziční pravidla, pohrdá aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnáší umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímá jí technická preciznost. Hlavní je pro ni síla výpovědi o člověku a té pak podřizuje vše.
Fotoaparát neodkládá ani dnes, i když se v posledním desetiletí spíše soustřeďuje na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v restituci připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.
V Nakladatelství Torst publikovala v roce 2001 zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení. V letech 1990-1992 byla Dagmar Hochová poslankyní České národní rady. V roce 2000 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy.
Výstavy
- Síla věku, únor 1992, Malá galerie České spořitelny (Kladno)[3]
- Děti 1948–66, Galerie Pražského domu fotografie, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, 4. května – 3. června 2001 [4]
- Zadním východem, Klášter dominikánů, Praha 1, 3. - 31. května 2008
Galerie
-
Výstava D. Hochové v Klášteru Dominikánů
Zdroje
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dagmar Hochová Šablona:Portál Fotografie