Bardo (buddhismus)

Bardo (skt. antarabhawa) je tibetský buddhistický termín, který označuje různé stavy mezi smrtí a novým zrozením v různých formách života. Doslova se tento pojem dá přeložit jako „mezistav“. Počátky užívání pojmu a konceptu barda sahají do Indie, až později se teorie barda stala součástí zejména mahájánového buddhismu a hlavně vadžrajánového budhismu. Podle těchto tradic pochází nauka o bardu od Gautama Buddhy.

Délka období posmrtného barda se může v různých interpretacích lišit, většinou se však udává 49 dní. Tato perioda obvykle zahrnuje šest následujících bard:

1. Skje-gnas bar-do (bardo rození) - doba zahrnující hlavně dobu od těhotenství ženy až po poslední lidský výdech
2. Rmi-lam bar-do (bardo snění) - období, kterou člověk stráví sněním
3. Bsam-gtan bar-do (bardo pohroužení mysli) - tento třetí stav v sobě zahrnuje období života, kterou člověk stráví meditací
4. 'Čhi-kha'i bar-do (bardo okamžiku smrti) - doba od okamžiku, kdy člověk započal umírat až po oddělení vědomí od těla. Tímto bardem započínají tzv. posmrtná barda
5. Čhos-ňid bar-do (bardo prapodstaty) - období, kdy člověk poznává svou pravou podstatu; v prvních sedmi dnech poznává pokojná božstva, v dalších sedmi dnech pak hněvivá
6. Srid-pa'i bar-do (bardo vznikání) - poslední fáze, která zahrnuje období, které zbývá do 49. dne od započetí posmrtného barda, tj. od barda okamžiku smrti.

Pomyslně by se tyto období daly rozdělit na dvě stejné půle . Počínaje čtvrtým bardem započíná doba, kdy vědomí člověka opouští jeho hmotné tělo a snaží se najít nové formy zrození.
Tuto novou formu života určuje (vichr karmy ), který je důsledkem činů nashromážděných v předchozích formách života. Návod, jak tímto stavem úspěšně projít , poskytuje text Bardo thödol, v českém prostředí známější spíše jako (Tibetská kniha mrtvých).