Stupnice obtížnosti: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 1. 4. 2008, 20:18

Horolezectví

Stanovení technické obtížnosti pro pohyb na skále bylo v horolezectví vlastně základem klasifikování vůbec. Tady vzniklo hodnocení pro sportovní lezení, skialpinismus, ledy a posléze i pro bouldering. Použití stupně obtížnosti dle těchto klasifikací předpokládá volné lezení, tedy lezení bez umělých pomůcek nebo jiné dopomoci. „Skalní“ klasifikace se používá většinou pro více délkové výstupy v horách či velkých skalních oblastech. Oproti klasifikaci sportovní je mírně posunuta co se týče technické obtížnosti i když používá stejná označení. Příklad: Vylézt v horách 6+ je sice pravděpodobně stejně náročné jako v 15 metrové cestě též za 6+, ale technická obtížnost vlastního klíčového kroku je v krátké cestě vyšší než v dlouhé mnoha délkové cestě. Hranice mezi skalním a sportovním lezením je velmi labilní a nejednoznačná.

Pro jemnější rozlišení obtížnosti se u některých stupnic používá znamének „plus“ a „minus“ (např. 6+ je těžší než 6, zatímco 6- je lehčí než 6 a blíží se 5+). U jiných stupnic se za číslem uvádí také písmena „a“, „b“, „c“. Důvodem, kromě jemnějšího rozlišení, bylo také uzavření stupnice – její omezení zeshora. (V historii byl maximem šestý stupeň, sedmý stupeň neexistoval a zdatnější lezci, začli těžší a těžší cesty označovat stupni VIb, VIc…)

Klasifikační stupnice UIAA - volné lezení

Stupnice UIAA zohledňuje především fyzickou náročnost přelezu, kde umělé pomůcky slouží pouze k zachycení případného pádu.

I - Lehké: Nejjednodušší forma skalního lezení, ne však chodecký terén. K zabezpečení rovnováhy je třeba rukou.
II - Mírně těžké : Začátek lezení, při kterém je vyžadována technika tří pevných bodů.
III - Středně těžké: Na exponovaných místech se doporučuje mezijištění. Trénovaní a zkušení lezci mohou překonávat úseky tohoto stupně ještě bez použití lana.
IV - Těžké: Na tomto stupni začíná opravdové lezení. Dostatečné lezecké zkušenosti jsou nezbytné. Delší lezecké úseky většinou vyžadují více mezijištění. Jištění lanem je už obvyklé i u zkušených a trénovaných horolezců.
V - Velmi těžké: zvyšuje se počet mezijištění. Lezení klade zvýšené nároky na fyzickou kondici, techniku a zkušenosti.
VI - Neobyčejně těžké : Lezení vyžaduje velmi dobré schopnosti a výbornou trénovanost. Velká expozice se často spojuje s malými možnostmi zajištění.
VII - Mimořádně těžké: Lze zvládnout jen zvýšenou trénovaností. I dobří lezci potřebují často speciální přípravu pro určitý druh skály, aby úseky tohoto stupně přelezli spolehlivě a bez pádu. Vybroušená technika jištění je nezbytná.
VIII - X - stupňování předchozích obtíží, velmi vysoké nároky na speciální přípravu, výstupy a úseky krajních stupňů lze často zvládnout až po předchozím nácviku a získání pohybových návyků. V současnosti je horní stupeň této kategorie vrcholem v lezení OS (on sight) pro nejužší světovou špičku.
XI - současná hranice lezeckých možností ve volném lezení, předchozí nacvičování zpravidla nezbytné, k překonání jsou nezbytné ideální podmínky (vnější i psychické), taktéž naprosté soustředění na výkon.

Západoalpská klasifikační stupnice

Alpská stupnice zohledňuje celkovou náročnost túry, tedy obtížnost skalních partií, možnost (a nutnost) jištění, strmost sněhu nebo ledu, délku výstupu, (ne)možnost ústupu a jiná nebezpečí.

P - Dobrá pěší cesta.
PE - Cesta bez obtíží, například v lese mimo cesty.
TF - Dobrá cesta, obtížnost skály nepřesahuje I UIAA, místy I-II.
F - Snadné, převážně pasáže I, místy II. Skon sněhu do 30°. Náznaky lezení.
PD - Poměrně obtížné, převážně pasáže II místy III. Sníh do 35-40°. Použití maček a cepínu nezbytné, jistá chůze, často velká expozice.
AD - Více obtížné, převážně pasáže III místy IV. Sníh 40-45°, místy 50°.
D - Obtížné, převážně pasáže IV místy V. Sníh občas přesahuje 55°.
TD - Obtíže se zvětšují, průstupy významných alpských stěn, skála dosahuje obtížnosti VI, krátké ledové úseky 90°.
ED - Špičkové výstupy výkonnostních sportovců. Kolmé ledy, obtížné mixy a skály nejméně VII.
ABO - Extrémně obtížné, dlouhé a nebezpečné túry na horní hranici lidských schopností.

Srovnávací tabulka nejrozšířenějších klasifikačních stupnic

Následující tabulka umožňuje odhadnout obtížnost skalního lezení v dané lokalitě na základě jiné známé stupnice. V praxi se liší i teoreticky stejné stupnice, např. pískovcová (saská) stupnice v Českém ráji je posunuta vůči stejné stupnici v Labských pískovcích, a také v německé části Saska. Stejně tak vylezení francouzského 6b může být výrazně lehčí než vylezení 7 UIAA někde jinde a naopak.

UIAA	SASKO	USA	AUS	FRA	NOR	SWE	UK
1
2	I
2+	II
3-
3	III	5.0					M
3+		5.1					D
4-	IV	5.2
4		5.3					VD
4+	V	5.4					S
5-		5.5					HS
5	VI	5.6			5-	5-	4b
5+	VIIa	5.7/F7	14	5a	5	5
			15
6-	VIIb	5.8/F8	16	5b	5+	5+	4c
6	VIIc	5.9/F9	17	5c	6-	6-	5a
6+			18
	VIIIa	5.10a			6	6
7-		5.10b/F10	19	6a			5b
	VIIIb				6+	6+
7		5.10c	20		7-
	VIIIc	5.10d/F11	21	6b	5+	5+
7+							5c
	IXa	5.11a	22			7-
8-		5.11b/F12	23	6c
	IXb				7
8		5.11c	24			7	6a
	IXc	5.11d/F13	25	7a	7+
8+						7+
	Xa	5.12a		7b	8-
9-		5.12b/F14	26				6b
				7b+	8	8-
9		5.12c	27
	Xb	5.12d/F15		7c		8
9+					8+
		5.13a	28	7c+			6c
	Xc	F16
10-		5.13b	29	8a	9-	8+
		5.13c/F17	30	8a+		9-
10		5.13d	31	8b	9		7a
		5.14a		8b+		9
			32
11-		5.14b		8c	9+
		5.14c	33	8c+
11		5.14d	34	9a			7b

Via ferrata (Klettersteig) - zajištěná cesta

Soubor:Klettersteig 1.jpg

Ferrata Sentiero Leva

A - lehká

Zajištěné, jednoznačně vedené turistické cesty a velmi lehké zajištěné cesty - ferraty. Místy vedeny strmým skalním terénem, a to po přirozených sklaních pásech nebo po umělých pomůckách ( umělé stupy, lávky). Umělé jištění v podobě ocelových lan, řetězů nebo zábradlí slouží převážně jen ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu, z technického hlediska však není nutné. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti I. UIAA.

B - mírně obtížná

Mírně strmý skalní terén. Umělé zajištění v podobě ocelových lan, kramlí, kolíků a žebříků slouží přímo k postupu vpřed. Některé pasáže jsou již namáhavé a vyžadují sílu. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti max. II. UIAA.

C - těžká

Strmý skalní terén. Umělým jištěním ( ocelová lana, kramle, kolíky, žebříky) je opatřena převážná část celkové délky cesty a mohou být hůře dostupná pro nižší postavy. Časté svislé stěny s nataženým ocelovým lanem k jištění. Zajištěné úseky už vyžadují určitou sílu v pažích a při delším podniku jsou unavující a velmi namáhavé. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti max. III. UIAA.

D - velmi těžká

Velmi strmý skalní terén, místy kolmé partie, místy dokonce převislé. Umělé jištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a příležitostně umělými stupy (kramle, kolíky). Místy značně exponované. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti IV. UIAA. Předpokládá se, že lezec je trénovaný a ve výborné kondici. Je dobré použít obuv s podrážkou podobající se lezečkám. Cestou se lze setkat s úseky I - II. UIAA, které nejsou odjištěny vůbec a je nutné je s jistotou překonat. Lze doporučit pouze dostatečně zkušeným vysokohorským turistům a horolezcům. Nezkušení by měli být jištěni zkušeným vůdcem nebo instruktorem.

E - extrémní

Místy extrémně exponované cesty via ferrata, vedené v kolmém skalním terénu s minimem přirozených stupů. Umělé zajištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a jen velmi málo umělými stupy (kramle, kolíky). Nejtěžší místa vyžadují použití horolezecké techniky nebo velkou sílu v pažích. Bez umělého zajištění by se jednalo o těžký horolezecký terén – místy stupně obtížnosti V - VI. UIAA. Tyto zajištěné cesty už mají vysloveně sportovní charakter. Pouštět se do nich mohou jen velmi zkušení vysokohorští turisté a horolezci. Klíčová místa jsou nebezpečná a vyžadují koncentraci. Běžně se vyskytuje lezení II. UIAA bez jištění. Nezkušení musí být zásadně jištěni zkušeným vůdcem nebo instruktorem. Tyto ferraty nemají za úkol lezci cestu usnadnit, ale naopak obtíže vyhledávají.

Lyžování

Skialpinismus a extrémní lyžování

Existuje celá řada různých stupnic. Každá z nich přistupuje k hodnocení z jiné strany.

Stupnice Blanchére – je založená, stejně jako horolezecké stupnice, na schopnostech uživatelů, tedy lyžařů.
Stupnice Traynard – se naopak věnuje popisu konkrétních a zcela klíčových faktorů jednotlivých sjezdů: sklon, expozice (v tomto případě se rozumí „vzdušnost“ sjezdu), kritická místa (skály, ledovcové trhliny).

S1 - terén rovinného charakteru
S2 - mírně skloněný terén do 20°, bez strmých úseků
S3 - otevřené široké svahy do 35°, někdy i se strmějšími úseky
S4 - sklon do 45°, bez větší expozice
S5 - žlaby a kuloáry se sklonem 45° - 55°, nebo 35° - 45° při velké expozici
S6 - sklon nad 50° při velké expozici, jinak víc než 55°
S7 - skoky přes skalní pásy a ledovcové zlomy na velmi strmých svazích

Sjezdové lyžování

Evropa
V Evropě jsou sjezdové tratě značeny dle obtížnosti systémem barevného značení.

Soubor:Green 1.gif Zelená barva znamená (Španělsko, Francie, Skandinávie) nejjednodušší tratě, většinou pro začátečníky. Sklon svahu je velmi mírný.
Modrá barva znamená snadná cesta.
Červená barva znamená středně náročnou trať.
Soubor:Black 1.gif Černá barva znamená náročnou trať která již nemusí být upravena. Trať mohou již v jistých případech ohrozit laviny či může skýtat mnohé překážky (muldy, větší teréní nerovnosti).
Soubor:Orange 1.gif Oranžová barva znamená (Švýcarsko, Rakousko) trať extrémní náročnosti.
Soubor:Black 1.gifSoubor:Black 1.gif Dvojitá černá barva znamená (Skandinávie) trať extrémní náročnosti.

Řeky a vodáctví

Pro základní orientaci vodáků jsou obtížnosti toků klasifikovány uzavřenou stupnicí WW (z německého Wildwasser nebo anglického white water) 1 až 6. Rekreační řeky mají obtížnost v krátkých úsecích nejvíce WW 1, tak zvané trekkingové WW 2 a divoká voda pro experty začíná na stupni WW 3. V kilometrážích jsou obtížnosti vyznačovány za ideálního stavu vody. Za vyššího může být proud těžší o jeden až dva stupně, někdy dokonce i zcela nesjízdný. V tuzemských poměrech bývá obtížnost zvyšována zablokovaným korytem, napadanými stromy a zarostlou proudnicí. Alpské řeky ji zvyšují spíše peřejemi, válci a návaly vody na skály. Vodnaté asijské či americké řeky zaskočí vodáky nejspíše ohromnou sílou, proudy, obrovskými vlnami a víry.

ZW - téměř stojatá nebo jen mírně proudící voda (z německého Zahmwasser) (ve starších kilometrážích ještě dělená na ZWA stojatá, ZWB znatelný proud a ZWC tekoucí voda)
WW 1 - mírně tekoucí voda bez záludnosti, vhodná pro otevřené turistické kanoe, kormidelník musí umět ovládat loď
WW 2 - jasně čitelné peřeje, rychlé zatáčky, stromy a kameny v řece se dají objet, horní hranice pro turistickou plavbu a zároveň ideální cvičný terén pro začínající raftaře, celá posádka musí ovládat základní záběry pádlem
WW 3 - vratné proudy, ne zcela jasné průjezdy mezi kameny, mnohdy není možné zastavit, bezpodmínečně nutné jsou zavřené kajaky nebo nafukovací plavidla, posádky musí ovládat všechny záběry pádlem a povely vedoucího raftu
WW 4 - těžká voda, mnohdy je nutná prohlídka a případná záchrana ze břehu, horní hranice pro rekreační a komerční rafting
WW 5 - nebezpečná a velice obtížná řeka, kterou si mohou dovolit splout jen skupiny sehraných expertů po předchozí prohlídce a zabezpečení záchrany
WW 6 - hranice lidských možností, ke splutí jsou potřeba dlouholeté zkušenosti, trénink, dokonalá výzbroj a ideální vodní stav

Jezdectví

Parkurové skákání

V parkuru existuje několik stupňů obtížnosti. Nejlehčí stupeň je ZM a nejtěžší TT. Každý stupeň má danou maximální výšku překážek, přes které jezdec s koněm skáče. V tomto stupni může být překážka nanejvýš o 10 cm vyšší než je požadovaná výška stupně obtížnosti.

ZM - 90 cm
Z - 100 cm
ZL - 110 cm
L - 120 cm
S - 130 cm
ST - 140 cm
T - 150 cm
TT - 160 cm

Související články

lezení: en:Grade (climbing), en:Grade (bouldering), de:Schwierigkeitsskala (Klettern)
voda: en:International Scale of River Difficulty

Odkazy a zdroje

HO Vertical, VUT Brno
HO Sakal
horydoly.cz: skály, ferraty, horské túry, řeky
Supervht: ferraty
Schwierigkeit - německy

@@ Řádek 175: / Řádek 175: @@
 *'''WW 1''' - mírně tekoucí voda bez záludnosti, vhodná pro otevřené turistické [[kanoe]], [[kormidelník]] musí umět ovládat [[loď]]
 *'''WW 2''' - jasně čitelné [[peřej]]e, rychlé zatáčky, [[strom]]y a kameny v řece se dají objet, horní hranice pro turistickou plavbu a zároveň ideální cvičný [[terén]] pro začínající [[vodák|raftaře]], celá [[posádka]] musí ovládat základní záběry [[pádlo|pádlem]]
-*'''WW 3''' - vratné proudy, ne zcela jasné průjezdy mezi [[kámen|kameny]], mnohdy není možné zastavit, bezpodmínečně nutné jsou zavřené [[kajak]]y nebo [[nafukovací plavidlo|nafukovací plavidla]], [[posádka|posádky]] musí ovládat všechny záběry [[pádlo|pádlem]] a [[povel]]y vedoucího [[raft]]u
+*'''WW 3''' - vratné proudy, ne zcela jasné průjezdy mezi [[hornina|kameny]], mnohdy není možné zastavit, bezpodmínečně nutné jsou zavřené [[kajak]]y nebo [[nafukovací plavidlo|nafukovací plavidla]], [[posádka|posádky]] musí ovládat všechny záběry [[pádlo|pádlem]] a [[povel]]y vedoucího [[raft]]u
 *'''WW 4''' - těžká [[voda]], mnohdy je nutná prohlídka a případná záchrana ze [[břeh]]u, horní hranice pro [[rekreace|rekreační]] a [[komerce|komerční]] [[rafting]]
 *'''WW 5''' - nebezpečná a velice obtížná [[řeka]], kterou si mohou dovolit splout jen skupiny sehraných [[expert]]ů po předchozí prohlídce a zabezpečení záchrany