Individualismus: Porovnání verzí
m robot odebral: sk:Individualita |
m Odstranění linku na rozcestník Společnost s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na Společnost (sociologie) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Liberalismus}} |
{{Liberalismus}} |
||
'''Individualismus''' (z lat. ''in-dividuus'', nedělitelný, a ''individuum'', jednotlivec) je morální, politický nebo společenský názor a postoj, který na první místo klade jedince, jeho nezávislost a soběstačnost. [[Svoboda|Svobodu]] chápe jako negativní, to jest jako co nejmenší omezování druhými a [[společnost]]í. Individualisté jsou přesvědčeni, že každý jednotlivec má právo prosazovat své individuální zájmy a cíle a starat se především sám o sebe. Extrémní podobou individualismu je [[solipsismus]]. |
'''Individualismus''' (z lat. ''in-dividuus'', nedělitelný, a ''individuum'', jednotlivec) je morální, politický nebo společenský názor a postoj, který na první místo klade jedince, jeho nezávislost a soběstačnost. [[Svoboda|Svobodu]] chápe jako negativní, to jest jako co nejmenší omezování druhými a [[Společnost (sociologie)|společnost]]í. Individualisté jsou přesvědčeni, že každý jednotlivec má právo prosazovat své individuální zájmy a cíle a starat se především sám o sebe. Extrémní podobou individualismu je [[solipsismus]]. |
||
Individualismus chápe společnost jako více méně nahodilé a volné seskupení osob a odmítá nebo podceňuje společenské vazby člověka, vzájemnou závislost a solidaritu. Je typicky postojem úspěšných mužů středního věku v bohatých společnostech. Protikladem individualismu je [[kolektivismus]] a [[komunitarismus]], které zdůrazňují skupinové, společenské nebo národní zájmy a závazky jednotlivce vůči nim. |
Individualismus chápe společnost jako více méně nahodilé a volné seskupení osob a odmítá nebo podceňuje společenské vazby člověka, vzájemnou závislost a solidaritu. Je typicky postojem úspěšných mužů středního věku v bohatých společnostech. Protikladem individualismu je [[kolektivismus]] a [[komunitarismus]], které zdůrazňují skupinové, společenské nebo národní zájmy a závazky jednotlivce vůči nim. |
||
Verze z 31. 3. 2008, 01:32
Individualismus (z lat. in-dividuus, nedělitelný, a individuum, jednotlivec) je morální, politický nebo společenský názor a postoj, který na první místo klade jedince, jeho nezávislost a soběstačnost. Svobodu chápe jako negativní, to jest jako co nejmenší omezování druhými a společností. Individualisté jsou přesvědčeni, že každý jednotlivec má právo prosazovat své individuální zájmy a cíle a starat se především sám o sebe. Extrémní podobou individualismu je solipsismus.
Individualismus chápe společnost jako více méně nahodilé a volné seskupení osob a odmítá nebo podceňuje společenské vazby člověka, vzájemnou závislost a solidaritu. Je typicky postojem úspěšných mužů středního věku v bohatých společnostech. Protikladem individualismu je kolektivismus a komunitarismus, které zdůrazňují skupinové, společenské nebo národní zájmy a závazky jednotlivce vůči nim.
Individualismus může vyžadovat, aby každý jedinec uznával i stejná práva všech ostatních, a potud není totéž co egoismus. Někteří individualisté, jako například Ayn Rand, jsou proti takovému „morálnímu relativismu“ a popisují sobeckost jako výhodu či přednost. Naopak někteří filosofové, sociologové (Émile Durkheim, Norbert Elias, Francis Fukuyama) i ekonomové (Amartya Sen, Friedrich Hayek, institucionální ekonomie) zdůrazňují význam společenské soudržnosti a vzájemné důvěry. Kde se jich nedostává, rostou transakční náklady a hrozí rozpad společnosti (anomie).
Od individualismu jako postoje je třeba odlišovat metodický individualismus, častý postup společenských věd (zejména ekonomie nebo sociologie), který si pro zjednodušení společnost modeluje jako soubor nezávislých jedinců, s nímž se snadněji pracuje. Metodický individualismus zanedbává vzájemné vztahy, vazby či závazky mezi lidmi, aby mohl používat kvantitativních a statistických metod (průzkumy veřejného mínění, modely ekonomického chování a pod.).
Odkazy
Literatura
- P. Barša, Imanence a sociální pouto. Praha 2004
- I. Berlin, Čtyři eseje o svobodě. Praha 1999
- N. Elias. Spoločnosť indivíduí. Bratislava 2005
- F. Fukuyama, Budování státu. Praha 2002
- F. Fukuyama, Trust. The social virtues and the creation of prosperity. London 1995
- A. Sen, Etika a ekonomie. Praha 2002