Čepel listová

Čepel (lamina) je plochá lupenitá část listu.

Čepel je zpravidla orgánem s rozdílnou svrchní a spodní stranou (tzv. bifaciální list). Na spodní straně jsou přitom přítomny průduchy, i když existují i výjimky, jako např. vzplývavé rostliny leknín bílý (Nymphaea alba), rdest vzplývavý (Potamogeton natans), které mají průduchy na svrchní straně. Ekvifaciální list je takový, který má obě strany čepele stejné, je tomu např. u ponořených vodních rostlin - vodní mor kanadský (Elodea canadensis) Unifaciální list je list, jehož jedna strana čepele výrazně přerůstá druhou, takže se zdá, jako by měl jednu stranu - skřípina lesní (Scirpus sylvaticus)

Obecně můžeme listové čepele rozdělit na složené a jednoduché. Složené jsou takové čepele, kdy z jednoho řapíku vybíhá více než jeden lístek. Příkladem může být jasan.

Složené čepele

]=== Zpeřené === List má centrální řapíkovou část, z níž vybíhají jednotlivé řapíčky ukončené malými čepelemi - lístky. Je zpravidla symetrický dle osy probíhající centrální částí. Podle způsobu zakončení dělíme zpeřené listy na následující druhy:

• lichozpeřené, zakončené koncovým lístkem - jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
• sudozpeřené, které mají lístky pouze po stranách, koncový lístek je přeměněn např. na úponku - hrachor luční (Lathyrus pratensis)
• přetrhovaně lichozpeřené, kde se střídají výrazně větší a menší lístky - tužebník jilmový (Filipendula ulmaria)
• dvakrát zpeřený, pokud z hlavního vřetene listu (1. řádu) vyrůstají postraní listová vřetena (2. řádu) a teprve na nich jařma lístků, názívá se list dvakrát zpeřelý, např. u kapinice senegalské (Acacia senegal)

Dlanitě složené

Řapík je zakončen více lístky vyrůstajícími z jednoho místa (podobně jako vějíř). Podle počtu takto rostoucích lístků se rozlišují listy:

• trojčetné - jetel plazivý (Trifolium repens)
• pěti- až mnohočetné - jírovec maďal (Aesculus hippocastanea)

Jednoduché čepele

Dle tvaru čepele se vylišují např. listy (dle Květena ČSR 1. díl - jiné zdroje udávají některé názvy odlišné): čárkovitý (folium lineare), eliptický (f. ellipticum), hrálovitý (f. hastatum), jehlicovitý (f. acerosum), klínovitý (f. cuneatum), kopinatý (f. lanceolatum), kopisťovitý (f. spathulatum), kosníkovitý (f. trullatum), kosočtverečný (f. rhombeum), ledvinitý (f. reniforme), niťovitý (f. filiforme), obkopinatý (f. oblanceolatum), obsrdčitý (f. obcordatum), obvejčitý (f. obovatum), okrouhlý (f. rotundum), páskovitý (f. taeniiforme), podlouhlý (f. oblongum), srdčitý (f. cordatum), střelovitý (f. sagittatum), šídlovitý (f. subulatum), štětinovitý (f. setaceum), štítnatý (f. peltatum), trojúhelníkovitý (f. triangulum), vejčitý (f. ovatum)

Podle okraje čepele pak například list celokrajný (f. integerrimum), pilovitý (f. serratum), zubatý (f. dentatum), vroubkovaný (f. crenatum), vykrajovaný (f. repandum), vyhlodávaný (f. erosum). Typy mohou být dále jemněji členěny, případně kombinovány – jemně, ostře, hrotitě, žláznatě, dvakrát pilovitý atd.

Literatura

• Reisenauer R. et al.: CO JE CO? (1) Příručka pro každý den. Pressfoto - vydavatelství ČTK, Praha, 1982
• Lexikon pro mladé a začínající zahrádkáře