Výbojka: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 5. 2. 2008, 15:27

Výbojka je skleněná, z obou stran uzavřená trubice, naplněná směsí různých par a plynů, podle typu výbojky. Do této trubice zasahují z vnějšího prostředí dvě nebo více elektrod, které umožňují zavedení elektrického proudu do plynové náplně. Hlavní využití výbojek je přeměna elektrické energie na světlo. Podle tlaku plynové náplně výbojky dělíme na vysokotlaké (sodíkové, rtuťové, halogenidové,…) a nízkotlaké (rtuťové, sodíkové). Rtuťové nízkotlaké výbojky se obvykle označují jako zářivky.

Kromě výbojek určených jako osvětlovací existují výbojky usměrňovací určené k usměrňování střídavého proudu. Jednalo se skleněnou baňku, či v případě větších výbojek o kovovou komoru, vyplněnou inertním plynem s případnou příměsí par kovového prvku, ve které byla izolobvně umístěna elektricky vyhřívaná katoda a studená anoda. Obě elektrody byly vyvedeny skrz baňku ven ke kontaktům na patici. Katodu tvořil nejčastěji silný wolframový drát (žhavený z pomocného zdroje) pokrytý oxidem barnatým nebo speciální směsí oxidů aklalických prvků schopných emise elektronů. Anoda byla buď z uhlíku nebo kovová, případně ji tvořila stěna vlastní kovové komory. Usměrňovací výbojka byla ve své podstatě elektronkou - diodou. Umožňovala průchod elektronů pouze ve směru od žhavé katody k anodě. V opačné směru nikoliv. Tím docházelo k jedncestnému usměrnění střídavého proudu.

Usměrňovací výbojky se hojně užívaly zejména před hromadným nástupem výkonových polovodičů. Jejich předností ve srovnání s kasickou vákuovou diodou byl menší vnitřní odpor a podstatně větší proudová zatížitelnost. Ke stinným stránkám patřila náchylnost na přehřátí plynové náplně a nutnost nažhavit katodu ještě před zapojením anodového proudu.

Usměrňovací výbojky se pro vyšší napětí plnily nejčastěji čistými parami rtuti, pro nízká napětí pak argonem. Výbojky určené pro velmi malá napětí, používaná např. v nabíječkách autoakumulátorů, se často označovaly termínem tungarové lampy.

Šablona:Fyzikální pahýl

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 '''Výbojka''' je [[sklo|skleněná]], z obou stran uzavřená trubice, naplněná směsí různých par a [[plyn]]ů, podle typu výbojky. Do této trubice zasahují z vnějšího prostředí dvě nebo více [[elektroda|elektrod]], které umožňují zavedení [[elektrický proud|elektrického proudu]] do plynové náplně. Hlavní využití výbojek je přeměna [[elektrická energie|elektrické energie]] na [[světlo]]. Podle [[tlak]]u plynové náplně výbojky dělíme na vysokotlaké ([[sodík]]ové, [[rtuť]]ové, [[halogen]]idové,…) a nízkotlaké (rtuťové, sodíkové).
 Rtuťové nízkotlaké výbojky se obvykle označují jako [[zářivka|zářivky]].
+Kromě výbojek určených jako osvětlovací existují [[výbojky usměrňovací]] určené k usměrňování střídavého proudu. Jednalo se skleněnou baňku, či v případě větších výbojek o kovovou komoru, vyplněnou inertním plynem s případnou příměsí par kovového prvku, ve které byla izolobvně umístěna elektricky vyhřívaná katoda a studená anoda. Obě elektrody byly vyvedeny skrz baňku ven ke kontaktům na patici. Katodu tvořil nejčastěji silný wolframový drát (žhavený z pomocného zdroje) pokrytý oxidem barnatým nebo speciální směsí oxidů aklalických prvků schopných emise elektronů. Anoda byla buď z uhlíku nebo kovová, případně ji tvořila stěna vlastní kovové komory. Usměrňovací výbojka byla ve své podstatě elektronkou - diodou. Umožňovala průchod elektronů pouze ve směru od žhavé katody k anodě. V opačné směru nikoliv. Tím docházelo k jedncestnému usměrnění střídavého proudu.
+Usměrňovací výbojky se hojně užívaly zejména před hromadným nástupem výkonových polovodičů. Jejich předností ve srovnání s kasickou vákuovou diodou byl menší vnitřní odpor a podstatně větší proudová zatížitelnost. Ke stinným stránkám patřila náchylnost na přehřátí plynové náplně a nutnost nažhavit katodu ještě před zapojením anodového proudu.
+Usměrňovací výbojky se pro vyšší napětí plnily nejčastěji čistými parami rtuti, pro nízká napětí pak argonem. Výbojky určené pro velmi malá napětí, používaná např. v nabíječkách autoakumulátorů, se často označovaly termínem [[tungarové lampy]].
 {{Fyzikální pahýl}}