Vladimir Džanibekov: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Lety do vesmíru: Úpravy odkazů
m drobné wikiúpravy
Řádek 1: Řádek 1:
'''Vladimir Alexandrovič Džanibekov''', rusky Джанибеков, Владимир Александрович, vlastním jménem Vladimir Alexandrovič Krysin (*[[13. květen|13. května]] [[1942]] vesnice Iskandar v Taškentské oblasti, [[Uzbecká SSR|Uzbecké SSR]], nyní Uzbekistan) - byl [[Sovětský svaz|sovětský]] [[kosmonaut]].
'''Vladimir Alexandrovič Džanibekov''', {{ vjazyce2|ru|Джанибеков, Владимир Александрович }}, vlastním jménem Vladimir Alexandrovič Krysin (*[[13. květen|13. května]] [[1942]] vesnice Iskandar v Taškentské oblasti, [[Uzbecká SSR|Uzbecké SSR]], nyní Uzbekistan) - byl [[Sovětský svaz|sovětský]] [[kosmonaut]].


==Život==
==Život==
Ve svých 11 letech začal navštěvovat Suvorovské učiliště. Díky výtečnému vysvědčení se dostal na státní universitu v [[Leningrad]]ě, dnešním [[Petrohrad]]ě. Doufal, že bude moci skloubit studium s létáním. Časem se rozhodl universitu opustit, přešel na letecké učiliště a věnoval se naplno své hlavní zálibě, létání. Po čase se stal leteckým instruktorem. Poté jej získal kosmonaut [[German Titov]] pro absolvování náročné lékařské prohlídky a vstupu do [[Hvězdné městečko|Hvězdného městečka]]. V roce 1970 vstoupil do Komunistické strany. Byl zařazen do záložní posádky sovětsko-amerického letu o poté do skupiny určené k programu Sojuz - [[Saljut]]. Získal hodnost kapitána. Do vesmíru se dostal z [[kosmodrom]]u [[Bajkonur]] dvakrát, v roce 1978 se Sojuzem 27 společně s [[Makarov]]em, kdy pracovali na stanici Saljut 6 a po šesti dnech v pořádku přistáli. Podruhé letěl roku 1981 na palubě Sojuzu 39 společně s kosmonautem [[Gurragčá]] z [[Mongolsko|Mongolska]], opět na Saljut 6, 8 dní ve vesmíru, i tentokrát přistání v pořádku. Už rok poté letěl potřetí v lodi Sojuz T6 na novou stanici Soljut T7. Na této stanici to byla první pilotovaná posádka. I tento let byl téměž osmidenní. Na stejnou orbitální stanici se dostal o další dva roky později s lodí Sojuz T12. Naposledy vzlétl v roce 1985 ke svému pátému letu, cíl opět stanice Soljut T7, kosmická loď Sojuz T13, ovšem tentokrát to byl pobyt dlouhodobý na 113 dní. Ve vesmíru tedy tento 86 kosmonaut Země v pořadí strávil 145 dní. Dosáhl později hodnosti generálmajora a v roce 1990 se stal velitelem Hvězdného městečka. Dne 6.listopadu 1993 byl členem posádky balonu, která se chtěla v USA zúčastnit pokusu o první oblet Země. Pokus se nezdařil. V roce 2005 se v Londýně zúčastnil prestižní autogramiády společně s řadou dalších kosmonautů a hvězdami filmů.
Ve svých 11 letech začal navštěvovat Suvorovské učiliště. Díky výtečnému vysvědčení se dostal na státní universitu v [[Leningrad]]ě, dnešním [[Petrohrad]]ě. Doufal, že bude moci skloubit studium s létáním. Časem se rozhodl universitu opustit, přešel na letecké učiliště a věnoval se naplno své hlavní zálibě, létání. Po čase se stal leteckým instruktorem. Poté jej získal kosmonaut [[German Titov]] pro absolvování náročné lékařské prohlídky a vstupu do [[Hvězdné městečko|Hvězdného městečka]]. V roce 1970 vstoupil do Komunistické strany. Byl zařazen do záložní posádky sovětsko-amerického letu o poté do skupiny určené k programu Sojuz - [[Saljut]]. Získal hodnost kapitána. Do vesmíru se dostal z [[kosmodrom]]u [[Bajkonur]] dvakrát, v roce 1978 se Sojuzem 27 společně s [[Makarov]]em, kdy pracovali na stanici [[Saljut 6]] a po šesti dnech v pořádku přistáli. Podruhé letěl roku 1981 na palubě Sojuzu 39 společně s kosmonautem [[Gurragčá]] z [[Mongolsko|Mongolska]], opět na Saljut 6, bylo to 8 dní ve vesmíru, i tentokrát přistání v pořádku. Už rok poté letěl potřetí v lodi Sojuz T6 na novou stanici [[Soljut T7]]. Na této stanici to byla první pilotovaná posádka. I tento let byl téměž osmidenní. Na stejnou orbitální stanici se dostal o další dva roky později s lodí Sojuz T12. Naposledy vzlétl v roce 1985 ke svému pátému letu, cíl opět stanice Soljut T7, kosmická loď Sojuz T13, ovšem tentokrát to byl pobyt dlouhodobý na 113 dní. Ve vesmíru tedy tento 86 kosmonaut [[Země]] v pořadí strávil 145 dní. Dosáhl později hodnosti generálmajora a v roce 1990 se stal velitelem Hvězdného městečka. Dne 6.listopadu 1993 byl členem posádky balonu, která se chtěla v [[USA]] zúčastnit pokusu o první oblet Země. Pokus se nezdařil. V roce 2005 se v [[Londýn]]ě zúčastnil prestižní autogramiády společně s řadou dalších kosmonautů a hvězdami filmů.





Verze z 3. 2. 2008, 07:52

Vladimir Alexandrovič Džanibekov, rusky Джанибеков, Владимир Александрович , vlastním jménem Vladimir Alexandrovič Krysin (*13. května 1942 vesnice Iskandar v Taškentské oblasti, Uzbecké SSR, nyní Uzbekistan) - byl sovětský kosmonaut.

Život

Ve svých 11 letech začal navštěvovat Suvorovské učiliště. Díky výtečnému vysvědčení se dostal na státní universitu v Leningradě, dnešním Petrohradě. Doufal, že bude moci skloubit studium s létáním. Časem se rozhodl universitu opustit, přešel na letecké učiliště a věnoval se naplno své hlavní zálibě, létání. Po čase se stal leteckým instruktorem. Poté jej získal kosmonaut German Titov pro absolvování náročné lékařské prohlídky a vstupu do Hvězdného městečka. V roce 1970 vstoupil do Komunistické strany. Byl zařazen do záložní posádky sovětsko-amerického letu o poté do skupiny určené k programu Sojuz - Saljut. Získal hodnost kapitána. Do vesmíru se dostal z kosmodromu Bajkonur dvakrát, v roce 1978 se Sojuzem 27 společně s Makarovem, kdy pracovali na stanici Saljut 6 a po šesti dnech v pořádku přistáli. Podruhé letěl roku 1981 na palubě Sojuzu 39 společně s kosmonautem Gurragčá z Mongolska, opět na Saljut 6, bylo to 8 dní ve vesmíru, i tentokrát přistání v pořádku. Už rok poté letěl potřetí v lodi Sojuz T6 na novou stanici Soljut T7. Na této stanici to byla první pilotovaná posádka. I tento let byl téměž osmidenní. Na stejnou orbitální stanici se dostal o další dva roky později s lodí Sojuz T12. Naposledy vzlétl v roce 1985 ke svému pátému letu, cíl opět stanice Soljut T7, kosmická loď Sojuz T13, ovšem tentokrát to byl pobyt dlouhodobý na 113 dní. Ve vesmíru tedy tento 86 kosmonaut Země v pořadí strávil 145 dní. Dosáhl později hodnosti generálmajora a v roce 1990 se stal velitelem Hvězdného městečka. Dne 6.listopadu 1993 byl členem posádky balonu, která se chtěla v USA zúčastnit pokusu o první oblet Země. Pokus se nezdařil. V roce 2005 se v Londýně zúčastnil prestižní autogramiády společně s řadou dalších kosmonautů a hvězdami filmů.


Lety do vesmíru

Zdroje

Literatura

  • Sto hvězdných kapitánů, vydavatelství Práce 1982, autor Milan Codr

Externí zdroje


Šablona:Biografický pahýl