Hermann Cohen: Porovnání verzí
m l > ł |
→Literatura: kat, řazení |
||
Řádek 23: | Řádek 23: | ||
__NOTOC__ |
__NOTOC__ |
||
{{DEFAULTSORT:Cohen, Hermann}} |
|||
[[Kategorie:Němečtí filozofové]] |
[[Kategorie:Němečtí filozofové]] |
||
[[Kategorie:Židovští filozofové]] |
[[Kategorie:Židovští filozofové]] |
||
[[Kategorie:Filosofové 19. století]] |
|||
[[Kategorie:Filosofové 20. století]] |
|||
[[Kategorie:Narození 1842]] |
[[Kategorie:Narození 1842]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 1918]] |
[[Kategorie:Úmrtí 1918]] |
Verze z 15. 1. 2008, 15:59
Hermann Cohen (4. července 1842 Coswig (Anhaltsko) – 4. dubna 1918 Berlín) byl německý židovský filosof, představitel novokantovství.
Cohen se narodil v ortodoxní židovské rodině a studoval nejprve na rabínské škole ve Vratislavi (Breslau), pak filosofii v Berlíně a v Halle. Roku 1871 vydal spis Kantova teorie zkušenosti. Spolu s P. Natorpem založil novokantovskou filosofii v Marburgu, kde byl v letech 1876–1912 profesorem filosofie. Vydal nejprve dvě knihy o dalších Kantových Kritikách a potom tři svazky vlastního – i když na Kantovi závislého – systému: Logiku čistého poznání, Etiku čisté vůle a Estetiku čistého citu. Napsal také řadu článků o otázkách judaismu, zejména o „etickém monoteismu“: biblický Bůh není součástí světa jako pohanské modly; není tedy předmětem zkoumání, nýbrž tím, kdo po člověku vyžaduje etické jednání. V roce 1912 odešel na Vysokou školu pro studium judaismu v Berlíně a napsal práci Náboženství rozumu z pramenů judaismu, která vyšla posmrtně v roce 1919.[1]
Mezi Cohenovy významné žáky a dědice patřili Franz Rosenzweig, Ernst Cassirer, Nicolai Hartmann, José Ortega y Gasset a Władysław Tatarkiewicz.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Metzler Philosophen Lexikon, heslo Hermann Cohen.
Viz také
Na internetu
- The Hermann Cohen Society of North America - en
- H. Cohen v the Jewish Virtual Library - en
- Find-A-Grave profile for Hermann Cohen - en
- H.-Cohen-Gesellschaft – de
Literatura
- Metzler Philosophen Lexikon, Stuttgart 1995, heslo Hermann Cohen.