Dikobraz (časopis): Porovnání verzí
→Citát: jedna čárka, jedna mezera -- kosmetika |
m malá písmena u první/druhé republiky dle odpovědi z poradny ÚJČ |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
== Původní záměr == |
== Původní záměr == |
||
Zakladatelem Dikobrazu byl autor a epigramatik [[Jaroslav Vojtěch]]. Zabýval se především anglickým humorem a již v době [[První republika| |
Zakladatelem Dikobrazu byl autor a epigramatik [[Jaroslav Vojtěch]]. Zabýval se především anglickým humorem a již v době [[První republika|první republiky]] postrádal satirické periodikum, které by se vyrovnalo úrovní britskému [[Punch]]i (1841 - 1992), který v roce [[1940]] dosáhl počtu 175.000 výtisků. |
||
Po válce, v červenci [[1945]], sestavil Vojtěch z několika nadšenců redakční radu ([[Zdena Ančík]], [[Václav Lacina]] a [[Ondřej Sekora]]). Název „Dikobraz“ navrhl autor |
Po válce, v červenci [[1945]], sestavil Vojtěch z několika nadšenců redakční radu ([[Zdena Ančík]], [[Václav Lacina]] a [[Ondřej Sekora]]). Název „Dikobraz“ navrhl autor Ferdy Mravence, [[Ondřej Sekora]]. V roce 1947 se k Dikobrazu připojil velice vlivný ředitel pražského Divadla satiry, [[Zbyněk Vavřín]]. |
||
Tím získal „Dikobraz“ společenskou i finanční stabilitu a stal se neodmyslitelnou součástí českého humoru a satiry. |
Tím získal „Dikobraz“ společenskou i finanční stabilitu a stal se neodmyslitelnou součástí českého humoru a satiry. |
||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
== Doba tání == |
== Doba tání == |
||
Nástupem [[Eduard Littman|Dr. Eduarda Littmana]] v letech 1957 / 58 dostal Dikobraz uvolněnější styl a začal se vzdalovat kultu osobnosti, zavedeném Pavlem Kohoutem. Littman byl vášnivým přívržencem [[Nikita Chruščov|Nikity Chruščova]] a |
Nástupem [[Eduard Littman|Dr. Eduarda Littmana]] v letech 1957 / 58 dostal Dikobraz uvolněnější styl a začal se vzdalovat kultu osobnosti, zavedeném Pavlem Kohoutem. Littman byl vášnivým přívržencem [[Nikita Chruščov|Nikity Chruščova]] a Dikobraz se pod jeho vedením liberalizuje. |
||
== Littmanův „socialismus s lidskou tváří“ == |
== Littmanův „socialismus s lidskou tváří“ == |
||
Littman nemohl vybočit z ideologické linie KSČ a politická satira je namířena pouze proti „Západu“. Uvnitř ČSR a později ČSSR se uplatňují výhradně tzv. komunální humor a satira, které nesmí překročit kritiku úrovně podnikového ředitele. |
Littman nemohl vybočit z ideologické linie KSČ a politická satira je namířena pouze proti „Západu“. Uvnitř ČSR a později ČSSR se uplatňují výhradně tzv. komunální humor a satira, které nesmí překročit kritiku úrovně podnikového ředitele. |
||
Littman se obklopil novými autory a prosadil je ve všech rubrikách Dikobrazu. V roce [[1961]] udělil čestná uznání [[Zdeněk Nejedlý|Zdeňkovi Nejedlému]] (84 let) jako nejstaršímu spolupracovníkovi a [[Jan Berwid-Buquoy|Janu Berwidu-Buquoyovi]] (15 let) jako nejmladšímu spolupracovníkovi časopisu |
Littman se obklopil novými autory a prosadil je ve všech rubrikách Dikobrazu. V roce [[1961]] udělil čestná uznání [[Zdeněk Nejedlý|Zdeňkovi Nejedlému]] (84 let) jako nejstaršímu spolupracovníkovi a [[Jan Berwid-Buquoy|Janu Berwidu-Buquoyovi]] (15 let) jako nejmladšímu spolupracovníkovi časopisu Dikobraz od doby jeho založení v roce 1945. |
||
Od 60. let přispívali do Dikobrazu vynikající autoři, jejichž díla si získala i mezinárodní pozornost: [[Vladimír Jiránek]], Jaroslav Kerles, Jan Kristofori, Jiří Winter [[Neprakta]], [[Vladimír Renčín]], Miroslav Slejška, [[Jan Vyčítal]] a mnoho dalších. Jenomže daleko větší prostor v dikobrazu měli autoři typu BAPE (Jiří BArtoš a Vladimír PErgler). Na jejich humoru byla nejsměšnější jeho ubohost. |
Od 60. let přispívali do Dikobrazu vynikající autoři, jejichž díla si získala i mezinárodní pozornost: [[Vladimír Jiránek]], Jaroslav Kerles, Jan Kristofori, Jiří Winter [[Neprakta]], [[Vladimír Renčín]], Miroslav Slejška, [[Jan Vyčítal]] a mnoho dalších. Jenomže daleko větší prostor v dikobrazu měli autoři typu BAPE (Jiří BArtoš a Vladimír PErgler). Na jejich humoru byla nejsměšnější jeho ubohost. |
||
Řádek 25: | Řádek 25: | ||
== Cesta k nekrologu == |
== Cesta k nekrologu == |
||
Po srpnu 1968 zůstal Dr. Littman v redakci |
Po srpnu 1968 zůstal Dr. Littman v redakci Dikobrazu a pomáhal celé řadě zakázaných autorů uveřejňovat jejich příspěvky pod různými pseudonymy. V březnu 1977 náhle ve svých 49. letech zemřel. |
||
Po |
Po [[sametová revoluce|sametové revoluci]] Dikobraz zaniká. V roce 2004 dochází k pokusu ho opět obnovit. |
||
=== Citát === |
=== Citát === |
||
Řádek 34: | Řádek 34: | ||
== Reference == |
== Reference == |
||
* [[Jan Berwid-Buquoy|Berwid-Buquoy,Jan]]: |
* [[Jan Berwid-Buquoy|Berwid-Buquoy,Jan]]: Aforizmy (Dikobraz 1960 - 1968). [[q:Jan Berwid-Buquoy|Viz též výběr na Wikicitátech]]). |
||
* |
* Dikobraz, 16.03. 1977. |
||
* Pernes, Jiří: |
* Pernes, Jiří: Dějiny Československa očima Dikobrazu, Praha 2003. |
||
* Ústav pro českou literaturu AV ČR: |
* Ústav pro českou literaturu AV ČR: Dějiny české literatury, Praha 2006. |
||
*[[Seznam kreslířů Dikobrazu]] |
*[[Seznam kreslířů Dikobrazu]] |
||
Verze z 14. 1. 2008, 19:27
Dikobraz byl satirický týdeník, který vznikl v červenci 1945 jako nezávislé periodikum a vycházel až do pádu komunistického režimu v roce 1989.
Původní záměr
Zakladatelem Dikobrazu byl autor a epigramatik Jaroslav Vojtěch. Zabýval se především anglickým humorem a již v době první republiky postrádal satirické periodikum, které by se vyrovnalo úrovní britskému Punchi (1841 - 1992), který v roce 1940 dosáhl počtu 175.000 výtisků.
Po válce, v červenci 1945, sestavil Vojtěch z několika nadšenců redakční radu (Zdena Ančík, Václav Lacina a Ondřej Sekora). Název „Dikobraz“ navrhl autor Ferdy Mravence, Ondřej Sekora. V roce 1947 se k Dikobrazu připojil velice vlivný ředitel pražského Divadla satiry, Zbyněk Vavřín. Tím získal „Dikobraz“ společenskou i finanční stabilitu a stal se neodmyslitelnou součástí českého humoru a satiry.
Doba rané totality
Po únoru 1948 ovládli Dikobraz komunisté. Na rozdíl od fašizmu komunistická totalita použila humor jako účinnou zbraň v boji proti tzv. třídnímu nepříteli. Hlavním podporovatelem Dikobrazu se od roku 1948 stal ministr informací Václav Kopecký. Ten chtěl dát Dikobrazu haškovský styl satirického zaměření a proto angažoval komunistického haškologa Zdenu Ančíka. Tím se dostal do sporu s bigotní stalinistkou Anežkou Hodinovou-Spurnou, která Jaroslava Haška nenáviděla a po jeho útěku z bolševického Ruska jej považovala za zrádce komunizmu.
V letech 1950 - 1952 byl šéfredaktorem Dikobrazu Pavel Kohout, prosazující stalinskou koncepci. Anežka Hodinová-Spurná dočasně zvítězila nad Kopeckým.
Doba tání
Nástupem Dr. Eduarda Littmana v letech 1957 / 58 dostal Dikobraz uvolněnější styl a začal se vzdalovat kultu osobnosti, zavedeném Pavlem Kohoutem. Littman byl vášnivým přívržencem Nikity Chruščova a Dikobraz se pod jeho vedením liberalizuje.
Littmanův „socialismus s lidskou tváří“
Littman nemohl vybočit z ideologické linie KSČ a politická satira je namířena pouze proti „Západu“. Uvnitř ČSR a později ČSSR se uplatňují výhradně tzv. komunální humor a satira, které nesmí překročit kritiku úrovně podnikového ředitele.
Littman se obklopil novými autory a prosadil je ve všech rubrikách Dikobrazu. V roce 1961 udělil čestná uznání Zdeňkovi Nejedlému (84 let) jako nejstaršímu spolupracovníkovi a Janu Berwidu-Buquoyovi (15 let) jako nejmladšímu spolupracovníkovi časopisu Dikobraz od doby jeho založení v roce 1945.
Od 60. let přispívali do Dikobrazu vynikající autoři, jejichž díla si získala i mezinárodní pozornost: Vladimír Jiránek, Jaroslav Kerles, Jan Kristofori, Jiří Winter Neprakta, Vladimír Renčín, Miroslav Slejška, Jan Vyčítal a mnoho dalších. Jenomže daleko větší prostor v dikobrazu měli autoři typu BAPE (Jiří BArtoš a Vladimír PErgler). Na jejich humoru byla nejsměšnější jeho ubohost.
V době tzv. Dubčekova Pražského jara 1968 začal Dr. Littman tajně spolupracovat s vídeňskou pobočkou vysílače Svobodná Evropa (RFE), jehož redaktorovi Tiboru Zlochovi zasílal různá kurýrní hlášení o poměrech v ČSSR. Zlocha materiály zpracovával a RFE je pak z Mnichova vysílala.
Cesta k nekrologu
Po srpnu 1968 zůstal Dr. Littman v redakci Dikobrazu a pomáhal celé řadě zakázaných autorů uveřejňovat jejich příspěvky pod různými pseudonymy. V březnu 1977 náhle ve svých 49. letech zemřel.
Po sametové revoluci Dikobraz zaniká. V roce 2004 dochází k pokusu ho opět obnovit.
Citát
- „Kde vládne násilí a zlovůle, nemůže být žádný mír.“
- (Dr. Eduard Littman, 21. 8. 1968, z jeho vyjádření k okupaci ČSSR sovětskou armádou).
Reference
- Berwid-Buquoy,Jan: Aforizmy (Dikobraz 1960 - 1968). Viz též výběr na Wikicitátech).
- Dikobraz, 16.03. 1977.
- Pernes, Jiří: Dějiny Československa očima Dikobrazu, Praha 2003.
- Ústav pro českou literaturu AV ČR: Dějiny české literatury, Praha 2006.
- Seznam kreslířů Dikobrazu