Tykání: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 3. 1. 2008, 02:05

Tykání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 2. osoby jednotného čísla (ty). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v češtině používá vykání (oslovování jednotlivého člověka v 2. osobě množného čísla, vy). V některých jiných jazycích, např. němčině, se obdobně využívá onikání (oslovování ve 3. osobě množného čísla, oni), případně dalších jazykových prostředků.

V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního pozdravu (nazdar, ahoj, čau). Při vykání se používá formální dobrý den a na shledanou. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním jménem či přezdívkou. Oslovení pane, paní je formální a obvykle se používá jen při vykání.

Příklady:

Petře, podej mi prosím pero. (tykání)
Pane Nováku, podejte mi prosím pero. (vykání)

Související články

Majestátní plurál
Onikání
Vykání (včetně pravidel pro tykání a vykání)
Zdvořilost v různých jazycích

Šablona:Lingvistický pahýl

Verze z 28. 10. 2007, 18:15 editovat Pajast (diskuse \| příspěvky) 2 904 editací změna redirectu na článek ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 3. 1. 2008, 02:05 editovat zrušit editaci Dominik Mokriš (diskuse \| příspěvky) 28 editací m →‎Oprava tří překlepů Přejít na další porovnání →
Řádek 1:		Řádek 1:
	'''Tykání''' je v některých [[jazyk (řeč)\|jazycích]] způsob [[oslovení\|oslovování]] jedné osoby pomocí 2. [[osoba (mluvnice)\|osoby]] [[singulár\|jednotného čísla]] (''ty''). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, ~~neformání~~ a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání cizími, staršími či společensky ~~výzmnějšími~~ osobami se jako protiklad k tykání v [[čeština\|češtině]] používá [[vykání]] (oslovování jednotlivého člověka v 2. [[osoba (mluvnice)\|osobě]] množného [[číslo (mluvnice)\|čísla]], ''vy''). V některých jiných jazycích, např. [[němčina\|němčině]], se obdobně využívá [[onikání]] (oslovování ve 3. osobě množného čísla, ''oni''), případně dalších jazykových prostředků.		'''Tykání''' je v některých [[jazyk (řeč)\|jazycích]] způsob [[oslovení\|oslovování]] jedné osoby pomocí 2. [[osoba (mluvnice)\|osoby]] [[singulár\|jednotného čísla]] (''ty''). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné. K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v [[čeština\|češtině]] používá [[vykání]] (oslovování jednotlivého člověka v 2. [[osoba (mluvnice)\|osobě]] množného [[číslo (mluvnice)\|čísla]], ''vy''). V některých jiných jazycích, např. [[němčina\|němčině]], se obdobně využívá [[onikání]] (oslovování ve 3. osobě množného čísla, ''oni''), případně dalších jazykových prostředků.

	V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního [[pozdrav]]u (''nazdar, ahoj, čau''). Při vykání se používá formální ''dobrý den'' a ''na shledanou''. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním [[jméno\|jménem]] či [[přezdívka\|přezdívkou]]. Oslovení ''pane, paní'' je formální a obvykle se používá jen při vykání.		V češtině s tykáním souvisí i volba neformálního [[pozdrav]]u (''nazdar, ahoj, čau''). Při vykání se používá formální ''dobrý den'' a ''na shledanou''. Při tykání se též zpravidla oslovuje křestním [[jméno\|jménem]] či [[přezdívka\|přezdívkou]]. Oslovení ''pane, paní'' je formální a obvykle se používá jen při vykání.