Bitva u Pultuska (1806): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Autoritní data}}; formát zápisu šablon
m →‎Literatura: Citační šablony
Řádek 40: Řádek 40:


== Literatura ==
== Literatura ==
* {{Citace monografie
Pavel Benedikt Elbl: Maršál Lannes, francouzský Achilles. Akcent, Třebíč,
| příjmení = Elbl
Jiří Kovařík: Napoleonova tažení II. Akcent, Třebíč
| jméno = Pavel Benedikt
| titul = Maršál Lannes. Francouzský Achilles
| vydavatel = Akcent
| místo = Třebíč
| rok = 2008
| počet stran = 495
| isbn = 978-80-7268-529-5
| strany =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Kovařík
| jméno = Jiří
| titul = Napoleonova tažení
| svazek = II. Nejistá vítězství
| vydavatel = Akcent
| místo = Třebíč
| rok = 2003
| počet stran = 668
| isbn = 80-7268-271-7
| strany =
}}


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==

Verze z 8. 12. 2021, 22:12

Bitva u Pultuska
Pozice kolem poledne
Pozice kolem poledne

Trvání26. prosince 1806
MístoPultusk, dnešní Polsko
Souřadnice
VýsledekTakticky nerozhodně, strategicky francouzské vítězství
Strany
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium FrancieFrancie
Síla
40-45 000 mužů; 128 děl zpočátku 20 000 mužů, později přišlo dalších 7000 mužů
Ztráty
3000-5000 mrtvých a raněných 8000-10 000; raněných a zajatých

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Pultuska byla bitvou napoleonských válek, k níž došlo 26. prosince 1806 mezi Francií a Ruskem. Bitva skončila nerozhodně.

Pozadí

Na jaře 1806 vznikla takzvaná čtvrtá protinapoleonská koalice, k níž patřilo Prusko, Rusko a Anglie.

Pruská armáda byla brzy rozdrcena v bitvách u Jeny a Auerstädtu a francouzské jednotky obsadily Berlín. Tato vítězství dovedla Napoleona do Polska. Zde očekával boj s blížící se ruskou armádou.

Ruský velitel generál Leontij Leontějevič Bennigsen, jakmile se dověděl o bitvě u Jeny, zahájil ústup a Francouzi v listopadu 1806 obsadili Varšavu. Následovaly menší střety mezi oběma stranami, které vedly k tomu, že Bennigsen se stáhl k Pultusku. Sem se k němu blížily jednotky maršála Lannese, který o Benningsenovi neměl tušení. K bojovému střetnutí obou armád došlo 26. prosince u Pultuska.

Bitva

Pozice ve tři hodiny

Bitva začala kolem jedenácté hodiny, kdy Lannes zahájil s 17. lehkým pěším plukem útok na předsunuté ruské pozice, pod vedením generála Baggovouta. Baggovoutovi jednotky byli těžce tísněny a tak jim přišlo na pomoc jezdectvo generála Kožina, jehož útok se zpočátku vyvíjel úspěšně, ale bylo i s Baggovoutovými jednotkami donuceno k ústupu. Pak zaútočil francouzský 9. a 10. husarský pluk. Tento útok byl zastaven dělostřelectvem, jež donutilo k ústupu i Suchetovu divizi, jež tvořila levé francouzské křídlo.

Následný protiútok vedl Lannes osobně, přes Moszynský les a povedlo se mu donutit Rusy k ústupu na druhou stranu lesa, ale po několika hodinách tvrdých bojů byl donucen dobytá postavení vyklidit. Situace se začala pro Francouze vyvíjet nepříznivě.

Po druhé hodině však přiblížil k Pultusku generál Daultanne v čele 7000 mužů. Daultanne napadl špatně chráněný Moszyn a obsadil ho. Ve stejnou chvíli zaútočil na levém křídle i Lannes.

Bitva skončila kolem osmé hodiny, přičemž obě strany zůstaly na svých pozicích. Benningsen však po bitvě od Pultuska ustoupil.

Výsledek bitvy

Vítězství si nárokovaly obě strany, ale strategicky zvítězil Lannes, neboť dokázal odolat dvakrát silnějšímu soupeři. K další velké bitvě došlo až u Jílového.

Literatura

  • ELBL, Pavel Benedikt. Maršál Lannes. Francouzský Achilles. Třebíč: Akcent, 2008. 495 s. ISBN 978-80-7268-529-5. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení. Svazek II. Nejistá vítězství. Třebíč: Akcent, 2003. 668 s. ISBN 80-7268-271-7. 

Externí odkazy