Jakub Mladší: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Doplnění údajů - VIZ www.catholica.cz (seznamy svatých - Duben) značky: URL ve shrnutí editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - světec |
{{Infobox - světec |
||
| jméno = Svatý Jakub Alfeův |
|||
| obrázek = Jacobus Minor San Giovanni in Laterano 2006-09-07.jpg |
|||
| popisek = Socha sv. Jakuba Menšího |
|||
| datum narození = neznámé |
|||
| datum úmrtí = [[1. století]] |
|||
| blahořečen = |
|||
| svatořečen = |
|||
| svátek = 3.5. |
|||
| tituly = apoštol |
|||
| úřady = |
|||
| uctíván = [[Římskokatolická církev]] |
|||
[[Pravoslaví]] |
[[Pravoslaví]] |
||
[[Anglikánské církve]] |
|||
[[Anglikánská církev]] |
|||
[[Starokatolické církve]] |
|||
[[Starokatolická církev]] |
|||
[[Východní katolické církve]] |
[[Východní katolické církve]] |
||
| atributy = valchařská tyč, kniha |
|||
| patron = |
|||
| kostely = |
|||
| pomníky = |
|||
| pohřben = |
|||
}} |
}} |
||
[[Soubor:Mafra29.jpg|náhled|200px|Socha sv. Jakuba Menšího v kostele [[Mafra Palace]], [[Portugalsko]]]] |
[[Soubor:Mafra29.jpg|náhled|200px|Socha sv. Jakuba Menšího v kostele [[Mafra Palace]], [[Portugalsko]]]] |
||
'''[[Světec|Svatý]] Jakub''' je jedním z dvanácti [[apoštol]]ů, které si [[Ježíš Kristus|Ježíš]] vyvolil, a bývá v [[Nový zákon|Novém zákoně]] obvykle uváděn s dodatkem syn Alfeův<ref>{{Citace bible|Mt|10|3}}</ref><ref>{{Citace bible|Mk|3|18}}</ref><ref>{{Citace bible|Sk|1|13}}</ref>. Bývá též ztotožňován s Jakubem, jenž je označován dodatkem '''Menší''' či '''Mladší''' (řecky HO MIKROS, ο μικρος)<ref>{{Citace bible|Mk|15|40}}</ref>, a to zřejmě kvůli svému jmenovci [[Jakub Větší|Jakubovi Většímu]], který byl buď vyšší postavy nebo o něco starší věkem. Někdy je ztotožňován s [[Jakub Spravedlivý|Jakubem Spravedlivým]], zvaným bratr Páně. Jakub Menší byl synem [[Marie Kleofášova|Marie Kleofášovy]], která stála pod křížem s [[Maria (matka Ježíšova)|Ježíšovou matkou]]<ref>{{Citace bible|J|19|25}}</ref>. Protože jméno Kleofáš je zcela řeckého původu (Κλωπας, KLÓPAS, či Κλεοπας, KLEOPAS, doslova „Slavného otce“), kdežto Alfeus je v podstatě pořečtělý hebrejský výraz (חַלְפִּי, CHALPI, doslova „Zaměněný“)<ref>{{Citace monografie|jméno=Jan|příjmení=Heller|odkaz na autora=Jan Heller|titul=Výkladový slovník biblických jmen|místo=Praha|rok=2003|vydavatel=Advent-Orion/Vyšehrad|isbn=80-7172-865-9/80-7021-725-1|stránky=493, 520}}</ref>, má se za to, že otec svatého Jakuba byl nazýván oběma jmény. |
'''[[Světec|Svatý]] Jakub''' je jedním z dvanácti [[apoštol]]ů, které si [[Ježíš Kristus|Ježíš]] vyvolil, a bývá v [[Nový zákon|Novém zákoně]] obvykle uváděn s dodatkem syn Alfeův<ref>{{Citace bible|Mt|10|3}}</ref><ref>{{Citace bible|Mk|3|18}}</ref><ref>{{Citace bible|Sk|1|13}}</ref>. Bývá též ztotožňován s Jakubem, jenž je označován dodatkem '''Menší''' či '''Mladší''' (řecky HO MIKROS, ο μικρος)<ref>{{Citace bible|Mk|15|40}}</ref>, a to zřejmě kvůli svému jmenovci [[Jakub Větší|Jakubovi Většímu]], který byl buď vyšší postavy nebo o něco starší věkem. Někdy je ztotožňován s [[Jakub Spravedlivý|Jakubem Spravedlivým]], zvaným " bratr Páně ". Jakub Menší byl synem svaté [[Marie Kleofášova|Marie Kleofášovy]], která stála pod křížem s [[Maria (matka Ježíšova)|Ježíšovou matkou]]<ref>{{Citace bible|J|19|25}}</ref>. Protože jméno Kleofáš je zcela řeckého původu (Κλωπας, KLÓPAS, či Κλεοπας, KLEOPAS, doslova „Slavného otce“), kdežto Alfeus je v podstatě pořečtělý hebrejský výraz (חַלְפִּי, CHALPI, doslova „Zaměněný“)<ref>{{Citace monografie|jméno=Jan|příjmení=Heller|odkaz na autora=Jan Heller|titul=Výkladový slovník biblických jmen|místo=Praha|rok=2003|vydavatel=Advent-Orion/Vyšehrad|isbn=80-7172-865-9/80-7021-725-1|stránky=493, 520}}</ref>, má se za to, že otec svatého Jakuba byl nazýván oběma jmény. |
||
Podle tradice byla Marie Kleofášova blízkou příbuznou Panny Marie a svatý Jakub tím pádem Ježíšovým bratrancem. Podle jedné z legend byl Jakub svým vzhledem podobný Ježíšovi a [[Ignác z Antiochie]], který se s Ježíšem nikdy nesetkal, si přál putovat do [[Jeruzalém]]a a spatřit Jakuba, aby si mohl představit, jak asi Kristus vypadal. |
Podle tradice byla svatá Marie Kleofášova blízkou příbuznou Panny Marie a svatý Jakub Mladší tím pádem Ježíšovým bratrancem. Její dcerou měla být svatá Salome Jeruzalémská (zvaná též sv. Marie Salome), manželka Zebedeova, tj. matka (dalších dvou z Dvanácti apoštolů) : sv.Jakuba Staršího=Většího a sv.Jana Evangelisty. Obě jsou připomínány 24.dubna. Podle jedné z legend byl Jakub Mladší svým vzhledem podobný Ježíšovi a [[Ignác z Antiochie]], který se s Ježíšem nikdy nesetkal, si přál putovat do [[Jeruzalém]]a a spatřit Jakuba, aby si mohl představit, jak asi Kristus vypadal. |
||
== Evangelijní činnost == |
== Evangelijní činnost == |
||
Se jménem tohoto apoštola se pojí [[apokryf]] '''[[Protoevangelium Jakubovo]]'''<ref>{{Citace monografie|jméno=Jan A|příjmení=Dus|příjmení2=Pokorný|jméno2=Petr|odkaz na autora=Jan A. Dus|odkaz na autora2=Petr Pokorný (teolog)|titul=Neznámá evangelia (Novozákonní apokryfy I.)|místo=Praha|rok=2006|vydavatel=Vyšehrad|isbn=80-7021-839-8|stránky=254}}</ref>, které opěvuje [[svatost]] a [[panenství]] Panny Marie. |
Se jménem tohoto apoštola se pojí [[apokryf]] '''[[Protoevangelium Jakubovo]]'''<ref>{{Citace monografie|jméno=Jan A|příjmení=Dus|příjmení2=Pokorný|jméno2=Petr|odkaz na autora=Jan A. Dus|odkaz na autora2=Petr Pokorný (teolog)|titul=Neznámá evangelia (Novozákonní apokryfy I.)|místo=Praha|rok=2006|vydavatel=Vyšehrad|isbn=80-7021-839-8|stránky=254}}</ref>, které opěvuje [[svatost]] a [[panenství]] Panny Marie. |
||
Ti, kdo pokládají svatého Jakuba za prvního jeruzalémského [[biskup]]a, věří, že jeho působištěm byl především Jeruzalém. [[Skutky apoštolů]] zdůrazňují, že tento Jakub měl v Jeruzalémské církvi vůdčí postavení. Na apoštolském [[koncil]]u, který se konal (v letech 49-50) po smrti Jakuba Většího, spolu s [[Petr (apoštol)|Petrem]] pomohl překonat nebo lépe integrovat původní židovskou dimenzi [[křesťanství]] spolu s požadavkem nenakládat obráceným pohanům povinnost podřizovat se veškerým předpisům [[Mojžíš]]ského zákona (například [[obřízka]])<ref>{{Citace bible|Sk|15|13}}</ref>. [[Pavel z Tarsu]], který mu připisuje zvláštní vidění [[Vzkříšení|Vzkříšeného]]<ref>{{Citace bible|1Kor|15|7}}</ref>, když mluví o své návštěvě Jeruzaléma, zmiňuje Jakuba dokonce před Petrem, a označuje za "sloupy církve" oba zároveň. Ještě i z dalších míst je patrné významné postavení Jakuba, např. když Petr po vysvobození z vězení žádá, aby to oznámili Jakubovi a bratřím<ref>{{Citace bible|Sk|12|17}}</ref>. |
Ti, kdo pokládají svatého Jakuba za prvního jeruzalémského [[biskup]]a, věří, že jeho působištěm byl především Jeruzalém. [[Skutky apoštolů]] zdůrazňují, že tento Jakub měl v Jeruzalémské církvi vůdčí postavení. Na apoštolském [[koncil]]u, který se konal (v letech 49-50 n.l.) po smrti Jakuba Většího, spolu s [[Petr (apoštol)|Petrem]] pomohl překonat nebo lépe integrovat původní židovskou dimenzi [[křesťanství]] spolu s požadavkem nenakládat obráceným pohanům povinnost podřizovat se veškerým předpisům [[Mojžíš]]ského zákona (například [[obřízka]])<ref>{{Citace bible|Sk|15|13}}</ref>.Svatý [[Pavel z Tarsu]], který mu připisuje zvláštní vidění [[Vzkříšení|Vzkříšeného]]<ref>{{Citace bible|1Kor|15|7}}</ref>, když mluví o své návštěvě Jeruzaléma, zmiňuje Jakuba dokonce před Petrem, a označuje za "sloupy církve" oba zároveň. Ještě i z dalších míst je patrné významné postavení Jakuba, např. když Petr po vysvobození z vězení žádá, aby to oznámili Jakubovi a bratřím<ref>{{Citace bible|Sk|12|17}}</ref>. |
||
== Mučednická smrt == |
== Mučednická smrt == |
||
Nejstarší informaci o smrti tohoto Jakuba nám podává židovský historik [[Flavius Iosephus|Josefus Flavius]]. Ve svých ''[[Židovské starožitnosti|Židovských starožitnostech]]'', napsaných v [[Řím]]ě koncem [[1. století]], vypráví, že o Jakubově smrti bylo rozhodnuto nezákonnou iniciativou [[velekněz]]e Annáše (syna toho [[Annáš]]e, kterého zmiňují evangelia), který využil prodlevy mezi sesazením římského prokurátora Festa a příchodu jeho nástupce Albina a roku [[62]] nařídil jeho [[Poprava ukamenováním|ukamenování]]. |
Nejstarší informaci o smrti tohoto Jakuba nám podává židovský historik [[Flavius Iosephus|Josefus Flavius]]. Ve svých ''[[Židovské starožitnosti|Židovských starožitnostech]]'', napsaných v [[Řím]]ě koncem [[1. století]], vypráví, že o Jakubově smrti bylo rozhodnuto nezákonnou iniciativou [[velekněz]]e Annáše (syna toho [[Annáš]]e, kterého zmiňují evangelia), který využil prodlevy mezi sesazením římského prokurátora Festa a příchodu jeho nástupce Albina a roku [[62]] nařídil jeho [[Poprava ukamenováním|ukamenování]]. |
||
Křesťanská tradice vypráví, že se ho po statečném vystoupení v [[Jeruzalémský chrám|Jeruzalémském chrámu]] chopili nepřátelé a shodili ho z cimbuří chrámové hradby a začali jej kamenovat. Když umíral, modlil se za ty, kdo ho zabíjeli. Tu někdo z davu vykřikl: „Přestaňte, vždyť on se za vás modlí k Bohu!“ Slyšel to jeden valchář, vzal sochor, jímž se sukno máčí ve vodě a udeřil jím Jakuba do hlavy tak, že jej usmrtil. |
Křesťanská tradice vypráví, že se ho po statečném vystoupení v [[Jeruzalémský chrám|Jeruzalémském chrámu]] chopili nepřátelé a shodili ho z cimbuří chrámové hradby a začali jej kamenovat. Když umíral, modlil se za ty, kdo ho zabíjeli. Tu někdo z davu vykřikl: „Přestaňte, vždyť on se za vás modlí k Bohu!“ Slyšel to jeden valchář, vzal sochor, jímž se sukno máčí ve vodě a udeřil jím Jakuba do hlavy tak, že jej usmrtil. |
||
Historik [[Eusebios z Kaisareie|Eusebius]] napsal o jeho nestranné spravedlnosti i o úctě ke starozákonní tradici a zbožnosti. Mnoho [[Židé|Židů]] si jej pro jeho vlastnosti velmi |
Historik [[Eusebios z Kaisareie|Eusebius]] napsal o jeho nestranné spravedlnosti i o úctě ke starozákonní tradici a zbožnosti. Mnoho [[Židé|Židů]] si jej pro jeho vlastnosti velmi vážilo a mnozí z nich přijímali křesťanství. Byl nazýván "spravedlivý" a o jeho hluboké zbožnosti se tradovalo, že trávil tolik času na modlitbách, až se mu zvetšila kolena tak, že měl nohy podobné nohám velblouda. |
||
== Ostatky == |
== Ostatky == |
||
Pohřben byl na místě umučení. Tam umístěný náhrobní kámen se dochoval do doby [[císař]]e [[Publius Aelius Hadrianus|Hadriána]]. Pak až do 4. století se o jeho hrobu nevědělo až byly jeho ostatky znovu nalezeny a mohlo tak dojít k jejich uložení do kostela v tom místě. Část [[relikvie|relikvií]] byla v 6. století přenesena do Říma společně s ostatky [[Filip (apoštol)|apoštola Filipa]] do chrámu "Dvanácti apoštolů". |
Pohřben byl na místě umučení. Tam umístěný náhrobní kámen se dochoval do doby [[císař]]e [[Publius Aelius Hadrianus|Hadriána]]. Pak až do 4. století se o jeho hrobu nevědělo až byly jeho ostatky znovu nalezeny a mohlo tak dojít k jejich uložení do kostela v tom místě. Část [[relikvie|relikvií]] byla v 6. století přenesena do Říma společně s ostatky [[Filip (apoštol)|apoštola Filipa]] do chrámu "Dvanácti apoštolů". |
||
Jeho svátek je slaven v [[liturgický kalendář|liturgickém kalendáři]] spolu s apoštolem [[Filip (apoštol)|Filipem]]. Ve starém kalendáři byl jejich svátek uváděn [[1. květen|1. května]], což souviselo s přenesením jejich ostatků a hlavně s posvěcením římské [[Santi Apostoli|baziliky Dvanácti apoštolů]] 1. 5. [[570]]. Noci před jejich svátkem se podle lidové tradice říká [[filipojakubská noc]]. V novém římskokatolickém kalendáři došlo k přesunu svátku o dva dny pro památku [[Josef Dělník|Josefa Dělníka]] a [[Atanáš]]e, učitele církve, na [[3. květen|3. května]]. |
Jeho svátek je slaven v [[liturgický kalendář|liturgickém kalendáři]] spolu s apoštolem [[Filip (apoštol)|Filipem]]. Ve starém kalendáři byl jejich svátek uváděn [[1. květen|1. května]], což souviselo s přenesením jejich ostatků a hlavně s posvěcením římské [[Santi Apostoli|baziliky Dvanácti apoštolů]] 1. 5. [[570]]. Noci před jejich svátkem se podle lidové tradice říká [[filipojakubská noc]]. V novém římskokatolickém kalendáři došlo k přesunu svátku o dva dny pro památku [[Josef Dělník|Josefa Dělníka]] a [[Atanáš]]e, učitele církve, na [[3. květen|3. května]]. Starokatolické církve(z Utrechtské unie) jej slaví stále v původním termínu, 1. května. |
||
== Patronace == |
== Patronace == |
||
Verze z 19. 10. 2021, 21:08
| Svatý Jakub Alfeův | |
|---|---|
 Socha sv. Jakuba Menšího | |
| apoštol | |
| Narození | neznámé |
| Úmrtí | 1. století Jeruzalém |
| Příčina úmrtí | ukamenování |
| Svátek | 3.5. |
| Rodiče | Marie Kleofášova |
| Uctíván církvemi | Římskokatolická církev Východní katolické církve |
| Atributy | valchařská tyč, kniha |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Jakub je jedním z dvanácti apoštolů, které si Ježíš vyvolil, a bývá v Novém zákoně obvykle uváděn s dodatkem syn Alfeův[1][2][3]. Bývá též ztotožňován s Jakubem, jenž je označován dodatkem Menší či Mladší (řecky HO MIKROS, ο μικρος)[4], a to zřejmě kvůli svému jmenovci Jakubovi Většímu, který byl buď vyšší postavy nebo o něco starší věkem. Někdy je ztotožňován s Jakubem Spravedlivým, zvaným " bratr Páně ". Jakub Menší byl synem svaté Marie Kleofášovy, která stála pod křížem s Ježíšovou matkou[5]. Protože jméno Kleofáš je zcela řeckého původu (Κλωπας, KLÓPAS, či Κλεοπας, KLEOPAS, doslova „Slavného otce“), kdežto Alfeus je v podstatě pořečtělý hebrejský výraz (חַלְפִּי, CHALPI, doslova „Zaměněný“)[6], má se za to, že otec svatého Jakuba byl nazýván oběma jmény.
Podle tradice byla svatá Marie Kleofášova blízkou příbuznou Panny Marie a svatý Jakub Mladší tím pádem Ježíšovým bratrancem. Její dcerou měla být svatá Salome Jeruzalémská (zvaná též sv. Marie Salome), manželka Zebedeova, tj. matka (dalších dvou z Dvanácti apoštolů) : sv.Jakuba Staršího=Většího a sv.Jana Evangelisty. Obě jsou připomínány 24.dubna. Podle jedné z legend byl Jakub Mladší svým vzhledem podobný Ježíšovi a Ignác z Antiochie, který se s Ježíšem nikdy nesetkal, si přál putovat do Jeruzaléma a spatřit Jakuba, aby si mohl představit, jak asi Kristus vypadal.
Evangelijní činnost
Se jménem tohoto apoštola se pojí apokryf Protoevangelium Jakubovo[7], které opěvuje svatost a panenství Panny Marie.
Ti, kdo pokládají svatého Jakuba za prvního jeruzalémského biskupa, věří, že jeho působištěm byl především Jeruzalém. Skutky apoštolů zdůrazňují, že tento Jakub měl v Jeruzalémské církvi vůdčí postavení. Na apoštolském koncilu, který se konal (v letech 49-50 n.l.) po smrti Jakuba Většího, spolu s Petrem pomohl překonat nebo lépe integrovat původní židovskou dimenzi křesťanství spolu s požadavkem nenakládat obráceným pohanům povinnost podřizovat se veškerým předpisům Mojžíšského zákona (například obřízka)[8].Svatý Pavel z Tarsu, který mu připisuje zvláštní vidění Vzkříšeného[9], když mluví o své návštěvě Jeruzaléma, zmiňuje Jakuba dokonce před Petrem, a označuje za "sloupy církve" oba zároveň. Ještě i z dalších míst je patrné významné postavení Jakuba, např. když Petr po vysvobození z vězení žádá, aby to oznámili Jakubovi a bratřím[10].
Mučednická smrt
Nejstarší informaci o smrti tohoto Jakuba nám podává židovský historik Josefus Flavius. Ve svých Židovských starožitnostech, napsaných v Římě koncem 1. století, vypráví, že o Jakubově smrti bylo rozhodnuto nezákonnou iniciativou velekněze Annáše (syna toho Annáše, kterého zmiňují evangelia), který využil prodlevy mezi sesazením římského prokurátora Festa a příchodu jeho nástupce Albina a roku 62 nařídil jeho ukamenování. Křesťanská tradice vypráví, že se ho po statečném vystoupení v Jeruzalémském chrámu chopili nepřátelé a shodili ho z cimbuří chrámové hradby a začali jej kamenovat. Když umíral, modlil se za ty, kdo ho zabíjeli. Tu někdo z davu vykřikl: „Přestaňte, vždyť on se za vás modlí k Bohu!“ Slyšel to jeden valchář, vzal sochor, jímž se sukno máčí ve vodě a udeřil jím Jakuba do hlavy tak, že jej usmrtil. Historik Eusebius napsal o jeho nestranné spravedlnosti i o úctě ke starozákonní tradici a zbožnosti. Mnoho Židů si jej pro jeho vlastnosti velmi vážilo a mnozí z nich přijímali křesťanství. Byl nazýván "spravedlivý" a o jeho hluboké zbožnosti se tradovalo, že trávil tolik času na modlitbách, až se mu zvetšila kolena tak, že měl nohy podobné nohám velblouda.
Ostatky
Pohřben byl na místě umučení. Tam umístěný náhrobní kámen se dochoval do doby císaře Hadriána. Pak až do 4. století se o jeho hrobu nevědělo až byly jeho ostatky znovu nalezeny a mohlo tak dojít k jejich uložení do kostela v tom místě. Část relikvií byla v 6. století přenesena do Říma společně s ostatky apoštola Filipa do chrámu "Dvanácti apoštolů". Jeho svátek je slaven v liturgickém kalendáři spolu s apoštolem Filipem. Ve starém kalendáři byl jejich svátek uváděn 1. května, což souviselo s přenesením jejich ostatků a hlavně s posvěcením římské baziliky Dvanácti apoštolů 1. 5. 570. Noci před jejich svátkem se podle lidové tradice říká filipojakubská noc. V novém římskokatolickém kalendáři došlo k přesunu svátku o dva dny pro památku Josefa Dělníka a Atanáše, učitele církve, na 3. května. Starokatolické církve(z Utrechtské unie) jej slaví stále v původním termínu, 1. května.
Patronace
Svatý Jakub Mladší je patronem Uruguaye, Fríska a Dieppe, z živností cukrářů, kramářů, kloboučníků, paštikářů, koželuhů většinou společně se svatým Filipem. Navíc je také patronem umírajících, kvůli jeho shovívavosti se svými vrahy. V Anglii je svatému Jakubovi zasvěceno 26 kostelů, často společně se svatým Filipem.
Ikonografie
Atributy svatého Jakuba Mladšího jsou valchářská tyč (tyč s proděravělou deskou), kyj, kamení, kniha, svitek. Bývá zobrazován podle nástroje umučení zpravidla s kyjem, ale také na mnoha obrazech, jak ho shazují z chrámové hradby nebo jako dítě s malým mlýnkem.
Odkazy
Reference
- ↑ Mt 10, 3 (Kral, ČEP)
- ↑ Mk 3, 18 (Kral, ČEP)
- ↑ Sk 1, 13 (Kral, ČEP)
- ↑ Mk 15, 40 (Kral, ČEP)
- ↑ J 19, 25 (Kral, ČEP)
- ↑ HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 493, 520.
- ↑ DUS, Jan A; POKORNÝ, Petr. Neznámá evangelia (Novozákonní apokryfy I.). Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-839-8. S. 254.
- ↑ Sk 15, 13 (Kral, ČEP)
- ↑ 1Kor 15, 7 (Kral, ČEP)
- ↑ Sk 12, 17 (Kral, ČEP)
Literatura
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
