Vilnius: Porovnání verzí
m prohození šablon; kosmetické úpravy |
svg znak |
||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| obrázek = Vilnius Modern Skyline At Dusk, Lithuania - Diliff.jpg |
| obrázek = Vilnius Modern Skyline At Dusk, Lithuania - Diliff.jpg |
||
| popisek = Centrum Vilniusu |
| popisek = Centrum Vilniusu |
||
| znak = Grand Coat of arms of Vilnius. |
| znak = Grand Coat of arms of Vilnius.svg |
||
| vlajka = Flag of Vilnius.svg |
| vlajka = Flag of Vilnius.svg |
||
| stát = Litva |
| stát = Litva |
||
Verze z 18. 9. 2021, 12:23
| Vilnius | |
|---|---|
 Centrum Vilniusu | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 54°41′14″ s. š., 25°16′48″ v. d. |
| Nadmořská výška | 112 m n. m. |
| Stát |  Litva |
  Vilnius | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 401 km² |
| Počet obyvatel | 537 152 (2013) |
| Hustota zalidnění | 1 339,5 obyv./km² |
| Světové dědictví UNESCO | |
| Název lokality | historické centrum Vilniusu |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | ii, iv |
| Odkaz | 541 (anglicky) |
| Zařazení | 1994 (18. zasedání) |
| Správa | |
| Starosta | Remigijus Šimašius |
| Vznik | 13. století |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+370) 5 |
| PSČ | 01001–14191 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vilnius (dříve česky Vilno, litevsky Vilnius [Vilňus], německy Wilna, polsky Wilno, bělorusky Вільня, rusky Вильнюс, dříve Вильна, v jidiš ווילנע [vilne]) je hlavní město Litvy. V roce 2001 měl Vilnius 542 tisíc obyvatel. 57,8 % tvořili Litevci, 18,7 % Poláci, 14 % Rusové, 4 % Bělorusové, 0,5 % Židé a 5 % ostatní národnosti. Rozloha města činí asi 400 km², 3,6 km² z této plochy zabírá Staré město, historické centrum Vilniusu, zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Latinské heslo Vilniusu Unitas, Justitia, Spes znamená „Jednota, spravedlnost, naděje“.
Poloha
Město leží v jihovýchodní Litvě (54°41" severní šířky a 25°17" východní délky) na soutoku řek Vilnia a Neris. Ačkoli se dnes nachází poblíž litevsko-běloruské státní hranice, v minulosti šlo nejen o kulturní, ale i o geografické centrum území tuto hranici přesahujícího, někdejšího Litevského velkoknížectví a také o významné město v rámci polsko-litevské unie.
Podnebí
Podnebí je zde přechodové mezi kontinentálním a přímořským. Průměrná roční teplota je +6,1 °C, lednová průměrná teplota činí −4,9 °C a červencová +17,0 °C. Průměrné roční srážky činí 661 mm. Ve Vilniusu bývají extrémně horká léta, kdy teplota přesahuje 30 °C.
Historie
Oblast Vilniusu byla obydlena odedávna, jak dokládají četné archeologické nálezy v různých částech města. Litevská pověst o založení Vilniusu říká, že město bylo založeno poté, co vládnoucí velkovévoda Gediminas měl věštecký sen o železném vlku stojícím na kopci. Když požádal kněze o vysvětlení, dozvěděl se, že musí postavit hrad a velké město na vrcholu kopce. Název města vznikl zkomolením jména řeky Viliji, která Vilniusem protéká.[1]
V psaných pramenech je město poprvé zmíněno v roce 1323. Vilnius se stal známým poté, co do něj Gediminas pozval německé obchodníky. Nejstarší částí města je hrad, postavený Gediminasem na Hradním kopci. V roce 1387 byla městu udělena magdeburská městská práva Vladislavem II. Jagellem, králem Polska a velkoknížetem litevským.
Mezi lety 1503 až 1522 byly vybudovány městské hradby s devíti branami a třemi věžemi. Vilnius dosáhl vrchol svého rozvoje za vlády posledního Jagellonce Zikmunda II. Augusta, který sem přestěhoval svůj dvůr v roce 1544. V dalších stoletích se město dále rozrůstalo, mj. i díky založení Vilniuské univerzity králem a velkoknížetem Štěpánem Báthorym v roce 1579. Univerzita se brzy stala jedním z nejdůležitějších vědeckých a kulturních středisek v oblasti a hlavním vědeckým centrem litevského velkoknížectví.
V roce 1655 byl Vilnius obsazen ruskou armádou (tj. vojskem Moskevské Rusi), byl vypleněn a vypálen a jeho obyvatelé zmasakrováni. Na počátku 19. století byl však již třetím největším městem ve východní Evropě. Růst obyvatelstva si vyžádal zboření hradeb v letech 1799–1805, zachovala se pouze Brána rozbřesku (litevsky Aušros Vartai, polsky Ostra brama, tedy Ostrá brána).
Po třetím dělení Polska v roce 1795 byl Vilnius anektován Ruskem a stal se hlavním městem Vilenské gubernie. V roce 1812 město dobyl Napoleon během svého tažení na Moskvu. Jeho armáda posléze do Vilniusu ustoupila a město se stalo hrobem tisíců zraněných francouzských vojáků. V 19. století město postihly represe po nezdařených polských povstáních proti ruské nadvládě. Po listopadovém povstání z let 1831–1832 byla mj. uzavřena vilniuská univerzita.
Během první světové války byl Vilnius okupován Německem (1915–1918). V roce 1919 byl prohlášen hlavním městem krátce existující Sovětské socialistické republiky Litvy a Běloruska (zvané Lit-Bel). 1. ledna 1919 byl Vilnius obsazen polskými jednotkami, které vytvořili místní obyvatelé (většina obyvatel byli totiž Poláci a Židé, etničtí Litevci tvořili malou, méně než 10% menšinu). Bolševická vojska postupující od východu ho později obsadila, ale 19. dubna 1919 ho Poláci dobyli zpět. 14. července 1920 město opět obsadili Rusové, ovšem po porážce ruských vojsk u Varšavy Sověti předali Vilnius nově vzniklé Litvě. 9. října 1920 však Vilnius obsadila litevsko-běloruská divize polské armády. Město a okolí bylo prohlášeno za samostatný stát „Střední Litvu“, jehož parlament 20. února 1922 odhlasoval připojení k Polsku. Vilnius se stal hlavním městem vilenského vojvodství.
Litva nicméně polskou svrchovanost nad bývalou Střední Litvou nikdy neuznala a vláda sídlící v „provizorním hlavním městě“ Kaunasu oficiálně považovala Vilnius za hlavní město (obě země ostatně kvůli tomu navázaly diplomatické styky až v roce 1938). Za polské vlády prodělal Vilnius rychlý rozvoj. Byla znovuotevřena univerzita Štěpána Báthoryho a podstatně se zlepšila infrastruktura města. V roce 1931 měl Vilnius 195 tisíc obyvatel a byl pátým největším městem v Polsku.
Po vypuknutí druhé světové války byl Vilnius 19. září 1939 na základě paktu Ribbentrop–Molotov obsazen Rudou armádou. Polská armáda nekladla větší odpor, neboť její hlavní síly bojovaly proti Němcům v jiných částech Polska. Podle ruských plánů se měl Vilnius stát hlavním městem Běloruska. Na litevsko-ruských rozhovorech v Moskvě 10. října 1939 bylo ale dohodnuto předání města a okolí Litvě výměnou za její souhlas se zřízením ruských vojenských základen na litevském území. V červnu 1940 byla Litva okupována Sovětským svazem a Vilnius se stal hlavním městem Litevské sovětské socialistické republiky. Sovětská tajná policie NKVD tehdy zatkla cca 35 až 40 tisíc obyvatel města a poslala je do gulagů.
V červnu 1941 padl Vilnius do německých rukou. Němečtí okupanti zavraždili asi 100 tisíc obyvatel, mezi nimi 95 % místních Židů. Na tom se podílel i Franz Murer, přezdívaný kat židů ve Vilniusu. Neúspěšné židovské povstání z 1. září 1943 vedlo ke konečné destrukci zdejšího ghetta, které vedla kontroverzní postava Jacoba Gense.
Vilnius byl osvobozen v červenci 1944 vojáky polské odbojové Armii Krajowej (Zemské armády) během operace Ostrá brána. S polskými povstalci spolupracovaly i některé sovětské jednotky, ovšem po vstupu Rudé armády do města 15. července 1944 byla velká část polských vojáků zatčena NKVD. Po skončení války Sověti z Vilniusu odsunuli (vyhnali) většinu polského obyvatelstva a nahradili je Rusy a Litevci.
Od roku 1987 ve městě docházelo k demonstracím proti sovětskému režimu. 13. ledna 1991 došlo ke střetu mezi obyvateli a Sovětskou armádou, která se pokusila obsadit televizní vysílací věž. 14 lidí bylo zabito a přes 700 raněno.
Vilnius byl vybrán společně s rakouským Lincem za Evropské hlavní město kultury roku 2009.[2]
Doprava
Vilnius je výchozím bodem dálnic Vilnius-Kaunas-Klaipėda (dálnice A1), Vilnius-Panevėžys (dálnice A2), Vilnius-Minsk (dálnice A3), Vilnius-Grodno (dálnice A4), Vilnius-Utena (dálnice A14), Vilnius-Lida (dálnice A15), Vilnius-Marijampolė (dálnice A16).
Z mezinárodního letiště Vilnius létají linky do všech významných evropských měst.
Vilniuské nádraží, položené blízko historického centra, je rovněž významným dopravním uzlem. Železniční trať vedoucí do běloruského Hrodna a dále do Varšavy je však přerušená. Od roku 2017 je posílena doprava do Minsku elektrifikací trati a nasazením moderních elektrických jednotek.[3] Vlaky odtud jezdí i na letiště.
Blízko nádraží, nikoliv však v bezprostředním sousedství, se nachází autobusové nádraží.
Řeka Neris je splavná, ale neexistuje žádná pravidelná lodní doprava.
Městská hromadná doprava je v současnosti zajišťována trolejbusy a autobusy. Do budoucna je plánován systém městské železnice; za jeho základ lze považovat nynější vlakové spojení do satelitní čtvrti Naujoji Vilnia, kde se nachází i depo elektrických jednotek, a motorové vlaky na mezinárodní letiště.
Sport
- FK Žalgiris Vilnius fotbalový klub;
- Stadion LFF
- BC Rytas basketbalový klub;
- Punks Vilnius lední hokej klub
Zajímavosti
- mrakodrap Europa Tower
- toto město v seriálu Chernobyl zastupuje město Pripjať v uzavřené chernobylské zóně
Osobnosti
- Pylyp Orlyk – ukrajinský hejtman
- Szymon Konarski – polský revolucionář
Partnerská města
Fotogalerie
-
Královský zámek (Valdovų rūmai) -
Presidentský palác -
Univerzita (nádvoří) -
-
Kostel sv. Mikuláše -
Kostel P. Marie -
Kostel sv. Kateřiny -
-
Kostel Nejsvětější Trojice, hlavní kostel Řádu svatého Basila Velikého -
Brána rozbřesku, pohled z vnitřního města
.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ ŠŤÁHLAVSKÝ, David. Výpravy opačným směrem (Pobaltí). Praha: Radioservis, 2002. ISBN 80-86212-26-2. Kapitola Metropole na Viliji, s. 31.
- ↑ Finanční noviny.cz:Svět v roce 2009 v očekávaných událostech, Server ČTK, 22,12,2008
- ↑ Aktualita Petra Štefka na stránkách přátel železnic
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilnius na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Vilnius ve Wikislovníku- Slovníkové heslo Vilno ve Wikislovníku
- (litevsky), (anglicky) Oficiální web města
- (litevsky), (anglicky) Virtual Historical Vilnius
- Vilnius na starých fotografiích - archív fotografií na Vilniuské univerzitě
- Polské stránky o Vilniusu
- Vilniuský dopravní podnik
