Gianluigi Buffon: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Upřesnění informací.
RiniXbot (diskuse | příspěvky)
Roboti
66 569 editací
m →‎Externí odkazy: oprava názvu šablony
Řádek 853: Řádek 853:
{{Supercoppa italiana 2013 - vítěz}}
{{Supercoppa italiana 2013 - vítěz}}
{{Supercoppa italiana 2015 - vítěz}}
{{Supercoppa italiana 2015 - vítěz}}
{{Supercoppa italiana 2020 - vítěz}}
{{Supercoppa italiana 2020 – vítěz}}
{{Ligue 1 2018/19 - vítěz}}
{{Ligue 1 2018/19 - vítěz}}
{{Pohár UEFA 1998/99 - vítěz}}
{{Pohár UEFA 1998/99 - vítěz}}

Verze z 28. 8. 2021, 12:15

Gianluigi Buffon
Gianluigi Buffon
Gianluigi Buffon
Osobní informace
Celé jménoGianluigi Buffon
Datum narození28. ledna 1978 (46 let)
Místo narozeníCarrara, Itálie
Výška192 cm[1]
PřezdívkaGigi
Klubové informace
Současný klubItálie Parma
Číslo dresu1
Pozicebrankář
Mládežnické kluby*
1984–1986
1986–1990
1990–1991
1991–1995 		Itálie USD Canaletto Sepor - La Spezia[2]
Itálie ASD Perticata Calcio 1960
Itálie ASD Bonascola Calcio
Itálie Parma
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1995–2001
2001–2018
2018–2019
2019–2021
2021–		 Itálie Parma
Itálie Juventus FC
FrancieParis Saint-Germain FC
Itálie Juventus FC
Itálie Parma		 16800(0)
50900(0)
01700(0)
01700(0)
00000(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1995–1997
1997–2018		 Itálie Itálie U21
Itálie Itálie		 01100(0)
17600(0)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile MS 2006 Itálie
Mistrovství Evropy ve fotbale
Stříbrná medaile ME 2012 Itálie
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1998/1999 Parma FC
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 2001/2002 Juventus FC
Zlatá medaile 2002/2003 Juventus FC
Zlatá medaile 2004/2005 (titul odebrán) Juventus FC
Zlatá medaile 2011/2012 Juventus FC
Zlatá medaile 2012/2013 Juventus FC
Zlatá medaile 2013/2014 Juventus FC
Zlatá medaile 2014/2015 Juventus FC
Zlatá medaile 2015/2016 Juventus FC
Zlatá medaile 2016/2017 Juventus FC
Zlatá medaile 2017/2018 Juventus FC
Zlatá medaile 2019/2020 Juventus FC
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 1998/1999 Parma FC
Zlatá medaile 2014/2015 Juventus FC
Zlatá medaile 2015/2016 Juventus FC
Zlatá medaile 2016/2017 Juventus FC
Zlatá medaile 2017/2018 Juventus FC
Italský superpohár
Zlatá medaile 1999 Parma FC
Zlatá medaile 2002 Juventus FC
Zlatá medaile 2003 Juventus FC
Zlatá medaile 2012 Juventus FC
Zlatá medaile 2013 Juventus FC
Zlatá medaile 2015 Juventus FC
Zlatá medaile 2020 Juventus FC
1. francouzská fotbalová liga
Zlatá medaile 2018/2019 Paris Saint-Germain
Další informace
Manžel(ka)Alena Šeredová (2011–2014)
Partner(ka)Ilaria D'Amico
PříbuzníGuendalina Buffon[3] a Veronica Buffon[3] (sourozenci)
Webwww.gianluigibuffon.it
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
3. březen 2021
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k
14. květen 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gianluigi Buffon (* 28. ledna 1978 Carrara, Itálie) je italský fotbalový brankář a reprezentant, který od léta 2021 působí v italském klubu Parma. Jeho předchozími působišti byly italský klub Juventus FC a francouzský klub Paris Saint-Germain FC. V dresu italského národního týmu odehrál nejvíce utkání ze všech fotbalistů, a to 176.[4]

Buffon je desetinásobným italským mistrem (s Juventusem), jednou získal francouzský mistrovský titul (s PSG).[5] Třikrát nastoupil ve finále Ligy mistrů UEFA, vždy však odešel jako poražený. V roce 2006 vyhrál s Itálií Mistrovství světa, v roce 2012 skončil druhý na Mistrovství Evropy.[5]

Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[6] Na začátku roku 2010 jej IFFHS zvolila nejlepším brankářem v období let 1997 až 2009.[7] Stejná organizace Buffona pětkrát zvolila nejlepším brankářem roku, což je dělený rekord s dalšími dvěma brankáři.[8]

V roce 2019 znovu podepsal smlouvu s italským týmem Juventus FC do léta 2021.

Na profesionální úrovni odchytal přes 1100 zápasů.[9]

Klubová kariéra

Fotbalové začátky strávil Buffon jako středopolař, ovšem Itálií pořádané Mistrovství světa jej nasměrovalo k postu brankáře poté, co jej ovlivnily výkony kamerunského brankáře Thomase N'Kona.[10][11] V roce 1991 se Buffon ve 13 letech už jako brankář připojil ke klubu Parmy, když odmítl AC Milán a Bolognu FC. Podporován trenérem brankářů v akademii Ermesem Fulgonim, obdržel Buffon v létě 1994 pozvánku do prvního mužstva, neboť brankář Luca Bucci byl po Mistrovství světa na dovolené. Buffon se zúčastnil předsezónního turné v USA a Kanadě. Trenér Nevio Scala se musel potýkat s Buffonovou mladickou nedisciplinovaností.[10]

Zranění Bucciho v utkání Poháru UEFA, odchod brankářské dvojky Giovanniho Galliho a dlouhodobé zranění Galliho náhrady Alessandra Nisty vedlo v sezóně 1995/96 k tomu, že se Buffon postavil dne 19. listopadu 1995 do brankoviště v utkání proti AC Milán. Ve věku 17 let předvedl ukázkový debut, při kterém udržel čisté konto proti hvězdám jako byli Roberto Baggio a George Weah, jenž střelami prověřili jeho schopnosti. Parma hrála s AC Milán nerozhodně 0:0.[10] Legendární italský brankář Dino Zoff později prozradil: „Nikdy jsem neviděl žádného debutanta vyzařovat s takovou osobitostí a kvalitou.“[12]

V roce 2001 přestoupil do Juventusu Turín za 53 milionů eur,[12] čímž se stal nejdražším fotbalovým brankářem tehdejší doby. Klub neopustil ani po korupční aféře v roce 2006, kvůli které Juventus sestoupil do Serie B.

Sezóna 2011/12

Po sezóně 2010/11, kdy Buffon vlivem zranění odchytal „jen“ 17 zápasů, se stal trenérem Juventusu Antonio Conte.[13] Na hřišti AS Řím 12. prosince 2011 (15. kolo) chytil penaltu Francesca Tottiho a pomohl udržet konečnou remízu 1:1 a prodloužit neporazitelnost v probíhající sezóně 2011/12.[14] Sedmi zákroky podpořil 25. března 2012 (29. kolo) výhru 2:0 v domácím prostředí proti Interu Milán v rámci Derby d'Italia. Juventus se tímto udržel na dosah prvnímu místu, pro Buffona to bylo mimo jiné 15. čisté konto v ligové sezóně ve 27 zápasech.[15] V předposledním 37. kole 6. května pomohl vychytat výhru 2:0 na půdě Cagliari a se spoluhráči slavil první mistrovský titul od korupční aféry. Juventus udržel ligovou neporazitelnost, mimo to se pro další sezónu vrátil do Ligy mistrů.[16]

Sezóna 2012/13

Buffon v posledním skupinovém utkání Ligy mistrů se Šachtarem Doněck (prosinec 2012)

Juventus zahájil novou sezónu srpnovou výhrou 4:2 v prodloužení v Superpoháru (Supercoppa) proti Neapoli v Pekingu.[17] Úvodní utkání Serie A proti Parmě vynechal kvůli zranění z tréninku, byl proto zastoupen Marcem Storarim.[18] Na půdě anglické Chelsea 19. září dokonal turínský celek i s Buffonem návrat do Ligy mistrů a uhrál remízu 2:2.[19] Mimo jiné šlo o 400. utkání Buffona za Juventus.[20] Na půdě Šachtaru Doněck v závěrečném šestém utkání skupiny 5. prosince pomohl čistým kontem k výhře 1:0 a postupu do osmifinále. Sám brankář tímto odehrál své 100. utkání v evropských soutěžích.[21] Proti Atalantě 16. prosince 2012 vychytal další čisté konto, Juventus díky tomu vyhrál 3:0. Pro Buffona šlo o šestou „nulu“ v prostředí domácího stadionu napříč soutěžemi v řadě.[22] Dne 23. ledna 2013 se s klubem dohodl na prodloužení smlouvy do roku 2023.[23] Dne 27. ledna byl vyhlášen nejlepším brankářem v italské nejvyšší lize za rok 2012.[24] V souboji prvního Juventusu se druhou Neapolí 1. března pomohl venku k remíze 1:1. Nezabránil sice vlastnímu gólu Bonucciho po střele Inlera, poté ale vytáhl sedm zákroků, při nichž zabránil skórovat zejména soupeřovu záložníkovi Hamšíkovi.[25]

Sezóna 2013/14

Juventus započal sezónu 2013/14 vítězně, když 18. srpna 2013 přehrál Lazio Řím 4:0 s Buffonem v brance, který byl nucen vytasit několik zákroků.[26] Ve 35 letech dosáhl Buffon na 500 odehraných utkání v italské nejvyšší lize.[pozn. 1] Stalo se tak 24. listopadu 2013 na půdě Livorna.[27] V závěrečném skupinovém utkání v Lize mistrů 11. prosince na hřišti Galatasaray Istanbul inkasoval v 85. minutě gól od Wesleyho Sneijdera, Juventus tak prohrál 0:1 přímé utkání o postup od osmifinále a musel se spokojit jen s Evropskou ligou.[28] V domácím utkání se Sassuolem 15. prosince (16. kolo) pomohl dalším čistým kontem vyhrát 4:0, aby zároveň překonal osobní rekord v počtu minut bez obdrženého gólu v italské lize – po skončení utkání to činilo 640 minut.[29] Čistým kontem pomohl 20. března 2014 postoupit v odvetě osmifinále Evropské ligy přes historického rivala Fiorentinu (1:0). Buffon tímto odchytal 477 utkání za Juventus a překonal tak brankáře Dino Zoffa jakožto brankáře s nejvíce starty za turínský klub.[30]

Sezóna 2014/15

Buffon chytil 27. září 2014 penaltu v utkání s Atalantou (5. kolo) a tak Juventus po výhře venku 3:0 neinkasoval ani po pěti ligových utkáních.[31] První gól ligové sezóny za jeho záda vpravil až Francesco Totti z penalty během utkání Juventusu s AS Řím 5. října. Fotbalisté Juventusu dokázali domácí utkání otočit a vyhrát 3:2.[32] Tottiho proměněná penalta byla pro Buffona první gólovou kapitulací v italské lize od 28. dubna téhož roku.[33] Dne 29. října proti Janovu venku odchytal 500. utkání za Juventus, ale jeho tým neuspěl po porážce 0:1.[34]

Buffon byl 15. prosince opět zvolen nejlepším brankářem Serie A za rok 2014.[35] Sedm dní na to čelil fotbalistům Neapole v superpoháru Supercoppa italiana, navzdory jeho zákrokům soupeř vstřelil dva góly zásluhou Gonzala Higuaína a zápas držel po konci prodloužení skóre 2:2. Ačkoli v rozstřelu Buffon tři penalty chytil, uspěla Neapol 6:5 a trofej v Dauhá vyhrála.[36]

Čistým kontem na hřišti Sampdorie Janov 2. května pomohl k obhajobě titulu a čtvrtému Scudettu v řadě, nově již pod Massimilianem Allegrim, a to čtyři kola před koncem.[37]

Ve finále Ligy mistrů ani jako kapitán nezabránil prohře 1:3 proti Barceloně dne 6. června 2015 na Olympijském stadionu v Berlíně. Juventus se stal prvním klubem v této soutěži se započtením Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ) se šesti finálovými porážkami, Buffon byl u posledních dvou.[38] Buffonovy výkony na evropské scéně jej dostaly do vyhlášeného Týmu sezóny Ligy mistrů UEFA právě za sezónu 2014/15.[39]

Sezóna 2015/16

Čistým kontem v italském superpohárovém zápase hraném 8. srpna 2015 pomohl k zisku další trofeje, první v nové sezóně, Juventus vyhrál proti Laziu Řím výsledkem 2:0.[40] O čtyři dni později oznámila UEFA trojici finalistů nominovaných na fotbalistu roku (UEFA Men's Player of the Year Award). Buffon skončil v anketě čtvrtý.[41]

Ve třetím skupinovém zápase Ligy mistrů UEFA 21. října doma proti Borussii Mönchengladbach překonal v 73. minutě rekord Alessandra Del Piera v počtu odehraných minut za Juventus, někdejší Buffonův spoluhráč za „Starou dámu“ odehrál 48 867 minut.[42]

Proti AC Milán 21. listopadu (13. kolo) podpořil dalším čistým kontem výhru 1:0. Tímto odehrál 552 soutěžních zápasů za Juventus a dorovnal tak Gaetana Scireu, se kterým se nově dělil o druhé místo za Del Pierem.[43]

Nulu udržel též 4. prosince (15. kolo) proti Laziu Řím v zápase při výhře 2:0, kterým dosáhl na 400 zápasů v Serii A za Juventus.[44] 14. prosince se podesáté ujal ceny pro nejlepšího brankáře Serie A za rok 2015 včetně nominování do „Týmu roku“ italské ligy za tentýž rok.[45]

Když 28. února 2016 (27. kolo) neinkasoval od hráčů Interu Milán v derby, který Juventus vyhrál poměrem 2:0, dosáhl na své osmé ligové čisté konto v řadě. Délka doby bez obdrženého gólu činila po zápase 746 minut, což byla šestá nejdelší série v italské první lize, navíc pro Buffona dokonce osobní rekord.[46] Proti Atalantě 6. března (28. kolo) venku vyhrál Juventus 2:0, čímž Buffon tuto vlastní sérii prodloužil na devět zápasů a zároveň na 836 minut. Překonal tímto bezgólovou sérii brankářskou trojici Davide Pinato, Ivan Pelizzoli a Mario Da Pozzo a zaostával za Dinem Zoffem (903 minut) a Sebastianem Rossim (929 minut).[47][48] Svého předchůdce Zoffa překonal v zápasu proti Sassuolu (29. kolo) při domácí výhře 1:0. Právě díky Buffonovi se Juventus nejen blížil dalšímu titulu, dosáhl navíc desátého ligového zápasu bez obdrženého gólu v řadě, což znamenalo další rekord. Na Rossiho ztrácel Buffon čtyři minuty, následujícím zápasem bylo turínské Derby della Mole proti Turín FC.[49] Ačkoli 20. března v derby gól obdržel, stalo se tak až po překonání Rossiho ve druhém poločase, když jej proměněnou penaltou přemohl Andrea Belotti. Juventus turínského rivala porazil 4:1, sám Buffon protáhl bezgólovou minutáž na 974 minut.[50]

Scudetto, titul číslo 32 v klubové historii, Juventusu přihrála prohra Neapole proti AS Řím dne 25. dubna, a to den poté, co Juventus porazil Fiorentinu 2:1 venku (35. kolo).[51]

Sezóna 2016/17

Buffon ve finále italského Superpoháru v katarském Dauhá 23. prosince 2016

Když 2. listopadu 2016 proti Lyonu odchytal čtvrté utkání ve skupině Ligy mistrů, dosáhl jako 29. hráč stovky startů v této soutěži.[52] Čtyři dny na to odehrál utkání na půdě Chieva (12. kolo), kde Juventus zaznamenal výhru 2:1. Pro Buffona to bylo 600. utkání v Serii A, což se před ním povedlo jen Paolu Maldinimu, Javieru Zanettimu a Francescu Tottimu.[53]

Dne 1. prosince 2020 byl nominován do FIFPro World XI, nejlepší sestavy světa podle Světové unie fotbalistů (World's Player Union). Společně s Cristianem Ronaldem byli jedinými hráči nominováni ve všech případech od roku 2005.[54] Finále italského Superpoháru 2016 se odehrálo 23. prosince, Buffonův 600. soutěžní zápas za Juventus ovšem skončil porážkou 4:5 po penaltách proti AC Milán.[55]

Po devítileté pauze se 5. ledna 2017 znovu dostal do elitní jedenáctky UEFA za rok 2016 a stal se ve 38 letech nejstarším hráčem, který byl do Týmu roku vměstnán.[56]

První semifinálový zápas s Monakem 3. května byl pro Buffona 100. zápasem v Lize mistrů za Juventus a tento milník doprovodil čistým kontem na soupeřově hřišti, kde Juventus vyhrál 2:0. Stal se druhým italským hráčem po Paolu Maldinim, který stovky v této soutěži dosáhl.[57] Díky němu držel Juventus sérii 11 zápasů Ligy mistrů bez porážky, sám brankář po zápase prodloužil počet minut bez obdrženého gólu na 621 minut, což byla historicky pátá nejdelší série v Lize mistrů.[57] Ve 47 případech této evropské soutěže odcházel ze zápasu bez obdrženého gólu (ze 106 zápasů).[58] V odvetě o šest dní později pomohl vyhrát 2:1 a měl si tak potřetí v kariéře zahrát finále. Domácí odveta byla mimo jiné jeho 150. zápasem v evropských pohárech celkově, a to ve dresech Parmy a Juventusu.[59] V moderním formátu Ligy mistrů (tedy bez započtení PMEZ) dosáhl této zápasové porce jakožto desátý hráč.[59] Gól Kyliana Mbappého ukončil bezgólovou sérii na 10 hodinách (600 minutách), což zůstalo pátou nejdelší sérií soutěže.[59]

Když Juventus s Buffonem v brance doma 21. května (37. kolo) vyhrál 3:0 proti Crotone, zajistil si další šestý titul v řadě, pro Buffona byl osmým v kariéře. Vícekrát se italským mistrem nikdo nestal, byť další tři hráči (Ferrari, Rosetta, Furino) získali Scudetto rovněž osmkrát.[60] Turínský klub tak do finále Ligy mistrů mířil s možností vybojovat treble, neboť vyhrál i italský národní pohár Coppa Italia, jehož se ale Buffon účastnil jen jako náhradník za brankářskou dvojkou Netem.

Finále Ligy mistrů se odehrálo 3. června 2017, vítězným celkem se stal Real Madrid po výhře 4:1. Buffonovy první dva obdržené góly byly míče odražené od Bonucciho a Khediry.[61]

Sezóna 2017/18

Úvodní ligové kolo v srpnu proti Cagliari vyhráli hráči Juventusu doma 3:0, přičemž Buffon chytil penaltu Diega Fariase. Byla to historicky první penalta v italské Serii A vyhodnocená systémem VAR, tedy video asistentem rozhodčího.[62] V tomtéž měsíci obdržel cenu pro nejlepšího brankáře uplynulé sezóny v Lize mistrů UEFA.[63] Cenu pro nejlepšího hráče roku od UEFA nezískal, skončil třetí za vítězným Cristianem Ronaldem a Lionelem Messim.[64]

Čistým kontem na půdě do té doby neporažené Neapole 1. prosince vychytal čisté konto a pomohl vyhrát 1:0 proti dalšímu titulovému aspirantovi.[65] Potíže s lýtkem Buffonovi znemožnily odchytat závěrečné prosincové skupinové utkání Ligy mistrů s Olympiakosem, zastoupil jej proto Wojciech Szczęsny.[66]

V lednu 2018 se stal ve věku 39 let nejstarším hráčem v Týmu roku UEFA za rok předchozí a s pěti účastmi v této anketě zaostával o jedinou za Ikerem Casillasem.[67] Do branky se vrátil 30. ledna dva dny po svých 40. narozeninách pro první semifinálový zápas proti Atalantě v italském domácím poháru. Od svého trenéra Allegriho si vysloužil pochvalu, když chycenou penaltou kopnutou Alejandrem Gomezem pomohl vyhrát venku 1:0. Pro Buffona to bylo první utkání Coppy Italia od prosince 2012.[68][69]

Buffon v utkání Serie A proti Fiorentině 9. února 2018 nastoupil ke svému 500. ligovému utkání za Juventus.[pozn. 2][70]

V dubnu se Buffon ve čtvtfinále v Lize mistrů opět postavil fotbalistům Realu Madrid a v domácím prostředí musel přijmout porážku 0:3. Osm dní na to se hrála odveta, ve které Juventus vedl 3:0 i díky svému brankáři, který vytáhl zákroky nejen proti Garethu Baleovi. Odveta spěla do prodloužení, obránce Juventusu Mahdí Benatía však fauloval hráče soupeře a rozhodčí Michael Oliver udělil penaltu pro domácí. Buffon za protesty obdržel červenou kartu a na hřiště tak zamířil brankář Szczęsny, kterého v 97. minutě proměněnou penaltou překonal Cristiano Ronaldo. Juventus byl tímto po souhrnném výsledku 3:4 ze soutěže vyřazen. Buffon následně o Oliverovi prohlásil, že „má místo srdce odpadkový koš“.[71][72]

Sezóna 2018/19 – Paris Saint-Germain

Začátkem července roku 2018 odešel do klubu Paris Saint-Germain, kam zamířil jako volný hráč, a podepsal jednoroční smlouvu s možností prodloužení ještě na další rok.[73] Pod trenérem Thomasem Tuchelem měl soupeřit o pozici brankářské jedničky s Alphonsem Areolou.[73] První soutěžní zápas za PSG odehrál 4. srpna 2018, ve kterém Pařížané přehráli AS Monako 4:0 ve francouzském superpoháru Trophée des champions 2018.[74] Jelikož se Areola zranil, byl Buffon jedničkou i pro úvodní domácí ligový zápas Ligue 1, ve kterém udržel čisté konto při výhře 3:0 nad Caen 12. srpna.[75] V základní sestavě nechyběl ani proti EA Guingamp, následně začala brankářská rotace s Areolou, který dostal příležitost ve dvou následujících zápasech.[76]

První zápas evropských pohárů za pařížský klub odchytal 6. listopadu, čtvrtý skupinový zápas Ligy mistrů UEFA na stadionu Neapole dopadl remízou 1:1. Úvodní tři skupinové zápasy nemohl být Buffon k dispozici kvůli vyloučení z předchozí sezóny.[77] Buffon se mimo jiné stal druhým nejstarším klubovým debutantem po Marku Schwarzerovi, který v Lize mistrů za Chelsea poprvé nastoupil ve věku 41 let a 65 dní.[78] V zápase Ligového poháru Coupe de la Ligue 18. prosince musel zastoupit zraněného Areolu a pomohl vyhrát 2:1 proti Orléans na venkovní půdě.[79]

V osmifinále na půdě Manchesteru United 12. února 2019 si připsal 121. zápas v Lize mistrů a vkročil do elitní desítky hráčů s nejvíce starty. Pařížané vyhráli 2:0 a Buffon zaznamenal 50. čisté konto v soutěži jako třetí brankář po Ikeru Casillasovi a Edwinu van der Sarovi.[80] Domácí odveta 6. března ale skončila porážkou 1:3 a vyřazením vlivem pravidla o venkovních gólech. Kritiku si vysloužil poté, co jím odražený míč kopnutý Rashfordem vpravil do branky Lukaku. V nastaveném čase rozhodčí udělil United penaltu, kterou Rashford proměnil.[81]

Dne 21. dubna se stal francouzským mistrem a dosáhl 10. titulu v kariéře.[82]

Další sezóny – návrat do Juventusu

Proti Barceloně 2. prosince 2020 se stal druhým nejstarším hráčem v utkání Ligy mistrů UEFA ve věku 42 let a 315 dní.[83]

Buffon 2. února 2021 nastoupil do prvního zápasu semifinále italského poháru Coppa Italia proti Interu Milán, čímž navýšil počet zápasů v kariéře na jubilejních 1100.[9]

Dne 11. května oznámil svůj letní odchod z Juventusu. Stávající smlouvu neprodloužil, byl ale nakloněn dalšímu pokračování své kariéry.[84] Další den odchytal ligové utkání se Sassuolem, v němž odhadnutou jím chycenou penaltou pomohl vyhrát 3:1. Ve věku 43 let a 104 dní se stal nejstarším brankářem italské ligy, který chytil penaltu.[85]

Reprezentační kariéra

Nastupoval za italské mládežnické reprezentace od kategorie U16.

V A-mužstvu Itálie debutoval 29. 10. 1997 v kvalifikačním utkání v Moskvě proti reprezentaci Ruska (remíza 1:1).[86]
Zúčastnil se MS 1998 ve Francii, MS 2002 v Japonsku a Jižní Koreji, EURA 2004 v Portugalsku, MS 2006 v Německu, EURA 2008 v Rakousku a Švýcarsku, MS 2010 v Jihoafrické republice, EURA 2012 v Polsku a na Ukrajině, MS 2014 v Brazílii[87] a EURA 2016 ve Francii. Na světovém šampionátu 2006 získal titul.

Mistrovství světa 2006

Na mistrovství světa ve fotbale 2006 v Německu v dresu Itálie zářil. Za celý turnaj dostal v základní hrací době pouze 2 góly, z toho jeden z pokutového kopu a druhý jako vlastní gól od spoluhráče Cristiana Zaccarda. Přes týmy Česka, USA, Ghany v základní skupině a týmy Austrálie, Ukrajiny a Německa v play-off se dostali Italové do finále proti Francii, kde se po vyrovnaných dvou poločasech (1:1) muselo prodlužovat. V prodloužení byli Italové unavení, čehož Francouzi dokázali využívat. Buffon ovšem nádherným zákrokem proti hlavičce Zinedina Zidana svůj tým podržel a poslal až do penaltového rozstřelu, který nakonec Italové ovládli, čímž získali počtvrté titul mistrů světa.

EURO 2012

Buffon se zúčastnil EURA 2012 a odchytal všech šest utkání Itálie na šampionátu při její cestě do finále. V základní skupině C to byly postupně zápasy se Španělskem (remíza 1:1)[88], Chorvatskem (1:1)[89] a Irskem (výhra Itálie 2:0).[90] Ve čtvrtfinále odchytal zápas s Anglií, který se musel rozhodnout až v penaltovém rozstřelu (4:2 pro Italy).[91] V semifinále inkasoval gól až v nastaveném čase (92. minuta), Itálie porazila mírně favorizované Německo 2:1.[92] Ve finále musel čelit nejlepšímu týmu turnaje Španělsku, což nebylo vůbec jednoduché, Španělé jej čtyřikrát překonali, aniž by sami inkasovali. Gianluigi získal s národním týmem stříbro.[93]

Osobní život

Narodil se v italském městě Carrara.[11] Jeho rodina byla sportovně založená – matka Maria Stella se věnovala disciplíně hod diskem, v níž držela 17 let italský rekord, otec Adriano byl vzpěrač a sestry Veronica a Guendalina hrály volejbal.[11] Brankářská legenda Lorenzo Buffon chytající v 50. letech za AC Milán je taktéž spřízněna s jejich rodinou, Lorenzo byl bratrancem jeho dědečka.[11]

S dlouholetou přítelkyní, českou modelkou Alenou Šeredovou, se kterou má dva syny, Luise Thomase a Davida Lee, se oženil 16. června 2011 ve vyšehradské Bazilice svatého Petra a Pavla. Prvorozený Louis Thomas dostal jméno po Buffonově idolu, brankáři Kamerunu Thomasi N’Konovi.[11] Vztah se rozpadl roku 2014, Buffon posléze potvrdil vztah s italskou moderátorkou Ilarií D’Amico.[94] Na začátku ledna roku 2017 se Buffonovi a D'Amico narodil syn Leopold Mattia.[95] Rozvod s Alenou Šeredovou byl dokončen května roku 2018.[96]

V průběhu své kariéry se potýkal s depresemi, o nichž později otevřeně hovořil. Postavil se však medikaci a podle svých slov se s tím vypořádal upřímným vypovídáním se přátelům.[12]

Úspěchy

Klubové

Parma[5]
Paris Saint-Germain[5]
Juventus FC[5]

Reprezentační

Itálie[5]

Individuální

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ 168 za Parmu a 331 za Juventus.
  2. ↑ 463 v první lize (Serie A) a 37 ve druhé lize (Serie B)

Reference

  1. ↑ https://www.psg.fr/equipes/equipe-premiere/effectif/gianluigi-buffon
  2. ↑ Transfermarkt profil, cit. 2021-03-23
  3. ↑ a b Dostupné online.
  4. ↑ ROBERTO, Mamrud. Gianluigi Buffon - Century of International Appearances. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. Rev. 2018-04-05 [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f Gianluigi Buffon: Achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Pele's list of the greatest, BBC Sport, cit. 27. 5. 2013 (anglicky)
  7. ↑ http://www.goal.com/en/news/10/italy/2010/01/19/1752735/iffhs-name-juventus-gianluigi-buffon-as-worlds-best
  8. ↑ a b José Luis Pierrend; Roberto Di Maggio. IFFHS' World's Best Goalkeeper of the Year. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. Rev. 2021-01-14 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b Buffon marks 1,100th game. football-italia.net [online]. 2021-02-02 [cit. 2021-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c HORNCASTLE, James. Parma legend Gianluigi Buffon prepares to return with Juventus. ESPN [online]. 2015-04-09 [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d e HORNCASTLE, James. Gianluigi Buffon: a goalkeeper must be a masochist and egocentric. The Guardian [online]. 2014-06-04 [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b c RICE-COATES, Callum. Closing the circle: Gianluigi Buffon and a career that changed so much. These Football Times [online]. 2017-05-30 [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ AGIUS, Adrian. Juventus: Starting XI for the 2011-12 Serie A Season. Bleacher Report [online]. 2011-08-03 [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ MCKNIGHT, Gareth. Juventus' Gianluigi Buffon: Saving Francesco Totti's penalty against Roma was down to hard work in training. Goal.com [online]. 2011-12-14 [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ AL-HENDY, Mohamed. Juventus vs. Inter Milan: 5 Lessons Learned from Derby D'Italia. Bleacher Report [online]. 2012-03-26 [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ di Stefano Fanti. Cagliari-Juventus 0-2: Vucinic e un'autorete di Canini danno il là alla festa, lo Scudetto torna alla 'Vecchia Signora'!. Goal.com [online]. 2012-05-06 [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. (italsky) 
  17. ↑ Spielbericht: 2218677. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ EDWARDS, Daniel. TEAM NEWS: Buffon out of Serie A curtain-raiser for champions Juventus. Goal.com [online]. 2012-08-25 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ HAYLETT, Trevor. Juve deny Chelsea and Oscar winning start. UEFA.com [online]. 2012-09-19 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ VADEEVALOO, Teddy. Messi sauve le Barça. sport24.lefigaro.fr [online]. 2012-09-19 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  21. ↑ di Michele Pavese. Shakhtar Donetsk-Juventus 0-1: I biscotti solo a colazione, la Signora si prende l'Europa che conta da prima del girone. Goal.com [online]. 2012-12-05 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. (italsky) 
  22. ↑ Another clean sheet for Buffon. football-italia.net [online]. 2012-12-17 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Buffon extends Juventus contract. Eurosport.com [online]. 2013-01-23 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ SCHIAVONE, David. Gran Gala del Calcio 2012. forzaitalianfootball.com [online]. 2013-01-28 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ PETERS, Jerrad. Why Gianluigi Buffon Was the Star of Napoli-Juventus. Bleacher Report [online]. 2013-03-02 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Juventus 4-0 Lazio: Supercoppa Italiana Player Ratings. forzaitalianfootball.com [online]. 2013-08-19 [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ CLANCY, Conor. Juventus goalkeeper happy with defensive improvements. forzaitalianfootball.com [online]. 2013-11-25 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Galatasaray knocks Juve out of Champions League. Anadolu Agency (aa.com.tr) [online]. 2013-12-10 [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Festa Juve: tripletta di Tevez e rete ancora inviolata nel 4-0 al Sassuolo. spaziocalcio.it [online]. 2013-12-15 [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (italsky) 
  30. ↑ In pictures: Buffon breaks Zoff's Juventus record. Goal.com [online]. 2014-03-21 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Remarkable Destro goal upstages Totti, Juve win again. Reuters [online]. 2014-09-28 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Serie A: Juventus struck late to beat Roma 3-2. Sky Sports [online]. 2014-10-05 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Record di imbattibilità: i bookie si fidano con riserva di Buffon. calciomercato.com [online]. 2014-09-29 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. (italsky) 
  34. ↑ https://www.bbc.com/sport/football/29826012. BBC [online]. 2014-10-29 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Buffon Goalkeeper of the Year. football-italia.net [online]. 2014-12-15 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Napoli steal Supercoppa from Juve in shootout. taipeitimes.com [online]. 2014-12-24 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Sampdoria-Juventus (0–1). BBC [online]. 2015-05-02 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ HASLAM, Andrew. Barcelona see off Juventus to claim fifth title. UEFA.com [online]. 2015-06-06 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ UEFA Champions League squad of the season. UEFA.com [online]. 2015-06-09 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ GAETANI, Marco. Juventus-Lazio 2-0, Mandzukic e Dybala decidono la Supercoppa. repubblica.it [online]. 2015-08-08 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (italsky) 
  41. ↑ Best Player in Europe: Messi, Ronaldo or Suárez. UEFA.com [online]. 2015-08-12 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Borussia Mönchengladbach hold Juventus in tale of Buffon and Sommer. The Guardian [online]. 2015-10-21 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ CAMPANALE, Susy. Serie A Week 13: Did You Know?. football-italia.net [online]. 2015-11-22 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Juventus vs. Lazio 2015: Final score 2-0, Paulo Dybala's magic leads the Bianconeri to a convincing win. blackwhitereadallover.com [online]. 2015-12-05 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Oscar del Calcio, dominio Juve. Buffon: "Donnarumma ha doti da grande". gazzetta.it [online]. 2015-12-14 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. (italsky) 
  46. ↑ FONTANA, Mattia. IL NUOVO RECORD PERSONALE DI GIGI BUFFON: 746' CONSECUTIVI SENZA PRENDERE GOL. Eurosport.it [online]. 2016-02-28 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. (italsky) 
  47. ↑ Buffon eyes Serie A record. football-italia.net [online]. 2016-03-06 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Atalanta 0 Juventus 2: Barzagli and Lemina restore champions' advantage at Serie A summit. fourfourtwo.com [online]. 2016-03-06 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Buffon eyes all-time record. football-italia.net [online]. 2016-03-11 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Gianluigi Buffon sets goalkeeping record as Juventus sweep aside Torino. The Guardian [online]. 2016-03-20 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Serie A: Juventus win 32nd Scudetto after Roma beat Napoli. Sky Sports [online]. 2016-04-25 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Champions League: Buffon, Aubameyang, Ozil and Falcao light up matchday four. BBC [online]. 2016-11-03 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ 1 - 2 Juventus. football-italia.net [online]. 2016-11-06 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ NINE NEW FACES ON WORLD 11 SHORTLIST. fifpro.org [online]. 2016-12-01 [cit. 2021-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  55. ↑ Buffon has Supercoppa regrets. football-italia.net [online]. 2016-12-23 [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ Detailed analysis: UEFA.com Team of the Year 2016. UEFA [online]. 2017-01-05 [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ a b Gianluigi Buffon still Juventus' rock after 100 Champions League games. ESPN [online]. 2017-05-04 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ ROSE, Gary. Monaco 0-2 Juventus - Juve have one foot in final. BBC [online]. 2017-05-03 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ a b c Buffon and Juventus come close to Champions League records. UEFA.com [online]. 2017-05-09 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ Giocatori pluriscudettati, Buffon raggiunge la vetta con 8: Bonucci a 7. Goal.com [online]. 2017-05-21 [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. (italsky) 
  61. ↑ TAYLOR, Daniel. Real Madrid win Champions League as Cristiano Ronaldo double defeats Juve. The Guardian [online]. 2017-06-03 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  62. ↑ History made in Juventus-Cagliari. football-italia.net [online]. 2017-08-19 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ a b Buffon, Ramos, Modrić and Ronaldo win positional awards. UEFA.com [online]. 2017-08-24 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Ronaldo named 2016/17 Men's Player of the Year. UEFA.com [online]. 2017-08-24 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ BUFFON DELIGHTED WITH CLEAN SHEET IN NAPOLI WIN. juventus.com [online]. 2017-12-01 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ GLADWELL, Ben. Gianluigi Buffon doubt for Juventus' decisive UCL clash with Olympiakos. ESPN [online]. 2017-12-05 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ Facts and figures: UEFA.com Team of the Year 2017. UEFA.com [online]. 2018-01-11 [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ 'Buffon is Buffon': Max Allegri thrilled with goalkeeper's return. ESPN [online]. 2018-01-31 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Coppa: Buffon keeps Atalanta quiet. football-italia.net [online]. 2018-01-30 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ BENSON, Ryan. Buffon makes 500th Juventus league appearance. Goal.com [online]. 2018-02-09 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ CL: Juve heartbreak at the Bernabeu. football-italia.net [online]. 2018-04-11 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ ROUSE, Daniel. Buffon: Referee 'has a trashcan in place of a heart'. thescore.com [online]. 2018-04-11 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ a b Gianluigi Buffon: Paris St-Germain complete signing of Juventus legend. BBC [online]. 2018-07-06 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ PSG thrash Monaco to win French Super Cup as Neymar plays 15 minutes. ESPN [online]. 2018-08-04 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ Buffon wins Ligue 1 debut. football-italia.net [online]. 2018-08-12 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ JOHNSON, Jonathan. https://africa.espn.com/football/paris-saint-germain/story/3609094/psg-to-start-alphonse-areola-over-gianluigi-buffon-in-next-two-games. ESPN [online]. 2018-08-24 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ Buffon: Suffered in silence. football-italia.net [online]. 2018-11-07 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ Napoli Come From Behind For 1-1 Draw With PSG. beinsports.com [online]. 2018-11-07 [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ JOHNSON, Jonathan. Buffon: I would have quit without Paris Saint-Germain, Barcelona or Real Madrid call. ESPN [online]. 2018-12-19 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ Champions League Extra Time: Manchester United’s horror night as Gianluigi Buffon enters top 10. foxsports.com.au [online]. 2019-02-12 [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ HAFEZ, Shamoon. Paris Saint Germain 1–3 Manchester United. BBC [online]. 2019-03-06 [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ Juventus celebrate Buffon on Twitter as PSG secure league title. calciomercato.com [online]. 2019-04-28 [cit. 2021-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. ↑ Oldest Champions League players, scorers, finalists and winners. UEFA.com [online]. 2020-07-28, rev. 2020-12-17 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ Nestárnoucí Buffon se loučí s Juventusem, kariéru ale uzavřít nechce. iDnes.cz [online]. 2021-05-11 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  85. ↑ EMONS, Michael. Sassuolo 1-3 Juventus: Gianluigi Buffon, 43, saves penalty as Juve keeps Champions League hopes alive. BBC [online]. 2021-05-12 [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
  87. ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players, FIFA.com, citováno 15. 6. 2014 (anglicky)
  88. ↑ iDNES.cz: Španělsko - Itálie 1:1, podrobná reportáž
  89. ↑ iDNES.cz: Itálie - Chorvatsko 1:1, podrobná reportáž
  90. ↑ iDNES.cz: Itálie - Irsko 2:0, podrobná reportáž
  91. ↑ Aktualne.centrum.cz: Anglie - Itálie 0:1, čtvrtfinále Eura 2012
  92. ↑ Footballdatabase.eu: Germany - Italy 1:2 (anglicky)
  93. ↑ Footballdatabase.eu: Spain - Italy 4:0 (anglicky)
  94. ↑ Rozvod je životní prohra. Trochu se za to stydím, říká Alena Šeredová. iDNES.cz [online]. 2017-04-01 [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  95. ↑ Manžel Šeredové je trojnásobný otec. Syna má s italskou moderátorkou. iDNES.cz [online]. 2016-01-13 [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  96. ↑ Druhé manželství je prý vždy lepší, říká Šeredová o italském miliardáři. iDNES.cz [online]. 2016-06-25 [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  97. ↑ José Luis Pierrend. The "Bravo" Award. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. Rev. 2019-12-12 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. ↑ UEFA Club Footballer of the Year, UEFA.com, citováno 30. 8. 2014 (anglicky)
  99. ↑ France, Italy dominate World Cup all-star squad. CBC [online]. 2006-07-07 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. ↑ Spain dominate Team of the Tournament. UEFA.com [online]. 2008-06-30, rev. 2008-07-03 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. ↑ Ten Spain players in Team of the Tournament. UEFA.com [online]. 2012-07-02, rev. 2013-01-24 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Gianluigi Buffon – klubová kariéra (týmové soupisky)
Zlatá medaile Serie A 2001/2002 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2002/2003 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2004/2005 – Juventus FC (titul odebrán)
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2011/2012 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2012/2013 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2013/2014 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2014/2015 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2015/2016 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2016/2017 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2017/2018 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2019/2020 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 1998/1999 – Parma AC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2014/2015 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2015/2016 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2016/2017 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2017/2018 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 1999 – Parma AC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2002 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2003 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2012 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2013 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2015 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér

Šablona:Supercoppa italiana 2020 – vítěz

Zlatá medaile Ligue 1 2018/2019 – Paris Saint-Germain FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Pohár UEFA 1998/1999 – Parma FC Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Gianluigi Buffon – klubová kariéra (individuální ocenění)
Držitelé ceny Bravo
1978: Case • 1979: Birtles • 1980: H. Müller • 1981: Wark • 1982: Shaw • 1983: Bonini • 1984: Righetti • 1985: Butragueño • 1986: Butragueño • 1987: van Basten • 1988: Ohana • 1989: Maldini • 1990: Baggio • 1991: Prosinečki • 1992: Guardiola • 1993: Giggs • 1994: Panucci • 1995: Kluivert • 1996: Del Piero • 1997: Ronaldo • 1998: Ronaldo • 1999: Buffon • 2000: Casillas • 2001: Hargreaves • 2002: Metzelder • 2003: Rooney • 2004: C. Ronaldo • 2005: Robben • 2006: Fàbregas • 2007: Messi • 2008: Benzema • 2009: Busquets • 2010: T. Müller • 2011: Hazard • 2012: Verratti • 2013: Isco • 2014: Pogba • 2015: Berardi
Gianluigi Buffon – reprezentační kariéra
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 2006
Itálie Zlatá medaile
Francie Stříbrná medaile
Německo Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2012
Španělsko Zlatá medaile
Itálie Stříbrná medaile
Portugalsko Bronzová medaile
Německo Bronzová medaile
Zlatá medaile Mistrovství světa 2006 – Itálie Itálie Zlatá medaile
Hráči
Trenér
Bronzová medaile Italská fotbalová reprezentace na Konfederačním poháru 2013 Bronzová medaile
Itálie
Italská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2014
1 Gianluigi Buffon (C) • 2 Mattia De Sciglio • 3 Giorgio Chiellini • 4 Matteo Darmian • 5 Thiago Motta • 6 Antonio Candreva • 7 Ignazio Abate • 8 Claudio Marchisio • 9 Mario Balotelli • 10 Antonio Cassano • 11 Alessio Cerci • 12 Salvatore Sirigu • 13 Mattia Perin • 14 Alberto Aquilani • 15 Andrea Barzagli • 16 Daniele De Rossi • 17 Ciro Immobile • 18 Marco Parolo • 19 Leonardo Bonucci • 20 Gabriel Paletta • 21 Andrea Pirlo • 22 Lorenzo Insigne • 23 Marco Verratti • Trenér Cesare Prandelli
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gianluigi_Buffon&oldid=20424795“